Řekové jsou zase v ulicích, nelíbí se jim úspory. To, co potřebují, je reálné oslabení měnového kurzu. To lze udělat dvěma způsoby. (1) Snížení jednotkových nákladů práce. Tenhle indikátor sleduji teď místo HDP (o kterém dnes píší všechny noviny). Měří poměr mezi změnou mezd a změnou produktivity práce. Jednotkové náklady práce jsou v řeckém průmyslu proti roku 2005 stále vyšší o 36,9 procenta. V Německu o 5,5 procenta. V ČR dokonce nižší o šest procent. Tenhle indikátor dokazuje, že Řekové žádné škrty nedělají a místo stávek by měli více pracovat. (2) Druhá jejich možnost je nominální oslabení měny. To ale nejde, neb mají euro. Shrnuto, jak z toho ven? Když nejsou schopni snížit náklady práce jako pobaltské země a Irsko, pak vidím jedinou reálnou možnost, jak nakopnout jejich ekonomiku: odejít z eurozóny a získat volný kurz. Jejich podniky by pak dostaly povzbuzující kopanec v podobě slabšího kurzu a výhodnějšího exportu. Tím, že Řekové stávkují, ztrácejí čas. Tím, že politici summitují, ztrácejí čas. Čas jsou sice peníze, ale v tomhle případě jde o svobodu.