O „mafiánském kapitalismu“ se obvykle mluví v souvislosti se státy, kde politické vměšování do hospodářství deformuje tržní mechanismy. Tuto praktiku mají v obzvláštní oblibě nejrůznější druhořadí diktátoři v třetiřadých ekonomikách. V takovém systému je podpora vládnoucího režimu nejjistější, a obvykle i jedinou cestou k podnikatelskému úspěchu. Není důležité, CO člověk zná, nýbrž KOHO zná. Jánabráchismus válcuje principy právního státu. Vzhledem k událostem posledních pár měsíců a týdnů však můžeme termín „mafiánský kapitalismus“ bez uzardění vztáhnout i na naši vlastní zemi.

V pondělí odmítl Nejvyšší soud vyslyšet žádost zajištěných věřitelů Chrysleru. Zaštítil se přitom vládním argumentem, že nároky většiny akcionářů převažují nad právy menšiny věřitelů. Konkrétně že zájmy automobilových odborářů (UAW) jsou důležitější než zájmy učitelů a požárníků z Indiany, jejichž penzijní fond požádal soudní cestou o pozastavení prodeje Chrysleru italskému Fiatu. Vzhledem ke štědré finanční podpoře, kterou UAW počastovala Obamovu kampaň, se možná ani není čemu divit.

Když se indianský penzijní fond před několika měsíci rozhodoval, zda do Chrysleru investovat, přesvědčily jej konkrétní záruky a smluvní ujištění strádající automobilky. Tím, že vláda tento konkurzní tunel protlačila přes soudy, hodila ústavu i zákony do skartovačky a posunula naši zemi zas o krůček dál od právního státu k banánové republice.

Když nyní investoři vědí, že legální smluvní vztah může stát kdykoli v budoucnu ignorovat, nejspíš se napříště dvakrát rozmyslí, než vloží své peníze do firmy ve finanční tísni. Jistě, přísné prosazení smluvních podmínek často způsobí některým lidem strádání a škodu. Jenže to je právě důvod, proč smluvní závazky existují.

Nebude-li v Americe vládnout naprostá jistota, že uzavřená dohoda platí, bude pro spoustu firem extrémně obtížné sehnat kapitál. A obzvláště to platí pro ty, které již nyní zápasí s přílišným zadlužením. Nebudou-li mít možnost vydat zajištěné dluhopisy, kdo jim půjčí peníze na překonání krize? Pokud se zajištění věřitelé nebudou moci spolehnout na soudní vymahatelnost svých nároků, nebudou ochotni se svými penězi jen tak hazardovat. K čemu vám je statut zajištěného věřitele, když soud může kdykoli vaše zákonné nároky svévolně odmítnout a upřednostnit zájmy někoho jiného?

A rozhodnutí vlády přenést ztráty Chrysleru na zajištěné věřitele má další temnou stránku. Když totiž stát loni zachraňoval finanční instituce jako Citigroup nebo AIG, mohl se přetrhnout, aby si na své přišli právě věřitelé těchto molochů, třebaže na takovou pomoc neměli žádný nárok. Taková nekonzistentnost a absence rovnocenné právní ochrany podkopává víru v celou ekonomiku.

Poselství je jasné – nebojte se půjčit finančním institucím s vydatnými konexemi ve Washingtonu, jelikož vás daňový poplatník zahojí, pokud se něco semele. Naopak výrobnímu podniku se silnými odbory zásadně nepůjčujte, ani kdyby vás lákal na zajištění reálnými aktivy.

A jako by to nestačilo, bývalý šéf Bank of America Ken Lewis ve čtvrtek prozradil, že na něj Ben Bernanke a bývalý ministr financí Henry Paulson loni tlačili, aby před svými akcionáři zatajil nevábnou finanční situaci investičního domu Merrill Lynch. Z nedávno zveřejněných emailů jasně vyplývá, že vláda manažerům BoA vyhrožovala, že je odvolá, pokud nebudou držet ústa a krok a prohnilou investiční banku nekoupí.

Odůvodnění tohoto vměšování se opět neslo v duchu „většího ekonomického dobra“. Právo akcionářů BoA na informaci, že jejich společnost kupuje finanční černou díru, bylo zřejmě považováno za přijatelnou oběť.

Skutečnost, že dva z nejvyšších státních úředníků se mohou spiknout a svým jednáním porušit smluvní zákony i vlastnické právo, se příčí všem principům, na nichž Amerika stojí. Pokud to Bernankemu a Paulsonovi projde (o čemž nepochybuji), bude z toho mrazivý precedent.

Jako makléř, který se specializuje na zahraniční investice, si musím vždy dávat bedlivý pozor na politická rizika. Musím brát v úvahu, do jaké míry může ten či onen svévolný zásah státu ohrozit mé investice. Ovšem z nedávných událostí je zřejmé, že politické riziko je dnes vyšší doma než v zahraničí a že americká aktiva, která se vždy v minulosti obchodovala s přirážkou díky spolehlivému justičnímu systému, se budou brzy nabízet se slevou. Obava z toho, že stát může kdykoli zrušit smluvní vztah či skartovat vlastnická práva v zájmu nějakého vykonstruovaného „většího dobra“, podstatně zvýší náklady na kapitál a dál sníží naši konkurenceschopnost.



Autorem zveřejněného textu je Peter Schiff, investiční analytik a majitel brokerského fondu Euro Pacific Capital. Ve světě financí proslul nejprve správnou předpovědí tzv. internetové bubliny na přelomu tisíciletí a poté také hypotéční a úvěrové bubliny, která praskla na konci roku 2007. Na Youtube je videokoláž jeho televizních vystoupení, která má na kontě již přes milion a čtvrt shlédnutí (https://www.youtube.com/watch?v=2I0QN-FYkpw).

Peter Schiff je zastáncem volného trhu a minimálních zásahů státu, má však dar vysvětlovat a objasňovat ekonomické zákonitosti obyčejným a srozumitelným jazykem a ve svých článcích apeluje na zdravý rozum a prostou logiku, která se v dnešní přematematizované a přemodelované ekonomii někdy ztrácí.

Peter Schiff zveřejňuje na své internetové stránce www.europac.net každý týden komentáře k aktuální politické a ekonomické situaci, především ve Spojených státech, které by však mohly zajímat i české čtenáře. Jsem rád, že se mi podařilo získat jeho souhlas k překladu a umisťování jeho textů na můj blog na Aktuálně.cz.