Počasí v Davosu: -4 °C. Zataženo. Finanční trhy: Také pod bodem mrazu. Recese. Sledoval jsem včera úvodní den Davosu. Vyčníval Benjamin Zander, dirigent bostonského orchestru. Obvykle hraje něco od Mahlera nebo Beethovena, teď školil finančníky.
Popisoval: „Ptám se tady lidí - jak se máte?“ A oni říkají: „Stále dýchám.“ Jiní odpovídají: „Dobrý, ale bude hůř!“ Přitom obvyklá odpověď je přece: „Díky. Fajn.“ Pak náhodně vyzval indického chlapíka, aby mu celé obecenstvo zazpívalo „Happy birthday to YOU...“. Takto vypadá pocit štěstí! Zapomeňte na trhy!
Odpoledne přišel čerstvý průzkum PricewaterhouseCoopers - poradci se zeptali 1100 šéfů světových firem na náladu: Pouze 21 procent uvedlo, že jsou si jisti růstem tržeb v příštích dvanácti měsících.
Zbytek čeká pád. Zapomenou na narozeniny, natož aby si u toho zpívali.
Díváme-li se kolem, zbývá zřejmě poslední řešení - abychom všichni prošli testem Martina Seligmana, otce pozitivní psychologie. Po jeho webovém psychotestu (Learned Optimism Test) se prý 94 procentům lidí snížila deprese!
V létě bylo euro za 23, teď je u 28 korun.
Kromě stokrát oprášených vysvětlení nabízím něco nového. Koukněme do střev devizového trhu – 1/3 obchodů jsou prosté konverze. Dominantní 2/3 pak termínované operace. Jejich typickým příkladem je zajištění exportéra.
Toť tradiční rituál, kdy směňujete eurové tržby do korun a tlačíte na posilování kurzu. Dívaje se na recesi zahraničního obchodu selským rozumem, teď asi příliš nebude co nově zajišťovat. Vypadneli takto dominantní prvek… náš malý devizový trh se nebezpečně stáčí směrem ke kasinu. Závěry: Čekejme větší volatilitu kurzu. Mizivou predikovatelnost. Rostoucí roli spekulací. Tlak na oslabení měny střídaný růstem vyvolaným vybíráním zisků.
Upřímně, teď není co závidět ekonomům/ekonomkám zabývajícím se prognózou kurzu.
Porostou v roce 2009 akcie, nebo ne? Odpovídám nevím, lituji. Roční predikce je na křišťálovou kouli.
Lepší otázka: Jaká je pravděpodobnost růstu? Vezměme 184 ročních výsledků amerického akciového indexu S&P 500 od roku 1825 do roku 2008 z databáze univerzit Wharton a Yale. Matematika pak poskytne tři závěry:
(1) Pravděpodobnost, že 2009 napodobí 2008 a akcie budou v minusu přes 30 procent, je 2,2 procenta.
(2) Pro výsledek nula až minus 30 procent je 28,7 %.
(3) Pravděpodobnost, že 2009 bude v zisku, je pak zhruba 70procentní.
V poslední trendové analýze, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom, porovnávám málo pravděpodobné jevy na akciích s úspěchem v americkém showbyznysu. Šance na cestu ze zapadlých newyorských divadel druhé kategorie do Hollywoodu je 3procentní, strašně malá, zoufají si tamní herci. Přesto z newyorské off-Broadway scény vyrostl třeba Samuel L. Jackson až do Pulp Fiction. Srovnejme: Pravděpodobnost, že v roce 2008 skončí index S&P ve ztrátě přes 30 procent, byla před rokem 1,6 %. Nesnesitelná lehkost bytí!
Zadaná adresa není na našem webu dostupná – tak zní nápis, který zbyl na internetu vlády po minulé Hospodářské radě z let 2004 a 2005. Včera se zrodila Národní ekonomická rada.
Bude mít asi také webové stránky. Bude ambiciózní. Odhodlaná. Nabitá nápady. A bude také fungovat „tak dlouho, jak bude potřeba“. Vypisuji sázku: Kolik dní uplyne mezi jejím prvním a posledním zasedáním?
Tipy na chat pod článkem, prosím. Vítěz bere prvotřídní šampaňské!
Tady jsou má doporučení, jak může rada svůj čas co nejlépe využít:
(1) Lídři, kterými je rada nabitá, musí jednat společně. Jako tým.
Rada by měla mít jednotná stanoviska. Kontraproduktivní by byly v médiích prezentované dílčí názory jejích členů. S Davidem Beckhamem byl Real Madrid v titulcích pořád. V Lize mistrů to však nestačilo.
(2) Rada by si měla vyjasnit poselství. Je založena za účelem krizového managementu? Nebo od ní chceme ekonomickou strategii? Bude koordinovat resorty? Nemůžete honit tolik much jednou ranou (radou). Buď bude myslet krátkodobě, nebo dlouhodobě. Buď zkusí být otevřená poslancům, odborům, resortům, opozici a zkusí postavit kompromis (takhle se v minulosti rodila Strategie hospodářského růstu), nebo vytvoří čistě expertní dokument a rozhodnutí nechá na politicích (Bezděkova komise k důchodové reformě).
(3) Výsledkem by měl být jednostránkový bodový materiál opatření. Na tlustou bichli teď opravdu není na trhu nikdo zvědavý. Jasné, stručné, srozumitelné. Jen o budoucnosti. Čím kratší, tím lepší.
(4) Neujídat z rozpočtového koláče. Neplýtvat výdaji. Být rozpočtově neutrální. Strašně důležité body. Krize se řítí zvenku. Nemá zárodek uvnitř naší ekonomiky. Způsobuje recesi zahraničního obchodu. Napumpujemeli do ekonomiky více peněz, problém jen potlačíme před sebou.
(5) To nejtěžší: musí prokázat šestý manažerský smysl. Cit, instinkt pro podstatu problému, schopnost proplést se rozbouřenou politikou a opatření dotáhnout do konce, důkladně a do puntíku. Jen nemluvit, nenavrhovat, nesepisovat, ale prosadit v praxi. Výhoda: nemusíme teď být horečně akční. Netaháme za záchrannou brzdu. Netřeseme se, co bude zítra. Nevýhoda: bude aspoň půlka poslanců pro? Existuje totiž mnoho „zaručených metod“ ekonomického růstu. Někdo věří Friedmanovi, jiný Keynesovi. Další podporuje institucionální ekonomii, nebo stimuluje nabídku či poptávku. V praxi jde však spíše o to vědět, co chci, a mít vůli a schopnost vše celistvě prosadit.
/Koment publikován v MF Dnes 9/1/09/
Mohl jsem pro vás napsat nejpesimističtější novoroční komentář na trhu. Super titulek, samá negativa, drsná první věta - recese v Česku, zavírání továren, propouštění. Řekl jsem ale NE!Zachovávám si chladnou hlavu, zdravý rozum - zůstávám opatrným optimistou.
Pracujme teď se scénáři ekonomického vývoje. Nespoléhejme na model, který je naládován historickými daty. Mějme připravené vějířovité grafy budoucích výsledků firemního hospodaření v závislosti na tom, k jakému scénáři se budeme blížit. U každé varianty by pak měla být pravděpodobnost, s jakou nastane, a interval spolehlivosti prognózy. To je mé doporučení v časech flirtování s recesí.
Víc než kdy jindy platí teď krédo Billa Gatese: „Lepší než předpovídat budoucnost je vytvořit ji. K tomu je potřeba jakýsi „A Sense of Urgency“. Ani se mi to nechce překládat do češtiny, jak to zní v angličtině líbivě. Je to něco jako cit, smysl pro vycítění pravého, podstatného problému, a tím firmu vytáhnout nahoru. Osobně tomu říkám šestý manažerský smysl - rok 2009 bude ve firmách právě o něm. Držím palce! PF 2009! AM