Mark Crovelli - Je demokracie opravdu nejlepším ze všech špatných režimů?
Jednu z nejdůležitějších lekcí z politiky za posledních padesát let udělil světu bývalý viceprezident Spojených států Dick Cheney. Nikoli díky svému přesvědčení, že kdybychom nemučili, nastal by konec světa, nebo že musíme rozbombardovat Írán dřív, než ajatolláhové smontují ve svých neexistujících jaderných elektrárnách atomovou pumu.
Ne, lekcí za všechny peníze, kterou Cheney zbytku světa udělil, je poznatek, že demokracie může být velmi destruktivním a nebezpečným systémem vládnutí.
Tím rozhodně netvrdím, že Dick Cheney je horší než Hitler nebo Stalin. V prolhanosti by s nimi možná mohl vést vyrovnanou soutěž, ale pokud jde o vrahounské vlohy, nesahá jim se svými ubohými vražednými komandy ani po kotníky. Je to sice zloduch, ale v rámci širšího globálně-historického kontextu jej mnozí jeho bývalí i současní kolegové tyrani překonávají o několik délek.
Kdepak, svět nešokovala Cheneyho chladnokrevná krutost a krvežíznivost, nýbrž fakt, že takový šílenec může být zvolen viceprezidentem třísetmilionového národa. Nikdo se moc nediví, když nějaký podobný maniak zdědí trůn díky své příslušnosti k té či oné vládnoucí dynastii nebo se chopí moci prostřednictvím násilného puče, ale pokud si jej lidé dobrovolně zvolí, je to úplně jiná káva. A je nevyvratitelným faktem, že Dicka Cheneyho (spolu s jeho přitroublým poskokem), si občané Spojených států vybrali za „vůdce“ své země nejen zcela dobrovolně, ale dokonce hned dvakrát za sebou!
Jistě, na obranu demokracie můžete namítnout, že občané Spojených států posléze litovali svého rozhodnutí postavit do čela nejpočetnější a nejnebezpečnější armády v dějinách lidstva tyto dva výtečníky. Nezapomínejme však, že je přesto za čtyři roky zvolili znovu! Občané proklínají svůj voličský vkus v případě všech hňupů nebo cvoků, které dosadí do úřadu, faktem však zůstává, že jsou to oni, kdo za to nese plnou zodpovědnost. Copak vážně nikoho nezaráží, jak je možné, že jsou to z velké většiny právě samí šílenci, lháři a zloději, kteří v demokracii vyhrávají volby a vládnou ohromnými pravomocemi nad našimi životy? Jako by lidé pokaždé na toho posledního zločince ve funkci zapomněli a automaticky uvěřili následujícímu právníkovi či bankéři s obratným jazykem, který jim slíbí zářivou budoucnost a pivo zdarma.
Obzvlášť pikantní je pak skutečnost, že za jakéhokoli jiného režimu by člověk jako Dick Cheney dříve či později skončil za své zločiny na popravišti, či alespoň za mřížemi. Každý král, který by vládl jako Cheney, by musel prchnout ze země, jakmile by se lidé dozvěděli o jeho vražedných intrikách a mučitelských choutkách. Leč v demokracii, jako je ta naše, si mohou političtí zločinci po opuštění úřadu v klidu dožít na ranči nebo na dači. A všichni ti, které za svého působení vytrvale okrádali a vodili za nos, se jim ještě skládají na tučný důchod. To že je vláda občanů pro občany?
To všechno by bylo politováníhodné, kdyby se to dělo v některém zaostalém, nevzdělaném koutě světa, který nikdy nepoznal myšlenku občanských svobod. Tento muž byl však demokraticky zvolen viceprezidentem v zemi, která se zrodila ze vzdoru vůči lidem jako právě Dick Cheney. Spojené státy založili muži, kteří s chutí pálili figuríny svého krále, a když došlo na lámání chleba, nebáli se vzít do ruky mušketu. A přesto dědici tohoto hrdého odkazu nezávislého individualismu a svobody napochodovali k volbám a vybrali si za svého vůdce Dicka Cheneyho. A to byl jen poslední z dlouhé řádky lumpů a zločinců, kteří v této zemi zastávali některý významný úřad.
Tak, ještě pořád si myslíte, že demokracie je nejlepším ze špatných systémů vládnutí? Ještě pořád věříte, že demokracie znamená svobodu namísto vlády prolhaných a zločinných politiků? Pokud ano, tak si nestěžujte, až příště vhodíte do urny lístek se jménem dalšího Dicka nebo George.
Mark Crovelli získal doktorát z politologie na Coloradské univerzitě v Boulderu a v současné době působí jako nezávislý lektor a publicista. Článek vyšel původně zde.
Ne, lekcí za všechny peníze, kterou Cheney zbytku světa udělil, je poznatek, že demokracie může být velmi destruktivním a nebezpečným systémem vládnutí.
Tím rozhodně netvrdím, že Dick Cheney je horší než Hitler nebo Stalin. V prolhanosti by s nimi možná mohl vést vyrovnanou soutěž, ale pokud jde o vrahounské vlohy, nesahá jim se svými ubohými vražednými komandy ani po kotníky. Je to sice zloduch, ale v rámci širšího globálně-historického kontextu jej mnozí jeho bývalí i současní kolegové tyrani překonávají o několik délek.
Kdepak, svět nešokovala Cheneyho chladnokrevná krutost a krvežíznivost, nýbrž fakt, že takový šílenec může být zvolen viceprezidentem třísetmilionového národa. Nikdo se moc nediví, když nějaký podobný maniak zdědí trůn díky své příslušnosti k té či oné vládnoucí dynastii nebo se chopí moci prostřednictvím násilného puče, ale pokud si jej lidé dobrovolně zvolí, je to úplně jiná káva. A je nevyvratitelným faktem, že Dicka Cheneyho (spolu s jeho přitroublým poskokem), si občané Spojených států vybrali za „vůdce“ své země nejen zcela dobrovolně, ale dokonce hned dvakrát za sebou!
Jistě, na obranu demokracie můžete namítnout, že občané Spojených států posléze litovali svého rozhodnutí postavit do čela nejpočetnější a nejnebezpečnější armády v dějinách lidstva tyto dva výtečníky. Nezapomínejme však, že je přesto za čtyři roky zvolili znovu! Občané proklínají svůj voličský vkus v případě všech hňupů nebo cvoků, které dosadí do úřadu, faktem však zůstává, že jsou to oni, kdo za to nese plnou zodpovědnost. Copak vážně nikoho nezaráží, jak je možné, že jsou to z velké většiny právě samí šílenci, lháři a zloději, kteří v demokracii vyhrávají volby a vládnou ohromnými pravomocemi nad našimi životy? Jako by lidé pokaždé na toho posledního zločince ve funkci zapomněli a automaticky uvěřili následujícímu právníkovi či bankéři s obratným jazykem, který jim slíbí zářivou budoucnost a pivo zdarma.
Obzvlášť pikantní je pak skutečnost, že za jakéhokoli jiného režimu by člověk jako Dick Cheney dříve či později skončil za své zločiny na popravišti, či alespoň za mřížemi. Každý král, který by vládl jako Cheney, by musel prchnout ze země, jakmile by se lidé dozvěděli o jeho vražedných intrikách a mučitelských choutkách. Leč v demokracii, jako je ta naše, si mohou političtí zločinci po opuštění úřadu v klidu dožít na ranči nebo na dači. A všichni ti, které za svého působení vytrvale okrádali a vodili za nos, se jim ještě skládají na tučný důchod. To že je vláda občanů pro občany?
To všechno by bylo politováníhodné, kdyby se to dělo v některém zaostalém, nevzdělaném koutě světa, který nikdy nepoznal myšlenku občanských svobod. Tento muž byl však demokraticky zvolen viceprezidentem v zemi, která se zrodila ze vzdoru vůči lidem jako právě Dick Cheney. Spojené státy založili muži, kteří s chutí pálili figuríny svého krále, a když došlo na lámání chleba, nebáli se vzít do ruky mušketu. A přesto dědici tohoto hrdého odkazu nezávislého individualismu a svobody napochodovali k volbám a vybrali si za svého vůdce Dicka Cheneyho. A to byl jen poslední z dlouhé řádky lumpů a zločinců, kteří v této zemi zastávali některý významný úřad.
Tak, ještě pořád si myslíte, že demokracie je nejlepším ze špatných systémů vládnutí? Ještě pořád věříte, že demokracie znamená svobodu namísto vlády prolhaných a zločinných politiků? Pokud ano, tak si nestěžujte, až příště vhodíte do urny lístek se jménem dalšího Dicka nebo George.
xxx
Mark Crovelli získal doktorát z politologie na Coloradské univerzitě v Boulderu a v současné době působí jako nezávislý lektor a publicista. Článek vyšel původně zde.