Tlak na snížení zdanění nafty s její rostoucí cenou na čerpacích stanicích stále sílí. K nákladním dopravcům a prodejcům pohonných hmot se přidala největší opoziční strana ČSSD, která oprášila svůj návrh na snížení spotřební daně.

Argumentace všech tří skupin je v zásadě stejná: snížíme-li daň, klesnou ceny a ti, kdo kvůli nižším cenám tankovali naftu v zahraničí, jí budou tankovat u nás. Obávám se ale, že předpoklad o snížení ceny nemusí stoprocentně fungovat - a představa o atraktivním tankování v Česku se nemusí naplnit už vůbec.

Samotná představa o automatickém poklesu konečné ceny kvůli snížení její jedné složky (daně) je ze stejného rodu "obecných pravd" jako nedávno vyvrácený předpoklad, že totiž při ekonomickém poklesu cena ropy vždy klesá a naopak. V současné době přitom stíhá jedna špatná makroekonomická zpráva druhou a ceny pohonných hmot jsou na maximu. Kde máme záruku, že pokles daně třeba o korunu na litr za této situace opravdu povede ke snížení ceny nafty, řekněme alespoň o 50 haléřů? Ať už proto, že cena ropy na světových trzích bude dále stoupat, americký dolar dále posílí proti české koruně anebo prostě kvůli tomu, že prodejci využijí nižšího zdanění k navýšení svojí marže?

I úvaha o tom, že budeme vydělávat na nižší sazbě daně z nafty, protože přesvědčíme tranzitní dopravce k tankování u nás a pokles daňové sazby vyrovnáme (ba překonáme) vyšším prodejem nafty na českých pumpách, je jednoduchá a srozumitelná. Bohužel až příliš. Rozhodně dost na to, aby podobná představa odstartovala v okolních státech další kolo regionálních závodů ve snižování spotřební daně z nafty, na jejichž konci by zela ve státních rozpočtech další díra jako hrom. Což je to poslední, co si lze - z pohledu udržení alespoň trochu předvídatelného rámce pro naše další směřování - přát.