TOP 5 trendů 2008/ 5. Potřebujeme novou vizi

TOP 5 trendů 2008:
1. Směr východ (viz blog ze 7/1 - čtěte ZDE)
2. Naroste provázanost ekonomik (viz blog ze 14/1 čtěte ZDE)
3. Trhy povedou suverénní fondy (viz blog ze 21/1 čtěte ZDE)
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky (viz blog ze 28/1)
5. Potřebujeme novou vizi

Trend 5. Potřebujeme novou vizi

Státy střední a východní Evropy nutně potřebují nové stimuly k růstu. Jejich obyvatelstvo stárne. Často zemím v regionu chybí představa dalšího vývoje. Jako by se příliš a nesmyslně spoléhaly na Brusel. Ekonomiky navíc trpí politikařením. Přitom je třeba vypíchnout jako vizi lidské zdroje a vyrovnanost rozpočtu. Je zapotřebí i větší spolupráce s partnery v regionu a vzájemná podpora konkurenceschopnosti.

Letos poprvé v historii je v České republice stejný počet osob mladších devatenácti let jako obyvatel starších 60 let. Od nynějška bude počet starších ty mladší postupně, krok za krokem drtit. Do tohoto období vstupujeme se sérií rozpočtových schodků udržovaných paradoxně během období nejvyššího ekonomického růstu.

Jako bychom pozapomněli, že region střední Evropy již nečeká takový masivní příliv přímých zahraničních investic. Robustní import z Číny a Indie nabude na síle. Ekonomický cyklus v eurozóně se může otočit. Období extrémně slabého dolaru zlevňujícího dovozy drahých komodit také nemusí trvat věčně. Proto je zapotřebí nová hospodářská vize. Jedenadvacáté století si to žádá.

Je třeba vědět, kam směřujeme. Vize dokáže motivovat, podporovat nebo tlumit subjekty, aby něco konaly nebo nekonaly. Lidsky řečeno, domácnosti a firmy potřebují vědět, na čem budou za pět deset let. Pravidla se prostě nemohou měnit každé čtyři roky podle toho, kdo je zrovna u kormidla. Neznamená to, že trh budeme regulovat tím či oním směrem. Že se mu budeme plést pod nohy a snažit se narušit jeho přirozený vývoj.

Na příkladu fiskální politiky - její vize je především o rozpočtových prioritách. O efektivních výdajích státního rozpočtu. O reformách, o kterých se má nejen mluvit, ale na prvním místě je provádět. Fakt, že není naším cílem v období nejvyššího ekonomického růstu vyrovnaný rozpočet v roce 2010, nebo alespoň 2012, je zásadní chybou.

A opět na příkladu. Zvolíme-li jako vizi lidské zdroje, pak doporučení zní: Nestačí zvyšovat výdaje na vzdělání. Pokud financujeme školství průtokově, miliardy navíc nevedou k lepšímu vzdělání obyvatelstva. Více financí je třeba dávat pouze za výsledky, nikoliv paušálně. Větší uznání si prostě zaslouží taková vysoká škola, která pilně spolupracuje s byznysem a jejíž výzkum si na sebe dokáže vydělat. Stejně tak střední škola, u níž je buď velká uplatnitelnost absolventů v praxi, anebo vysoká pravděpodobnost přijetí maturantů na univerzitu. Jedině tak vychováme potřebné mozky, aniž bychom plýtvali v rozpočtu.

Měli bychom také více využít našeho postavení v regionu. Na místě není - po anglicku "Competition", ale "Co-opetition". A to proto, že naši sousedé nejsou "Competitors", ale "Complementors". V našem regionu na nás nečíhají soupeři, ale spolupracovníci. A s nimi se můžeme navzájem doplňovat. Proto tedy ta anglická přesmyčka z "Competition" na "Co-opetition". Nemůžeme prostě žít izolovaně a snažit se sami konkurovat zbytku světa.
Sousloví "Co-opetition" je vypůjčeno z názvu knihy Barryho Nalebuffa a Adama Brandenburgera z roku 1996 o aplikaci teorie her v byznysu.

Jak funguje "Co-opetition" v praxi? Spolu se Slovenskem jsme jeden velký automobilový klastr. Nejde ale jen o automobilky. Mezi Mladou Boleslaví, přes Kolín, Nošovice až k Trnavě a Žilině mají sídlo stovky dodavatelů. Výsledkem je pokles nezaměstnanosti a růst životní úrovně v obou zemích. Taková spolupráce musí existovat i v rámci vysokých škol a jiných odvětví průmyslu a služeb. Neplatí, že my jako Češi a Moravané musíme za každou cenu vždy vydělat a ostatní musí ztratit. Tento zdánlivý úspěch by šel dlouhodobě proti nám. Vyplatí se vsadit na větší "Co-opetition". Při takové strategii a správné volbě vize pro náš region nebude globalizace hrozbou, ale příležitostí.


Super týden Vám přeji!
Aleš Michl

(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)