Krize nebo transformace?

24. 11. 2009 | 09:04
Přečteno 13769 krát
Úvod autora blogu: Tentokrát nabízím, poněkud netradičně, překlad anglicky psaného článku českého autora, profesora Milana Zeleného, který mě osobně velice zaujal a stoprocentně se pod něj podepisuji. Hlavně poslední odstavec tesat! Dvě upozornění předem. Článek je lehounce odbornější než populárky, které zde obvykle uveřejňuji. Ale nic tragického. Běžný čtenář většině s přehledem porozumí. Také jsme se po úvaze rozhodli ponechat text v plné délce. Ta spoustu čtenářů to přirozeně odradí, takové už jsou zákony internetové žurnalistiky, na druhé straně ovšem ti, kdo dočtou až do konce, si zaručeně odnesou nejeden námět k zamyšlení. Díky za pochopení a ať se líbí.

Milan Zelený - Krize nebo transformace?

Krize skončí, transformace však bude pokračovat.
Nezaměstnanost se ve Spojených státech neodrazí ode dna.
Ekonomika je organizmus, nikoli stroj.

Události, které započnou katarzi krize, bývají často zároveň i kamínkem, jež spustí lavinu kvalitativní transformace ekonomiky, podnikání a společnosti jako celku. Zatímco krize je cyklická recese či zpomalení v rámci téhož paradigmatu – většina aktivit se po jejím skončení vrátí do původních kolejí – transformace je paradigmatická změna samotných standardů podnikání. Jakmile je uvedena do pohybu, staré metody jsou navždy opuštěny a ekonomika najede na zcela nové koleje nových kritérií a kvality, z nichž není cesty zpět. Ze směšování krize a transformace v jeden fenomén či „ideový balík“ pak pramení nepochopení, nekonzistence a nejistota v úsudku a v hledání řešení.

Řada změn na trhu je pochopitelně cyklická, některé jsou však evoluční, jednosměrné, tedy transformační.

Neschopnost oddělit krizi od transformace je ústřední příčinou toho, proč staré nástroje nefungují, proč se staří blázni veřejně znemožňují, proč nové nástroje ještě nejsou na světě a noví blázni (kterých je v takové situaci potřeba nejvíce) ještě nejsou dostatečně známí či vlivní, aby se mohli veřejně znemožnit. Zkrátka a dobře – dnes jsme v pěkné bryndě, aniž si to uvědomujeme. Zapomněli jsme na teorii vědecké evoluce Thomase Kuhna, na Schumpeterovu „kreativní destrukci“ a na osvícenou, nemechanistickou mikroekonomii von Hayeka, Morgensterna či von Misese. Žádný z těchto lidí nenabízí odpovědi, pouze cenná vodítka k pochopení současné nepříjemné situace.

Jedním z příkladů paradigmatické transformace je posun od geocentrického k heliocentrickému světonázoru. V rámci obou systémů myšlení může docházet ke krizím, cyklickým selháním starých teorií a metod a nástupům těch nových. Došlo však pouze k jediné transformaci, na níž nebylo nic cyklického a které se vzepřel celý tehdejší mocenský establishment. Jen vzpomeňte na osud Galilea či Bruna.

Zatímco krize jsou cyklické korekce a procesy přizpůsobení, transformace jsou evoluční či revoluční skoky do nových a neprozkoumaných oblastí existence.

A právě tam se nacházejí nová pracovní místa

Sféra zaměstnanosti, zejména ve Spojených státech, jasně poukazuje na transformační aspekty současné globální krize. Tato krize je těsně propletena s transformací, a proto vykazuje netypickou dynamiku a předkládá nové výzvy jak konvenčnímu ekonomickému myšlení, tak podnikatelským praktikám.

Pravda se občas vynoří z neinformovaných a nepoučených kruhů, z nových a pronikavých vhledů, zatímco v pečlivě vykonstruovaných, leč přežitých a unavených argumentech již není k nalezení. Obamova administrativa nastoupila do úřadu se slibem „vytváření“ nových pracovních míst. Po inauguraci tento slib poopravila na „vytváření a zachraňování“ pracovních míst. Po čase ustoupila k „zachraňování a vytváření“. Nakonec se Obamův slib evolučně vyvinul v dnešní „zachraňování“ důležitých míst, což znamená, že vláda se „urputně rve“ za všechny, kdo ještě stále pracují. Bohužel přitom zkresluje, manipuluje a přibarvuje fakta.

Takovéto mlžení a politikaření však není bez důvodu. Nevíme, kde nová místa jsou, ale pamatujeme si, kde hledat ta stará. A tak vláda vyrukovala s dokonalou tautologií – která že místa jsme zachránili? Inu ta, která ještě stále existují. Tautologie se nikdy nemýlí – politikův sen. Taková opatření na záchranu pracovních míst nemohou zkrátka selhat. Ať už krize skončí jakkoli, bude z Washingtonu oznámeno, že se tak stalo díky utracení miliard a miliard vypůjčených dolarů. Taktika tautologie zkrátka nemůže neuspět a všichni politici to dobře vědí – ovšem až na případy, kdy krize obsahuje zároveň i transformaci.

Obamova tautologie si v ničem nezadá se slavnou tautologií Darwinovou – přežijí jen ty druhy, které se nejlépe přizpůsobí. A které jsou ty nejpřizpůsobivější druhy? Inu ty, které dosud přežívají. K Obamově tautologii je velmi dobrý důvod – nikdo netuší jak vytvářet nová pracovní místa, všichni ale vědí kde. Klíčem je sektorová dynamika americké ekonomiky. Hospodářská odvětví se vyvíjejí (z hlediska zaměstnanosti), třebaže skrze fluktuace, jedním obecným směrem (po takzvané S-křivce). Procházejí fázemi vzniku, rozmachu, stabilizace, kontrakce a exitu, jako každý sebeorganizovaný živý organizmus. Zcela přirozeně se zajímáme o procento celkové pracovní síly zaměstnané v tom či onom sektoru. Dynamika tohoto podílu nabízí vodítko k tomu, kde se nová pracovní místa nacházejí.

Podíl sektoru na celkové zaměstnanosti se vyvíjí v závislosti na tempech růstu produktivity tohoto sektoru. Zemědělství coby zdroj zaměstnanosti zažilo svůj vzestup a pád. Dnes je v americkém zemědělství, nejproduktivnějším sektoru ekonomiky, zaměstnána pouze zhruba polovina procenta pracovní síly. Žádného politika dnes ani nenapadne vytvářet místa v zemědělství (proč ne?). Následně nastoupil, kulminoval a ustoupil průmysl. Poté nastoupily a začaly ustupovat služby, to vše v důsledku nepřetržitého růstu produktivity.

Dnes nastupuje zcela nový sektor – stát, sociální služby a nezaměstnanost (SSN), který však nestaví na přidané hodnotě, nýbrž na spotřebě financované z daní. Jelikož je chráněn před tržními silami, téměř nic neprodukuje. Lze vytvářet nová pracovní místa v tomto sektoru? Jistěže ano – uměle, na úkor produktivních sektorů, a tedy na vlastní riziko, nevýhodně a s nízkou přidanou hodnotou. Navíc je státní sektor zatížený korupcí, plýtváním a neprůhledností. Nafukování umělých pracovních bublin není žádný stimul, nýbrž dočasná záplata. Pokud hořkou pilulku krize nespolkneme dobrovolně, vrátí nás zpátky na zem až hyperinflace.

Čtyři lidské činnosti

Americká ekonomika je dnes z hlediska sektorového vývoje nejpokročilejší ze všech. Vstoupila do stádia – možná jako první na světě – klesající zaměstnanosti v sektoru služeb.



(Popisek ke grafu: Sektorová dynamika americké ekonomiky. Modrá je zemědělství, červená průmysl, žlutá služby a zelená stát/sociální služby. Pokud to nejde dobře vidět, tak jednotlivé sloupce představují dekády 1800, 1850, 1900, 1950, 1980, 2000 a 2010)

Růst produktivity dnes v amerických službách akceleruje, zatímco vytváření pracovních míst či absorpční potenciál dramaticky klesá. Akcelerující růst produktivity je dán globální konkurencí a lidskou touhou po lepší životní úrovni a nelze jej jen tak z libovůle zastavit. V USA už zbývají jen tři oblasti, kde stále vznikají nová pracovní místa – vzdělání, zdravotnictví a stát. První dvě podléhají tržním silám, takže i je v blízké budoucnosti čeká fáze zrychlující produktivity a klesající zaměstnanosti. Ta třetí, SSN, je před konkurencí pečlivě chráněna, takže může svůj podíl výrazně zvýšit, jenže v podstatě nic neprodukuje, je financována z daní vybraných z produkce ostatních sektorů a její růst zaměstnanosti je neudržitelný.

Pomalu, sotva postřehnutelně se těžiště americké ekonomiky přesunulo na sektory s nízkou přidanou hodnotou, což vedlo k nižším příjmům a vyšší závislosti na dluhových bublinách. To je systémový stav, který nezmění žádné narychlo spíchnuté regulace, žádné keynesiánské či monetaristické stimuly (které jsou jen vyhazováním peněz). Dokonce i vítané prasknutí spekulativní, zaměstnanecké nebo dluhové bubliny přestalo být politicky korektní. Stát je dnes problém, nikoli jeho řešení. Dnes už by americký rozpočet nevyrovnalo ani stoprocentní zdanění všech příjmů.

Takže Amerika se dnes nachází na pokraji transformace a stovky let sektorového vývoje se zastavily. Lidé mohou provozovat de facto pouze čtyři různé činnosti:

1. vyrábět potravu
2. vyrábět zboží
3. poskytovat služby
4. nedělat nic

Americká ekonomika již vytěžila (z hlediska zaměstnanosti) všechny tři produktivní sektory. Žádný zbrusu nový na obzoru nečeká. Je konec. Nadchází kvalitativní transformace. Ostatní ekonomiky mají ještě pořád čas, některé ještě nejsou ani industrializované, jiné teprve čeká expanze služeb. Americká ekonomika je však dnes předzvěstí věcí příštích, vzorem, který ostatní mohou následovat, či odmítnout, jen stěží však ignorovat. Poprvé v historii dosáhla jedna z ekonomik konce starého modelu či paradigmatu a nyní tápe a hledá nové způsoby organizace podnikání, hospodářství a společnosti.

Samoobslužnost a soběstačnost

Je čím dál zřejmější, že americkým ekonomům a státním činitelům ujel vlak nejen ten krizový, nýbrž i transformační. V tom druhém případě jde o vážnější pochybení. Je jasné, že stát v procesu transformace nebude příliš k užitku. Jím zaměstnaní politici a ekonomové byli vychováni a vzděláni ve starém paradigmatu a s tím novým nejsou kompatibilní. Proto i v internetovém věku stále mluví mechanistickým jazykem „pák“ a „kladek“. Bude trvat velmi dlouho, než vůbec připustí, že nějaká transformace probíhá. Lze říci, že svého „geocentrického“ pohledu se nevzdají bez tuhého boje. Jediná nápověda k novému paradigmatu se skrývá v sebeorganizaci samotné tržní ekonomiky.

Jelikož nevznikne žádný nový produktivní sektor, ekonomika sama se snaží nastolit novou rovnováhu prostřednictvím modelů samoobslužnosti (self-service) a soběstačnosti (self-reliance). Výrobci a poskytovatelé outsourcují svou produkci a služby zákazníkům. Outsourcování zákazníkům je přirozeným a nezbytným sebeorganizačním procesem, který zahrnuje disintermediaci (vyloučení mezičlánků), spotřebitelskou integraci a masovou kustomizaci individuálních potřeb zákazníků. To vše pohání motor globální produktivity, která se nachází na pokraji transformace. Namísto informační společnosti jsme vstoupili do věku znalostní společnosti. Namísto společnosti služeb míříme do životního stylu založeném na samoobslužnosti. Posun k samoobslužnosti je součástí přirozené a spontánní evoluce lidských a ekonomických systémů. Jak k němu došlo?

V důsledku temp růstu produktivity musí každý sektor – z hlediska své zaměstnanecké kapacity – vzniknout, expandovat, udržet se, stagnovat, poklesnout a nakonec zaniknout. Sektory s vysokým růstem produktivity vznikají a zanikají jako první, sektory s nízkým růstem (například služby) dokončují svůj životní cyklus až dnes. Různá tempa růstu produktivity v různých sektorech jsou provázeny prakticky uniformními tempy růstu platů a mezd napříč všemi sektory, jak si to žádají tržní síly.

Proto je zboží pocházející ze sektorů s vysokou produktivitou (potraviny, spotřební zboží) čím dál levnější a zboží ze sektorů s nízkou produktivitou (zdravotnictví, vzdělání, pojišťovnictví) stále dražší, jak ukazuje tento graf:



(Popisek ke grafu: Record levels = rekordní úrovně; time = čas; Uniform wage growth rate = uniformní tempo růstu mezd; Slow, medium and fast productivity growth ratest = rychlé, střední a pomalé tempo růstu produktivity; Cost dynamics of agri-produce and commodities = nákladová dynamika zemědělských produktů a komodit; Cost dynamics of manufactured products = nákladová dynamika spotřebního zboží; Cost dynamics of services = nákladová dynamika služeb; Differential productivity... = Rozdílná produktivita a uniformní tempa růstu mezd způsobují, že ceny rostou rychleji v sektorech s nízkou produktivitou)

V některých zemích třetího světa to je ještě stále naopak (v důsledku převládající fáze sektorové evoluce): potraviny a spotřební zboží jsou nejdražší, zatímco služby relativně levné. V rozvojových zemích však kuřata, chléb, počítače a automobily neustále zlevňují, zatímco pojištění a výdaje na zdravotnictví a vzdělání rok od roku dramaticky stoupají, aniž by se nutně zvyšovala jejich kvalita, produktivita či dostupnost.

Racionální ekonomické subjekty mají sklon nahrazovat relativně dražší a pracovně náročnější spotřební zboží tím relativně levnějším a kapitálově náročnějším. Spotřebitelé tak dají přednost zboží před službami, kdykoli je to možné a ekonomické. Proto pozorujeme nástup automatických přepážek namísto bankovních úředníků, samoobslužných čerpacích stanic namísto těch s plnou obsluhou, proto lidé řídí sami, místo aby si najímali řidiče, kupují si domácí těhotenské testy, místo aby chodili na prohlídku do nemocnice, proto vidíme v obchodech stále více samoobslužných pokladen, namísto pokladních a proto dnes většina lidí používá osobní počítače namísto mainframů. Jinými slovy, samoobslužné a soběstačné aktivity ve stále větší míře nahrazují tradiční služby, poskytované jinou osobou. Vyspělé ekonomiky vstupují do éry samoobslužnosti a soběstačnosti.

Práce doma

Domácnosti se tak znovu stávají primárními investičními a výrobními jednotkami. Jednou z nejrychleji rostoucích oblastí v rozvinutých ekonomikách, zejména v USA, je „práce doma“. To znamená podnikání na volné noze, podnikání na volné noze na částečný úvazek, práce po skončení pracovní doby, práce mimo kancelář, samoobsluha a soběstačnost. Tito lidé se obvykle spoléhají na domácí kancelář, kontakty mezi známými či sousedy, virtuální kancelář, osobní počítače, modemy, faxy, pevné a mobilní telefonní linky a podobné technologie.

Práce doma je z hlediska zaměstnanosti nejslibnějším sektorem, který navádí soběstačnou populaci směrem k produktivnějším a samoobslužnějším činnostem, snižuje náklady na energii, životní prostředí a dopravu a zmírňuje dopravní zácpy a stres, tedy prvky zděděné ze století továrních komínů. Osobní i korporátní telekomunikační systémy jsou evidentně slibnou alternativou k tradičním „kolejím, cestám a mostům“.

Moderní výroba stojí primárně na zpracování informací, nikoli na převážení zboží, osob a strojů napříč velkými vzdálenostmi. Je mnohem efektivnější „převézt“ informaci, a zboží i služby pak poskytovat lokálně. Informace a znalosti cestují bez zábran po elektronických superdálnicích, skrze telekomunikační sítě a přes internet. Lidé pracující doma jsou pány svého času, mohou se postarat o děti a investovat do domácích technologií. Nemusejí vydávat vysoké částky na benzin, pojištění a dětskou péči či plýtvat cenným časem při dojíždění. Zdá se, že americká ekonomika dnes slouží jako experimentální laboratoř pro celou řadu nových forem práce i zábavy, od práce doma přes podnikání na volné noze po práci prostřednictvím virtuálních kanceláří.

Ekonomika je organizmus, nikoli stroj

Jaké je tedy nové paradigma post-transformační ekonomiky?

Tradiční pohled se dívá na ekonomiku jako na stroj: vstup – zpracování – výstup. U strojů funguje předem daný a stabilní proces – vstup A je následován výstupem B. Co kdyby byl ovšem tentýž vstup A následován výstupem B, a pak C či D nebo dokonce X? Na takovém principu by nemohl efektivně fungovat žádný stroj. Přesně tak se ale chovají živé organizmy. Pokud nakopnete psa (vstup A), uteče s kňučením do kouta (výstup B). Pokud téhož psa nakopnete další den (A), zůstane stát, vycení zuby a zavrčí (C). A když ho nakopnete ještě jednou, může vás už bez dalších cavyků pokousat (D). Důvodem tohoto chování je adaptace, přizpůsobení, rekalibrace a pud sebezáchovy, typické prvky živých organizmů.

A tak se také chovají i ekonomiky. Ekonomické subjekty se na nové podmínky adaptují, rekalibrují, přizpůsobují se jim. I ony chtějí přežít. Snížíte-li úrokové sazby, začnou banky poskytovat úvěry a lidé si je brát. Pokud je snížíte znovu, pojmou lidé podezření a spousta z nich si přestane půjčovat, protože již nebude věřit svým investicím. A pokud je snížíte ještě jednou, řekněme na nulu, lidé si přestanou půjčovat a banky přestanou poskytovat úvěry, protože takovým investicím nebude důvěřovat nikdo. Proto jsou státní zásahy do tržních mechanismů tak smrtící – politici se dívají na ekonomiku jako na stroj, přestože ta se chová jako organizmus. Jejich paradigmatické omyly pak ve stále větší míře vytvářejí a zhoršují ekonomické a společenské krize. To však není nikterak překvapivé, neboť lidé jsou živé bytosti, nikoli stroje, bez ohledu na politické cíle či makroekonomické teorie, axiomy a multiplikátory.

Člověk může nastartovat spalovací motor u automobilu, ekonomiku však „nastartovat“ nelze. Nadcházející transformace bude vskutku společensko-ekonomickým zemětřesením, ještě silnějším než posun od geocentrického k heliocentrickému světonázoru před mnoha staletími. Přiměje nás uvědomit si, že ekonomické a společenské systémy jsou autopoietické (sebeprodukující) organizmy, a nikoli deterministické mechanismy či důmyslné přístroje. Budeme nuceni přijmout za své, že vhodné nástroje k ekonomickému zkoumání poskytuje biologie, psychologie a svět emocí, nikoli fyzika či strojírenství. Matematický a diferenciální počet budeme muset nahradit strategickými scénáři a jejich počítačovými simulacemi. Budeme více spoléhat na moudrost organizmů než na moudrost státních institucí. Budeme muset vypracovat nové teorie, napsat nové učebnice a zakládat nové univerzity. Budeme muset opustit makroekonomii agregátních veličin a vydat se cestou mikroekonomických motivů a konání. Středobodem ekonomického zkoumání se opět stane člověk, jeho rozhodování a jednání.

xxx


Milan Zelený je profesorem managementu na Fordhamově univerzitě v New Yorku a profesorem korporátní ekonomiky a managementu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

asd napsal(a):

Víte, co mě na podobných úvahách vždy zaujme ? Že si autoři nepřipouští další způsob řešení krizí - útočnou válku. Možná je politicky nekorektní si představu USA jako predátora připustit, nicméně v minulosti se takto již mnohokrát státy v krizi zachovaly. Stačilo by ovládnout zdroje energie a surovin a například udržet prodej ropy pouze za dolary ...
24. 11. 2009 | 09:35

ZdeněkJ. napsal(a):

Jsem zvědav, jak se s posledním odstavcem textu vyrovnají neoliberálové. Jejich guru F.A.Hayek totiž všude zdůrazňoval, že předmětem zkoumání ekonomie nesmí být studium chování lidí, tj. toho, proč se lidé v ekonomických vztazích chovají určitým způsobem, to že patří do oblasti např. psychologie a v ekonomii nemá co dělat.
24. 11. 2009 | 09:54

JAHA napsal(a):

Ad: asd
Problemom takejto uvahy ale je, ze z predatora sa dnes stava len jeden z viacerych predatorov, ovladnut zdroje energie a surovin sa culo snazia viaceri (vid napr. aktivity Ciny v Afrike, to budeme za nejaky cas "zirat", aky bude mat Cina podiel na exploatacii Afriky) a nakoniev, naklady na vojnu vo vzdialenych krajinach a udrzanie pozicii po pripadnej vyhre sa takmer vyrovnaju "ziskom" z takejto vojny. A z casoveho hladiska (vycerpanie primarnych zdrojov v dohladnej dobe) takmer nic neriesi do buducnosti. A, ako konstatoval autor (p. Zeleny), nakopnuty pes sa nebude spravat vzdy rovnako.
24. 11. 2009 | 10:04

xyz.xx napsal(a):

ZdenkuJ: jste si jisty ? Nebo Vam to rikali na schuzi nejake levicacke partaje ?

Co je neoliberal a jako je rozdil mezi liberalem a neoliberalem podle vaseho nazoru ?
24. 11. 2009 | 10:34

void napsal(a):

Dik za clanek. Podnetne a neokoukane. Problem mam jenom s pojmy samoobsluha a sobestacnost. Myslim, ze vyvoj naopak celkem vytrvale smeruje k vetsi provazanosti.

Samoobsluha a sobestacnost opravdu pouze u nejjednodussich cinnosti zminovanych v clanku. V ostatnich cinnostech vidim spise vznik komplexnich organizmu/organizaci slozenych z vysoce specializovanych a navzajem zavislych jednotek.
24. 11. 2009 | 10:42

slavwin napsal(a):

Nejsem odborník, vidím tam ušetřené zdroje (domácí práce) možná dočasné řešení než se z toho domácího prostředí vyvinou zdroje nové. Jinak se to lépe čte než nějaké klausobláboly.
24. 11. 2009 | 10:43

Rumcajs napsal(a):

Rovněž se podepisuju pod poslední odstavec.

Taky souhlasím s tím, že růst produktivity bude provázen růstem služeb. Otázkou ovšem je, nakolik je momentální procentní zastoupení služeb v USA zapříčiněno vlastním "evolučním" vývojem a na kolik je zapříčiněno levnou konkurencí z venku.
Já bych si dovolil tvrdit, ža za momentální pokles podílu průmyslu na celkové zaměstnanosti nemůže zvýšení produktivity ale spíše přesouváním výroby mimo USA.

Každý, kdo dneska vyrábí, musí dnes a denně si pokládat otázku, zda nadále bojovat s levnou ničím nezatíženou pracovní silou z Číny, nebo se přesunout do méně ohrožených vod - tedy do služeb.

Obávám se, že pokud to takhle půjde dál a Čína bude chtít za ty svoje dolarové papírky něco dostat, bude si muset zajet do USA nechat se alespoń ostříhat.
24. 11. 2009 | 10:44

jenicek napsal(a):

ZdeněkJ.: Nevím jak neoliberálové (předpokládejme, že něco takového vůbec existuje...), ale liberálové s posledním odstavcem nemají nejmenší problém, to je to co odjakživa tvrdí.

První graf i blbým snad napovídá, že v US už budují socialismus, zároveň se nepochybně najde spousta trubek co v USA vidí a budou vidět "trh bez přívlastků", "agresivní kapitalismus" a kdeco jinýho.
24. 11. 2009 | 10:52

dennis napsal(a):

Vedle geofyzikalnich jevu, zvlaste tech globalnich, a vesmirnych sil je univerzalnim zdrojem ohrozeni civilizace jeji prelidneni, korektneji: stale rostouci demograficka krivka. To jsem si znovu uvedomil, kdyz jsem si precetl prvni prispevek od "asd". Predstava, kterou mi vnuknul samotny blog, ze jednou bude kazda rodina zit v domecku, ve kterem se lide budou rodit, vzdelavat se, pracovat a vykonavat vsechny aktivity spolecenske a kulturni cestou satelitni komunikace. A nakonec se i krematovat. A to vsechno s minimalni spotrebou energie z obnovitelnych zdroju. Nebudou zatezovat dopravni spojeni. Potraviny si budou sami produkovat, spotrebovavat a odpadky budou recyklovat, vcetne pouzite vody. To bude zivotni styl asi 96 procent obyvatelstva. 3 procenta lidi bude kostruovat a provadet veskery technicky a technologicky pokrok, vcetne mediciny atd. 1 procento lidi bude kumulovat kapital, a tim zajistovat udrzitelny rozvoj pro ty ostatni.
Az takoveho stavu civilizace dosahne, bude transformace do noveho tisicileti ukoncena.
Mozna v te dobe bude na celem svete platit zakon s'aria. Protoze, dokud nebude kazdemu zlodeji useknuta za prvni kradez jedna ruka, budou vsechny transformace neucinne.
24. 11. 2009 | 10:57

StandaT napsal(a):

Uvítal bych polemiku na úrovni blogerů. Zajímali by mě Havel a Sobotka, coby pravděpodobní vítězové příštích voleb.
24. 11. 2009 | 11:58

alesdrobek napsal(a):

StandaT - Havel i Sobotka jsou keynesiánci, to je právě ta mechanistická, matematická škola založená na agregátech, modelech a multiplikátorech.

Tenhle spor uvnitř ekonomické vědy je odvěký a hluboký a mimochodem se vůbec netýká tradičního (a idiotského, dodal bych) levo-pravého vidění světa (třebaže keynesiánci jsou obvykle spíše "nalevo"), tady jde o něco úplně jiného. Jde o to, jak píše prof. Zelený, jestli považujeme lidskou společnost za komplikovaný stroj, který může vybraná skupinka odborníků s pomocí matematických modelů různě nastavovat, vylaďovat, přibrzďovat a startovat, nebo za ohromný živoucí organismus tvořený miliardami samostatně se rozhodujících a jednajících lidských bytostí.

A pokud jde o ty neoliberály - já osobně ten pojem používám jen pro některé pravicové politiky. A pro ty je guruem spíše Milton Friedman než Hayek. Ovšem čistě technicky nic jako neoliberální ekonom neexistuje. Máme ekonomii klasickou liberální, neoklasickou, neokeynesiánskou apod., ale neoliberální ekonomie neexistuje.
24. 11. 2009 | 13:02

void napsal(a):

to StandaT:

navíc Sobotka není ani ekonom(politik/právník) a Havel pokud vím tak také ne (politik/manager). Takže ta diskuze by asi neměla valné odborné úrovně. Spíše bych to viděl na výměnu klasických politických frází o zaměstnanosti, HDP + pár cacnců o znalostní společnosti ...

Ale možná oběma pánům křivdím :-)
24. 11. 2009 | 13:14

StandaT napsal(a):

Aleš Drobek: díky za vysvětlení. Nejsa ekonom vnímám u tohoto textu spíše tu filozofickou stránku - očekávanou změnu paradigmatu, jakýsi fázový přerod. Dost mi to připomíná jako navázání na Třetí vlnu od Tofflerových. Jako predikce blízkého vítězství třetí vlny nad druhou.

Pokud vyjdu z tvrzení "Nadcházející transformace bude vskutku společensko-ekonomickým zemětřesením, ještě silnějším než posun od geocentrického k heliocentrickému světonázoru před mnoha staletími". A pokud také vyjdu z toho, že oba dva mnou zmínění pánové formulují postoje naší nejsilnější partaje, která se vší pravděpodobností bude ovlivňovat životní standardy mé a mých dětí, uvítal bych, kdybych znal jejich postoj. Z DOS tady, pokud vím, nikdo se srovnatelnou pozicí v partaji nebloguje.
24. 11. 2009 | 13:21

StandaT napsal(a):

voide: viz má odpověď autorovi.
24. 11. 2009 | 13:22

StandaT napsal(a):

oprava:

...jako pravděpodobný vítěz voleb bude ovlivňovat životní standardy...
24. 11. 2009 | 13:27

void napsal(a):

to StandaT:

to co jste napsal AD (konec vašeho textu) je právě ten zásadní problém naší politiky.

Naše politické strany nemají v ekonomických (ale ani mnoha jiných) otázkách žádné silné postoje. Většinou jde pouze o snůšku povrchních výkřiků u nichž je bolestně vidět, že je formulují lidé, kteří v daném oboru rozhodně neběží na špici pelotonu. Proto naše politika neobsahuje žádné vize a místo proaktivních akcí vytvářejících hrací plochu jsme svědky pouze reakcí na vnější podněty.

Pokud vím tak pro tyto volby obě strany chystají dlouhodobější vize spolu s čímsi co by se dalo nazvat prováděcimi plány. Tak uvidíme čím překvapí. Osobně se domnívám, že tam bude spousta řečí o ekonomických cyklech, ale nic o změně paradigmatu. Takže se zase jednou budeme připravovat na minulé války. Škoda.
24. 11. 2009 | 13:39

StandaT napsal(a):

voide: socDem je na tom ještě dobře. Kromě těch, co formují, mají zázemí, které může časem štafetu převzít - pokud vím sám autor je členem SocDem a i když místo svých textů publikuje cizí, samotný výběr a úroveň překladů svědčí, že ví, která bije. Dále je tam (snad ještě) Rusnok či Mertlík nebo Potůček. V ODS, marná snaha, žádné odborné zázemí nevidím. Stejně, jako Vy, si počkám co partaje vypotí za koncepty.
24. 11. 2009 | 13:54

xyz.xx napsal(a):

Havel je tusim profesi ekonom - bohuzel ekonom marxista :(

Rusnak snad uz odesel ne ? Kazdopadne nema sanci ze by si ho nekdo pozval k tvorbe planu, protoze je ekonom a nikoli PR poradce.

Politicke programy jiz nejakou dobu nesestavuji odbornici na ekonomiku, na socialni oblast nebo treba zdravotnictvi ci prumysl. Politicke programy sestavuji Marketingovy odbornici, specialiste psychologie a jde v nich o to nalakat co mozna nejsirsi volicskou obec. Takovym specialistum je uplne jedno jestli zrovna delaji politicky program nebo prodavaji damske vlozky - jejich zpusob prace je jasna - tady je produkt a ten je treba prodat co nejvice lidem.

Dusledkem jsou pak sahodlouha filosoficka pojednani o vyprazdneni politiky a sblizovani programu a pod. objevne zvasty ktere jen odhaluji neschopnost autoru videt realitu takovou jaka je. Ze proste strany na rpogramy rezignovali a misto nich instalovali obri bilboardy !
24. 11. 2009 | 14:11

void napsal(a):

to StandaT:

Rusnok a Mertlík jsou podlě mě už trochu mimo proud, který formuje názory soc.dem. U pana Potůčka nevím. Ale já jsem měl na mysli spíše opravdovou českou špičku - tu najdete například na CERGE-EI.

Se zdejších blogerů např. Daniel Münich
24. 11. 2009 | 14:20

Gerd napsal(a):

Pane drobku,
protože zastáváte názory profesora Zeleného, píši Vám. V úvaze je jeden omyl nebo spíše přehlédnutí další a dost podstatné vlastnosti člověka na pracovišti. Přesněji jeho pracovní morálka, protože Homo sapiens je tvor společenský a jeho produktivita vzrůstá v týmu, nikoliv při samostatné práci. Dále při domácí práci bude chybět možnost konzultace problému s ostatními zkušenějšími kolegy, možnost dojít za pracovníkem, který z nějakého důvodu zdržuje nesplněním své části úkolu ostatní.
Tohle jsou nedořešené záležitosti domácích prací, takže těchto se dočkáme spíše u svobodných povolání, kde již stejně většinou je. Ale nečekal bych tak masivní nárůst, jak nám zde autor úvahy uvádí.
Navržené řešení není samospasitelné a ponechá prostor ještě pro další pátý (popř. další) sektor. Ten si však v dané chvíli nedovedu představit, ledaže by se spousta lidí vrhla na sektor služeb - umění.
Co se týká sektoru SSN, státních služeb a nezaměstnanosti, ten již máme v ČR plně rozvinut. Díky píli našich politiků, a ot ze všech politických stran máme značně rozvinutý počet státních zaměstnanců a díky liberálnímu přístupu úředníků k některým přesně definovaným skupinám obyvatelstva máme více než 90 % podíl pracovníků v podsektoru nezaměstnanosti.
Oaosbně si myslím, že vývoj bude spíše směřovat ke skoro středověkému samozásobitelství, které dobře známe z dob budování socialismu.
Hezké odpoledne všem!
24. 11. 2009 | 15:25

Admirál napsal(a):

Gerd - takže paradigmatická transformace v ustech prof. Zeleného znamená "hurá stloukat králíkárny"?

Co jsem viděl, mnoho lidí mém okolí už začalo...

Ono to asi nepujde tak rychle, ale je to pravděpodobné.

Taky je pravděpodobné, že se blíží realizace v gethech rozděléné společnost. Ti úspěšní budou zdmi odděleni od těch neúspěšných...

Chceme to?
24. 11. 2009 | 16:34

Pocestny napsal(a):

Moc zajímavý článek, je mi líto, že místo oriuginálu i s glosami autora tu máme cizí překlad, je ještě větší škoda, že Stejskal povolí, aby tu jeden "blogger" žil z překladu práce jiného "místního" bloggera, je největší škoda, že zřejmě po loňském nájezdu místních názorových SS na jeho články o "budování národního socialismu" u nás, se Zelený odmlčel.

Nepřekvapuje, že nejméně polovina glos je mimo mísu, místo uvažování nad problémem se ho tu snaží politizovat, nacpat ho do pravítek, která jim determinují fixní, stranický pohled na svět.

Typický je v tomto ohledu Admirál - u něj nejde o to, zda se svět náhodou neposunul mimo ty kolejničky, ve kterých prefabrikoval jeho myšlení, jemu ani na minutu nenapadne, že první obětí této doby nebude ten jeho odporný liberalismus a neoconství, ale socan a jeho welfare state.

Řekněme si narovinu, že zatímco v USA se socialismus nyní jen "buduje", v Evropě už dávno hnije na sestupu z klimaxu osmdesátých let.
Našinec tohle nevidí, nemá srovnání, ale secese schopnosti soziaalstaat je velmi patrná zejména v Německu a Francii, o Itálii vůbec nemluvě.

Mitarbeiten, mitdenken, mitleben, to bylo heslo eurosocialismu, dnes zbývá jen to poslední - mitsterben.

Vše je založeno na feťácké pumpě "ekonomického růstu", který podmiňuje socialistické hvězdopravectví o lepších zítřcích a tlačí nahoru teploměry oktrojované konzumace.

Dnes se zdá, že doba extense HDP je opravdu v Evropě v koncích, protože se již pár let realizuje offsourcingem výroby do Asie. Je čas odsocialisovat obživu, přestat žít pouze makrotrendy a začít se vážně zabývat teorií "trvale udržitelné obživy" pro jedince - společnost nám právě ve vrcholu sociálního státu ukázala, jak plošnou a poměrnou politikou "pro všechny dohromady" ale pro nikoho konkrétně nedokáže vymítit ani těch pár křiklavých procent bídy a chudoby u nás, protože těch 7% opravdu živořících je zapomenuto v moiři povalečů, lemplů a netáhel, kteří chudobu předstírají, aby se dostali k bezpracným zdrojům.

Systematická redstribuce zdrojů je prostě peklo. Redistribuuje se pro potřeby instituce a skupiny, ale postižený jednotlivec najde zastání pouze jen jako člen smečky, skupiny, součást instituce.

Nevíme nic, než to, že doba přd námi bude výrazně jiná než leta za námi. Víme i to, že veškeré floskule minulosti musí být revidovány.

Přichází renesance jedince, rodiny, komunity, on vám brzo nikdo jiný nepomůže, stát, ten se opět musí stát prostředím s pravidly, stát jako socialistický developer a podnik právě vstupuje do finální fáze krachu.

Ten národní půjde první.
Dvacet let platí1. Globalizační zákon -
Globalizovaná flexibilita jedince, firmy, podniku nemůže se statikou lokalizovaných národních mas prohrát.
Jedinec, podnik, komunita, která je schopna reagovat na změny instrumentálně, oborově, či geograficky (putování za prací kontra měnění práce dle potřeby v lokalitě) bude vždy ve výhodě, tlupy odborových wohnoutů, které chtějí zemřít v tom, co se v dětství naučily budou obětovány, protože orientovat se na trhu práce jest povinností občana jedince, ne službou státu pro všechny.

Poslední - nejenže již brzo socané krutě zaplatí to, co tu předvedli tím "krabengangem" zpět do veselého světa průmyslu pro masy negramotných , oni brzo ještě krutěji zaplatí tu dlouhodobě a hluboce zakořeněnou stádnost a pasivitu mas jimi ovládaných. Jak bude místní socan učit lidi samostatnosti a aktivnímu přístupu k otázce obživy, třo jsem velmi zvědav. Nedělám si však žádné iluse.
24. 11. 2009 | 18:09

alesdrobek napsal(a):

Pocestný - článek mi poslal a o jeho překlad a vyvěšení na můj blog mě požádal pan profesor sám. Nevím, jakým myšlenkovým procesem jste dospěl k tomu, že tady někdo z někoho "žije", a radši ani vědět nechci.
24. 11. 2009 | 19:45

Pocestny napsal(a):

Drobek,
tak proč to není v úvodu napsáno?

Zelený sem posílal články sám a i je glosoval, proč a k čemu najednou potřebuje vás?

Nezlobte se, ale zcela jistě vím, že s profesorem byste si politicky a ekonomicky nevyhověl, to se levičákovi nepřihodí.
Blog je původní dílo, tohle je stejné nástěnkaření, které tu předvádí socani.
24. 11. 2009 | 20:06

Admirál napsal(a):

Pocestný - chceme to? to je nejdůležitější otázka. Paradigmatická transformace, tak jak je to líčeno prof. Zeleným není povodeň. Dá se s ní pracovat.

Nebo si myslíte, že nutně musí mít jen jeden jediný výstup?
24. 11. 2009 | 21:37

Gerd napsal(a):

Admirále,
použil jsem trochy nadsázky, ale v zásadě je tomu tak. Spíše jsem měl na mysli ono socialistické "nejsou lidi", kdy z nutnosti každý zkoušel dělat všechno. Teď k tomu může přispět určitá roztříštěnost trhu a nedostatek práce.
Ale nejvíce jsem chtěl ukázat, že p. Zelený a ním i p. Drobek, pozapomněli na zjevné nevýhody domácích prací. Při těch nadšených ódách ani není divu. Skutečnost je taková, že kde to šlo, je v mnoha případech již domácí práce prováděna. Takže nástup už nebude tak masivní, jak autoři předpokládají, ani v Evropě. Kam však bude vývoj směřovat úplně nevím, zkusil jsem navrhnout jeden z možných směrů. Může být, že hromada volných lidí se vrhne na geriatrickou péči o stále vzrůstající počty důchodců, ale to je sektor služeb (nebo již SSN?), nebo na uměleckou tvorbu, novinařinu, psychologii. Ideální by bylo vrhnout volné lidi do výzkumu (tedy ne každého).
K rozdělení společnosti na úspěšné a neúspěšné nakonec dojde a již k tomu nějakou dobu dochází. Důkazem je mizení tzv. střední vrstvy obyvatel. Chceme to? Možná ne, ale s tímto vývojem se musíme smířit nebo se pokusit patřit mezi ty úspěšné. Třeba zprivatizovat penzijní fond. :-)
Hezký večer
24. 11. 2009 | 22:25

teoretik napsal(a):

24. 11. 2009 | 22:31

teoretik napsal(a):

Jednání lidí je charakteristické tzv. skupinovým myšlením,tj. napodobováním jednání druhých lidí.Jedním z důvodů,proč prý si mnoho lidí v USA vsjednalo hypotéku,i když neměli tak jisté příjmy byl fakt,že si hypotéku sjednalo velké množství lidí před nimi.Takže vysvětlením byl často argument"druzí si hypotéku zařídili taky".
Mnoho pojmů je dá se říct matoucích.Když se třeba řeknou věty: Hrom zahřměl.Řeka teče.Vítr fouká., tak při bližším rozboru vlastně nedávají smysl.Jak lze oddělit tečení od řeky, nebo foukání od větru? Tečení řeku vytváří, a foukání vytváří vítr. Podobně pojem ekonomika je zavádějící. Ekonomiku tvoří lidé,proto jak je v článku správně napsáno,ekonomiku nelze "nastartovat". Lze určitými stimuly a pobídkami přimět lidi (spotřebitele) aby více nakupovali. O vhodnosti různých stimulů(např.šrotovném) lze polemizovat.Problémem je skutečnost,že automatizovaná a specializovaná výroba vyžaduje velké investice a jestliže se správně neodhadnou odbytové možnosti,znamená to ztráty v důsledku produkce nadbytečných výrobních kapacit. Odbytové možnosti se mohou snížit především v důsledku rychlého snížení zájmu o určitý výrobek nebo službu,dále v důsledku rychlého technického vývoje,ale také v důsledku zadlužení.V takto dynamickém a rychle se měnícím prostředí je náročné plánovat. Když se to vezme s nadsázkou,zřejmě bude potřeba cenzurovat reklamy,učit už na základních školách,že člověk se má zadlužit pouze přiměřené svým příjmům a pokud možno konstruovat výrobní linky tak, aby byly obecně řečeno snadněji přestavitelné na jiný typ výrobku nebo na zdokonalený model :)
25. 11. 2009 | 02:07

teoretik napsal(a):

U některých výrobků není už samozřejmě co zdokonalovat,např. u toaletních papírů,nebo zubních kartáčků :) Tohoto druhu výrobků se můj předchozí příspěvek netýká :)
25. 11. 2009 | 02:11

Daňový poplatník napsal(a):

Problémje i v tom, že státní instituce, byť nepružné a málo výkonné, jsou méně náchylné ke zneužití, měl bych např. strach ze soukromé virmy (nebo nedejbože občanského sdružení) starající se o staré občany o (ne)efektivitě amerického komplexu pojištění-zdravotnictví raději nemluvit.
25. 11. 2009 | 07:44

Admirál napsal(a):

Ještě pro Pocestného - píšete "Přichází renesance jedince, rodiny, komunity" a že "že první obětí této doby nebude ten jeho odporný liberalismus a neoconství, ale socan a jeho welfare state"

Já tvrdím, že pokud k takové změně dojde, první obětí bude liberalizmus. Rodina ani komunita s tímto principem nepracuje, je jí zcela cizí. Neokonzervatizmus se změní na prostý přirozený konzervatizmus, který je pro rodinu a komunitu přirozený princip.

Socan zemře a nezemře. Jen se bude muset podřídit prastarým pravidlům. Pro rodinu či komunitu zůstavají všechny její děti jejími dětmi. Ať je to Kain nebo Abel.
25. 11. 2009 | 08:07

Pocestny napsal(a):

Admirál
Neocon je socanská nadávka, jiný význam tento termín nemá.

Liberalismus vymřít nemůže, protože on byl a je motorem pokroku, jinak bychom stále ještě lenivě posluhovali lennímu pánu.

Liberalismus je "ušlechtilé sobectví", je to zkulturněná podstata naší přirozené motivace kráčet dál.

Konservativismus? Co chcete konservovat? Ten welfare state?

Ona ta rodina bude brzo poznanou nutností, jsem tuze zvědav na příští životní standard socialistické "osvobozené" svobodné matky....

Zdejší socialismus je jed, který institucionalizací totálně vyprázdnil mezilidské vztahy, je to balast, který nás brzdí ve vytváření komunit, které ztrácejí svou vnitřní soudržnost tím, že nejsou nutné pro život, socialismus dnes rozděluje každou komunitu, trhá rodiny, protože nabízí iluzorní pomoc těm, kdo se pro víru v systém vzdávají své přirozenosti.

Socialismus je výmluva pro ty, kdo nezvládají sami, je to falešná berlička pro ty, kdo neumí chodit rovně.
25. 11. 2009 | 08:43

Daňový poplatník napsal(a):

To Pocestný:
ještě Vám tam chybí slogan: Vivat šaría!
Jinak socialismus možná rodiny trhal, evropský neofašismus se je ani nesnaží vytvářet pod heslem individuální svobody.
25. 11. 2009 | 09:30

StandaT napsal(a):

Admirál: myslím, že s Pocestným píšete každý trošičku o něčem jiném.

Pokud dojde ke změně paradigmatu, uplně se změní -ismy. Jedny zaniknou, nové vzniknou, některé se uchytí, jiné zdegenerují do sektářství... Pokud k renesanci rodiny a místních komunit dojde, změní se něco jiného a teprve tato změna vyprodukuje změny v -ismech.

Těch změn bude spousta, ale jako příklad si vezmu jednu - stáří. Pokud dojde k renesanci rodiny (a já si myslím že dojde - současný model je neefektivní a umožňuje jej pouze extrémní míra přerozdělování bohatství), dojde především renesanci mezigenerační solidarity. Model taťka, mamka a děti je umělý konstrukt, který přinesla až průmyslová revoluce. Standardní model rodiny, jak tady byl po tisíciletí, je mnohogenerační a dodnes jej vidíme u cikánů (tam ostatně vidíme i to, co znamená komunita). Mezigenerační solidarita znamená odklon od institualizované péče o staré a převzetí péče o ně zpět do rodiny. Tím rodina bude sama pro sebe potřebovat prostředky, které doposud odevzdávala do solidárního systému. K tomu přibude oprávněný požadavek na ostatní ve smyslu "když my jsme schopni se o dědu postarat, tak vy se starejte o svého". Tento model povede k další erozi solidárního systému, a nebude za tím žádný -ismus, ale přirozený vývoj společnosti, obdobně, jako přirozeně došlo ke vzniku atomární rodiny díky průmyslové revoluci, která potřebovala nový typ pracovní třídy v proměněném prostředí měst. Stačí překonat kritickou mez.

Tak, jako průmyslová revoluce (dočasně) změnila podobu rodin, tak ta informační (dočasně) změnila komunity. Televize přinesla rozpad přirozených komunit a počítače a Internet to dorazily. A to se týká jak teritoriálních, tak zájmových/spolkových. Proměna Internetu v nástroj dialogu a mnohostranné komunikace, vznik virtuálních světů, do kterých korporace a organizace vsazují své virtuální kanceláře a zastoupení (např. náborové středisko Metropolitní Policie ve virtuálním světě vycházejícího z on-line her) přinese renesanci komunit. A opět zde nebude zapotřebí žádný politický -ismus.
25. 11. 2009 | 10:02

StandaT napsal(a):

Možná bych měl doplnit, že v okamžiku, kdy lidé pro sebe objeví přínos virtuálních komunit, začnou tvořit komunity i v reálném životě. Ostatně člověk je tvor společenský a současná absence (či přesněji nefunkčnost) komunit v dnešní době je stav nepřirozený.
25. 11. 2009 | 10:12

Admirál napsal(a):

Pocestný - "Neocon je socanská nadávka, jiný význam tento termín nemá."

Ano máte pravdu - proto tento výraz používám. Mezi neocona a fašistu mohu v podtatě vložit rovnítko. Z mého pohledu je to výraz pro skupinu lidí, kreří pod líbivými hesly se snaží zachovat/rozšířit si svoji ekonomickou moc a to za cenu utrpení milionů lidí statisíců mrtvých.

Rodina a komunita je vždy s liberalizmem v konfliktu. Liberalizmus, jak píšete "ušlechtilé sobectví", rodinu, komunitu spolehlivě zničí. Z dlouhodobého pohledu můžet být buďto členem rodiny, komunity a nebo můžete být liberál, stát mimo bojovat sám za sebe.

Rodina, komunita je přirozeně konzervativní. Brání přírodou dané zákonitosti, které ji umožňují a vymezují její existenci.

Každá rodina, komunita musí ctít své schopné, bránit a podporovat své slabé a vyobcovávat násilníky a uzurpátory. Jinak ztrácí pro své členy smysl.

Socializmus? Můžeme mít z každého pohledu jinou definici. Z pohledu fungování komunity by použil institucializovaná forma fungování velké komunity.
25. 11. 2009 | 11:36

alesdrobek napsal(a):

Admirál - "Mezi neocona a fašistu mohu v podtatě vložit rovnítko"

Souhlas. Neoconství je takový měkký, nenápadný, sofistikovaný fašismus 21. století. Narozdíl od Itálie nebo Německa 20. a 30. let své rasistické a xenofobní rysy dobře skrývá.

"Rodina a komunita je vždy s liberalizmem v konfliktu. Liberalizmus, jak píšete "ušlechtilé sobectví", rodinu, komunitu spolehlivě zničí. Z dlouhodobého pohledu můžet být buďto členem rodiny, komunity a nebo můžete být liberál, stát mimo bojovat sám za sebe."

Tak tady nesouhlasím. To je častý omyl, že když člověk vyznává liberalismus, tak vlastně vyznává sobectví, zájem jen o sebe, bezohlednost k druhým, neochotu spolupracovat s ostatními. Tak to rozhodně není. Pravý liberalismus je ušlechtilá myšlenka, ke které se hrdě hlásí i lidé jako Václav Havel. Liberalismus je zkrátka opakem autoritářství, to nemá s nějakým sobectvím nebo bezohledností vůbec nic společného. Liberálové jsou přirozenými nepřáteli fašistů, komunistů a všech ostatních propagátorů diktatury a totality v jakékoli formě a podobě.

"Socializmus? Můžeme mít z každého pohledu jinou definici. Z pohledu fungování komunity by použil institucializovaná forma fungování velké komunity. "

Možná, já proti socialismu jako takovému nejsem, myslím, že ve skutečně svobodné společnosti by vznikaly zcela přirozeně komunity postavené na kolektivním principu (tzn. všichni by odevzdávali výsledky své práce na společnou hromadu, z níž by se pak rozdělovalo podle domluvených pravidel, jak to fungovalo například v izraelských kibucech). Ne každému vyhovuje tržní společnost založená na konkurenci. Podstatné jsou ovšem dvě věci - zaprvé to takhle může fungovat jen v malých komunitách, kde se lidé znají a kde nedochází k destruktivnímu efektu "černého pasažéra" (free-rider). A za druhé takové komunity musí být naprosto dobrovolné, tento systém nelze vnutit násilím celé zemi nebo národu.
25. 11. 2009 | 12:05

Admirál napsal(a):

alesdrobek - u těch liberálu, výrazivem Pocestného "ušlechtilých sobců", je to podle toho, jestli jsou více ušlechtilí nebo více sobci.

Vaše zmínka o V. Havlovi ve mně rodí otázku: Dá se hlásit k liberalizmu, ušlechtilé myšlence a zárověň být nebo podporovat Neocon?

Možná že jsme se dostali až moc daleko, až do doby, kdy po válkách o zdroje a bohatství, v době po dočerpání zdrojů laciné energie příjde čas na otázku, jak dál přežít.
25. 11. 2009 | 15:08

Pocestny napsal(a):

Drobek,
tentokrát děkuji, takhle odvážné definice liberalismu bych se zde neodvážil, neboť bych byl okamžitě labelován jako pravdoláskař.

Když to "positivní sobectví" rozvedu, měl jsem na paměti to základní pravidlo - "dobro společnosti" nemůže jít na úkor dobra jedince, občana. Ten, nikoliv partaj, skupina, struktura státu je nositelem státnosti.

Instituce nemůže být nikdy lepší, než lidé, kteří jí naplňují, proto je liberální smýšlení tím nejlepším -ismem, protože směřuje k vytvoření prostoru pro individuální rozvoj jedinců, kteří posunou lidstvo zase o krok dále.

Uvědomme si, že v čítankách jsou jména lidí, ne slogany mas.

Liberalismus ovšem od lidí vyžaduje tu nejtěžší zkoušku, jednak musí být jedinec schopen podávat vrcholový výkon, aby v soutěži dosáhl tam, kam může, to však jedině skrze své kvality, a potom - ještě hůře - prožít si porážku a naučit se respektovat fakt, že nikdo z nás není dokonalý, ale každý z nás jím může být ve svém partikulárním světě.

Admirál zapomíná, že příroda je krutá a pokud se chce odkazovat na přírodní zákonitosti, tak mu povídám - lidství je bojem rozumu s emocí zvířete v nás.

Liberál není misantrop, to vás jen zase školili po šichtě.
Naopak, liberál nepotřebuje erární sociální masokombinát, nemá potřebu se sdružovat pod partajní fanglí či v nějaké třídě, vycházejí z toho, že občan se umí v komunitě domluvit i bez těhle věcí.

Pokud je řeč o konservativismu, tak u nás by ideálem konzervy byl Lojza Grebeníček, to byl "oráč patami" k pohledání...

Konzerva Klaus? Prázdná posa.....nic než nádor...ééé národ jsem chtěl říci..

Jaký je vlastně současný český socialismus? Je liberální nebo konservativní?
25. 11. 2009 | 15:36

Pocestny napsal(a):

Základní omyl je v tom, jak socialismus chápe "komunitu".
Komunita je entita vzniklá přirozenou konvergencí zájmů v lokalitě, založená na altruismu, jejím "královstvím nebeským" je mutualismus, v lidské řeči laissez faire.

Pokud připustíme, že aspoň teoreticky se liberalismus vyvíjí podobně jako socanství (už nikdo neroztlouká počítače, že...), tak to dnešní naplnění tohoto výrazu je syntézou "nechte konat ty, kdož jsou nadáni" s tím altruistickým "pomožme těm, kdož jsou bezmocni".

Liberalismus je největší mythologie ze všech politických směrů, protože jeho klimax je založen na vysoké kvalitě každého jedince, který komunitu tvoří, což je zejména v tuzemských podmínkách naprosto chimerickým.

Ta vaše socialistická "rovnost z vůle většiny" je opakem, ničí to diversitu společnosti, společnost je sociální ekosystém, kde predaci nahrazuje tvůrčí práce a mezidruhovou či vnitrodruhovou agresi nahrazuje dar myšlení, komunikace a směny, čím je ekosystém druhově bohatší, tím je pevnější a odolnější vůči vlivu okolí.

Když jste zabrousil do přirozenosti, tak liberalismus je jungle - zdánlivý chaos a neobyvatelno pro příchozí, uvnitř pevný vnitřní řád, neúprosné oko za oko, zub za zub, jak se jeden druh přemnoží, hned na to zbytek "světa" reaguje".

Lidská světová populace se z jednoho opičáka diversifikovala do sociálních tlup, které již vykazují znaky kulturní subcpecie.

Je možné, že evoluce časem postaví opět dva druhy Homo proti sobě - dnes se populace dělí rasou, vírou, původem, sociální vrstvou a pro vše řečené se už Homo vnitrodruhově vybíjelo.

Zdá se, že mechanismus evoluce nás řídí jako neporazitelného hegemona přírodní říše k sebevraždě přenesením mezidruhové konkurence (dnes už pomalu porážíme přírodní výběr genetickým inženýrstvím) dovnitř populace jednoho "druhu". To, co člověk přesal fasovat od vnějšího okolí, to začal rozdávat uvnitř své populace vítězů. Zdá se, že když jsme všichni vítezi, dojdou nám ti poražení, tak nějaké musíme vymyslet. Tomu se pak říká kultura.

To vše v sobě můžeme buď potlačovat oktrojovaným kolektivismem, který kromě agrese šlape i po všech individuálních kvalitách člověka a popírá přirozenou soutěž,
nebo se můžeme dopustit liberální víry, že jsme při stupni poznání světa okolo i fysické substance svého bytí schopni generovat systém, který podporuje to dobré na soutěži, ale nezapomíná na to, že jeden vítězí, všichni ostatní jsou v poli poražených.
Je třeba najít balans v tom, jak udržet soutěž, což je nezbytná podmínka přežití druhu, ale jak tou soutěží nenarušit občanský smír.
25. 11. 2009 | 15:37

Pocestny napsal(a):

Socialismus je obdoba kolchozního velkolánu, soustava cimprlich monokultur, které nejsou soběstačné, tak je třeba je hnojit a chránit postřikem, asistence je přímo vitální, bez kolchozníka se neurodí.

Zatím se tu pěkně biologicky demonstrujeme při vyhlížení "nepřítele", většina -ismů se více definuje "bojem proti..." než "spojením s..", definujeme se vymezováním vůči, nehledáme společný kopmpromis, ale partikulární "pravdu".
25. 11. 2009 | 15:59

Admirál napsal(a):

Pocestný - v podstatě je mi osobně jedno, jestli svět kolem mne bude víc liberální, individualistický, nebo víc kolektivistický. Obojí mi nedělá potíže, mám vyzkoušené, dokážu se pohybovat.

Podstatné z mého pohledu, že ten svět musí být jak pro vítěze, tak pro poražené.

Nesmí se stát, že vítězi zotročí poražené a že pod heslem "kozervujme své vítěztví na věčnost" prohlásí soutěž za ukončenou.

Z toho je vidět, že zřejmě nemám problém s liberalismem ale neoconzervatizmem, který přesně o to ukončení soutěže usiluje.

Z toho titulu mi také velmi vadí, když mi neocon káže o liberalizmu.

To bych blil.
25. 11. 2009 | 16:41

seven napsal(a):

Opravdu pěkný článek , který mně zaujal svou jednoduchostí. Je zřejmně opravdu občas nutné povznést se nad detailní problémy současné ekonomické situace a hledat obecný směr, kterým se věci budou dále vyvíjet. Snaha mít plně pod kontrolou běh věcí se nikdy nesetkala s úspěchem a to nejen v ekonomice. Změny, které přicházejí zřejmně neproběhnou tak snadno, jak by se z článku mohlo zdát, nicméně současný systém určitě ztrácí dech. Podpora opětovné spotřeby dalším půjčováním peněz (levných či drahých) je tak či onak pouze cestou ke komunismu , známého heslem : "Každému podle jeho potřeb". Jak jinak si vysvětlit snahu poskytovat peníze (resp. zboží a služeb)někomu, kdo dluh nikdy nevrátí. Význam peněz jako hodnoty se tak pomalu vytrácí a dost možná, že jednou budou jako zbytečný mezičlánek zavrhnuty úplně. Stejně jako onen bankovní úředník nahrazený bankomatem.
25. 11. 2009 | 18:19

Jiří Adamík napsal(a):

Při čtení článku jsem si stále kladl otázku, zda potřeba nového produktivního sektoru ekonomiky je skutečně tím, co budeme muset řešit. Když se totiž podívám na ta data, je z nich velmi dobře vidět, že produktivita v odvětvích jako je zemědělství nebo průmysl vzrůstala tak, jak se podíl lidské práce dařilo nahrazovat prací strojů při použití fosilní energie. Otázka podle mně zní: budeme mít v blízké budoucnosti dostatek levné energie, aby kupř. v zemědělství mohlo pracovat jen zlomek procenta obyvatel? Budeme mít dost ostatních materiálních zdrojů pro tuto výrobu? Přes mnohé slibné technologie zde musím zodpovědně říci NE. To ale neznamená, že nesouhlasím s vývody autora o vzestupu "domácnostní nebo komunitní" ekonomiky. Vlastně to s tím i dost souvisí. Autor jen vidí jiné hlavní příčiny jejího vzniku.
29. 11. 2009 | 10:07

Hervesale napsal(a):

very good hervesale !
30. 11. 2009 | 13:09

mbt shoes napsal(a):

V pátek jsem si koupil jeden z regionálních týdeníků a přečetl jsem si článek věnující se anketě o státním svátku. Co se slaví 28.října? To byla anketní otázka, kterou novináři kladli lidem na ulicích jednoho krajského města. Mezi respondenty byli lidé důchodového i aktivního věku. Ti všichni odpovídali správně. Samostatnou skupinou byli studenti. V novinách byly zveřejněny odpovědi tří z nich, všichni ve věku 18-22 let, to znamená okolo maturity nebo těsně po ní. Nevěděl ani jeden. Jeden „vtipně“ odvětil, že neví, protože nepochází z toho města, ostatní dva se shodli, že to je zřejmě něco z roku 1989.
07. 12. 2009 | 12:38

andy napsal(a):

Are you looking for the Bose Headphones ,CHI Hair Straighteners or GHD Hair Straighteners,buy them immediately,and we'll give you a good discount.
21. 01. 2010 | 09:58

Pepi napsal(a):

Zajímavý článek. Ale já mám trochu jiný pohled:
1-zemědělství, portavinářství, doprava
2-energetika, průmysl, stavebnictví
3-školství, zdravotnictví, služby
4-bankovnictví, pojišťovnictví, lichva
5-nedělat nic SSN.
Nejproblematičtější je 4-skupina, která „stahuje“ peníze na nepotřebnou hromadu.
Nedělat nic, by bylo bezpečnější, než zadlužování všech s cílem dále rozevírat nůžky zisků bohaté menšiny a prohlubovat chudobu většiny.
Nepodporovat nadvýrobu „šrotovným“ ale omezit robotizovanou nadvýrobu dalším zkracování pracovní doby všem (Německý KurzArbeit), bude efektivnější než uměle vytvářet a dotovat nová, nepotřebná pracovní místa. Bude to ekonomické i ekologické a následně tím bude možné zaměstnat více lidí ve službách a turistice…!
A „domácí práce“ rostou s tím jak neuměrně zdražují služby. Dříve nebyli soukromí řemeslníci a dnes jsou drazí!
26. 01. 2010 | 11:16

jozka napsal(a):

Pepi: nesouhlasim, pujcovani penez jako investice je nezbytna pro rust ekonomiky. Problem je spis v tom, ze banky si zvykly pujcovat "bezrizikove" skupine, ktera nedela nic, neboli statum. A diky tomu dochazi k devalvaci penez.
29. 01. 2010 | 11:19

MBT Shoes napsal(a):

Německý KurzArbeit), bude efektivnější než uměle vytvářet a dotovat nová, nepotřebná pracovní místa. Bude to ekonomické i ekologické a následně tím bude možné zaměstnat více
01. 04. 2010 | 05:44

tina napsal(a):

Nice post here.
12. 04. 2010 | 10:28

sdsds napsal(a):

kolejí – transformace je paradigmatická změna samotných standardů podnikání. Jakmile je uvedena do pohybu, staré metody jsou navždy opuštěny a ekonomika najede na zcela nové koleje nových kritérií a kvality, z nichž není cesty zpět. Ze směšování krize a transformace v jeden fenomén či „ideový balík“ pak pramení nepochopení, nekonzistence a nejistota v úsudku a v hledání řešení. http://www.writingpedia.com/
27. 08. 2010 | 06:23

Mirek napsal(a):

Dobrý článek, mám jen malou výhradu k té Darwinově tautologii "Přežijí jen ty druhy, které se nejlépe přizpůsobí. A které jsou ty nejpřizpůsobivější druhy? Inu ty, které dosud přežívají." Tak to Darwin myslím neřekl. Ostatně jde o výrok nelogický. Dosaďte si místo slova "druhy" například firmy a pochopíte to hned. Konec výroku má znít: "Inu to dnes ještě nevíme, ale pravděpodobně ty, které obstojí v přírodním výběru, či konkurenci." Tzn. nejde asi o tautologii.
06. 01. 2011 | 14:02

johny napsal(a):

dobrý den.
tak nejvíc kdo mě tu zaujal je pocestný s admirálem :) každej hají to svý ale nic netrvá věčně a podle mě sociální a liberální struktura trhu se vždy sama zničí a pomalu se transformuje v druhou pořád dokola. liberalizmus nemůže jít do nekonečna protože kddyž nastane situace když je konkurence už neůnosná tak přežije jen ten chytřejsí a vychcanější a nebo se dvě firmy v danném odvětví spojí a nejem dvě třeba i čtyři. ale pozor to už nejde už náhodou o komunitu - čily sociálně založenou strukturu kdy se více lídí spojí pod nákým tlakem aby přežily? jde. takže jen co se trh plně liberalizuje nastává situace co dál a nikdo neví a to se nazývá krizí A TRH SE ZASE TRANSFORMUJE na sociální a až vzniknou zase obrovský tlupy a venku v jungly bude přežívat pořád jeden jediný bohatý liberál co drží zdroje hodnoty ve svých rukách a společnost z toho nemá nic nemužeme říct že všechno patří všem a až si bohatý liberál řekne že je celý trh jeho a bude toho chtít zneužít zdražováním tak otevírá konkurenci dveře a vždycky se někdo najde pak kdo bude chtít víc i když se před pár lety sjendotil s (gettem) kvuli situaci na trhu. nabídne menší ceny a trh se zase liberalizuje. podle mě tyhle dvě definice končící na (ismus) mají hodně co do sebe ale na první pohled si řeknete že ani náhodou ale jak mile jeden dosáhne svého vývoje na 100 procent tak nastane zlom a transformuje se do druhého. třeba takový stavebnictví podle mě už před 2 rokama dosáhlo totální liberalizace tolik firem co satvělo domy, tolik živnostníků co se nechalo najímat a stejně to nikdo už pak nekupoval, protože už neměl kdo ani snížení cen nepomohlo ani snížení úrokových sazeb u hypoték . každý si chtěl ukrojit z toho koláče ale takových hladových krků ten koláč co je u nás neuživý. i když to tak nevypadá firmy už ted tajně vyjednávají s kým se spojí aby pohltili nebo porazily toho druhýho a najedly se aspon trochu. takže vznikají skupiny a trh se socializuje až na trhu zbyde pár firem pro který bude trh zase dostatečně velyký že konkurence neohrozí jejich existenci (že se v klidu nají) tak se stavebnictví začne rozvíjet a poroste jak houba po dešti.
18. 01. 2011 | 20:32

johny napsal(a):

ale třeba takový průmysl teprve totální liberalizace teprve dosahuje a služby se teprve rozvíjejí a proces liberalizace trvá jen chvíly . češi jsou vochlastové takže kde bydlím já je na 16 ticíc obyvatel jen 76 hospod a kaváren což je dost málo aby se někomu přestal odařit d eo to kolik jich časem bude co si bude chtít ukrajovat natolik že už to bude pro (třeba 120 majitelů restauraci atd. málo ) a začnou se spojovat jako jeden muž. čili socializovat ustupovat na úkor svých potřeb nebo odejít z trhu.
18. 01. 2011 | 20:42

Waller28ESTELLA napsal(a):

freelance writer
31. 01. 2012 | 12:52

HernandezPauline32 napsal(a):

freelance writer
31. 01. 2012 | 14:05

test napsal(a):

test
02. 12. 2013 | 18:10

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy