Zažil jsem jako pomocná síla Národní ekonomické rady vlády debatu nad zdaněním cukru. Čtu o tom, že EU tlačí daň z finančních transakcí. Město Praha má na stole studii, podle které by majitelé nových domů u zastávek pražské MHD mohli platit zvláštní daň. Dovolte mi ulehčit politikům situaci. Když neumějí šetřit, vygoogloval/vyseznamoval jsem pro ně, jaké další daně mohou zavést. Stačí si dát třeba do Googlu nebo Seznamu „Dumbest Taxes In History“ či „Hitparáda nejblbějších daní“ a získáte spoustu tipů. Takže lze dále danit vousy (16. století, Anglie), marihuanu (zvažovala nedávno Kalifornie), zdanit individuum nesouhlasící s panovníkem (Oliver Cromwell), danit hlavy (14. století, Anglie), danit Nobelovy ceny (ta už vlastně platí). Existovala i daň za to, že jste cizinec (Kanada takto danila v 19. století Číňany), danila se i sůl, klobouky, okna, komíny, hrací karty, hnůj, piercing či mužská přirození (antický Řím). Pokud nechcete, aby tohle jednou platilo, navrhuji dát do ústavy, že zdaníme každého, kdo navrhne nové nebo vyšší daně. S jedinou výjimkou – a tou je zdanění autora za tuto myšlenku.
Řekové jsou zase v ulicích, nelíbí se jim úspory. To, co potřebují, je reálné oslabení měnového kurzu. To lze udělat dvěma způsoby. (1) Snížení jednotkových nákladů práce. Tenhle indikátor sleduji teď místo HDP (o kterém dnes píší všechny noviny). Měří poměr mezi změnou mezd a změnou produktivity práce. Jednotkové náklady práce jsou v řeckém průmyslu proti roku 2005 stále vyšší o 36,9 procenta. V Německu o 5,5 procenta. V ČR dokonce nižší o šest procent. Tenhle indikátor dokazuje, že Řekové žádné škrty nedělají a místo stávek by měli více pracovat. (2) Druhá jejich možnost je nominální oslabení měny. To ale nejde, neb mají euro. Shrnuto, jak z toho ven? Když nejsou schopni snížit náklady práce jako pobaltské země a Irsko, pak vidím jedinou reálnou možnost, jak nakopnout jejich ekonomiku: odejít z eurozóny a získat volný kurz. Jejich podniky by pak dostaly povzbuzující kopanec v podobě slabšího kurzu a výhodnějšího exportu. Tím, že Řekové stávkují, ztrácejí čas. Tím, že politici summitují, ztrácejí čas. Čas jsou sice peníze, ale v tomhle případě jde o svobodu.
Buď jsou ratingové agentury teď hodně pozadu, nebo jsou mimo finanční trh. Udělal jsem si graf. Na osu X jsem dal hodnotu CDS kontraktů - pojištění proti bankrotu země. Byla to pro mě proxy toho, jak hodnotí riziko bankrotu dané země finanční trh. Na osu Y jsem dal průměrný rating země od tří nej agentur. Tohle zase ukazovalo, jak hodnotí riziko bankrotu ratingové agentury. Podle ratingových agentur má třeba Polsko větší pravděpodobnost bankrotu než Slovensko. Podle finančního trhu má Polsko menší pravděpodobnost bankrotu než Slovensko. Jihovýchodní Asie se strašným ratingem má podle trhu menší pravděpodobnost bankrotu než Belgie, Španělsko či Itálie se stále fajnovým ratingem... Na ČR se finanční trh dívá pozitivněji než ratingové agentury. Francie nebo Belgie mají dražší pojištění proti bankrotu než ČR. USA s horším ratingem má levnější pojištění proti krachu než Německo. Maďarsko je snad jediná země, na které se „shodnou“ ratingové agentury a finanční trh - že je na hnoji. Nehodnoťte tedy jako překvapení, až přijde další snížení ratingu vyspělé země západní Evropy...