Plošné škrty v rozpočtu na příští rok sníží růst české ekonomiky o 0,6 až 0,7 procentního bodu, tvrdí premiér Petr Nečas.
Nemusí to být tak strašné.
Finové mezi roky 1993 a 2000 dokázali z deficitního státního rozpočtu udělat přebytkový. A to unikátní trojkombinací: Drsně, ale chytře škrtali výdaje rozpočtu. Zároveň nezvyšovali celkové zdanění. A k tomu navíc zrychlili ekonomický růst. Plus měli štěstí jménem Nokia.
Profesor Harvardu Alberto Alesina zkoumal země OECD, které se pokusily mezi lety 1970 a 2007 něco udělat se státní pokladnou. Napočítal 107 pokusů o zásadní změny v rozpočtové politice, které pohnuly během jednoho roku s bilancí státní pokladny alespoň o 1,5 procenta HDP. Zajímalo ho, jak dlouho politikům reformní vůle vydržela a zda to podpořilo ekonomiku. Napočítal 21 úspěšných reforem. Když si to podělíme, tak 21 ze 107 je zaokrouhleně 20 procent. Nechť těchto dvacet procent je jakási pravděpodobnost úspěšné reformy v případě, že vláda hodlá podstatně změnit fiskální politiku. Povede se to prostě jenom v jednom z pěti pokusů.
Má na to Česko? Bude tady jak politický reformní um, tak i nějaký světově přelomový podnikatelský nápad? Sazím na to, že to může být Linet, který ekonomiku nakopne. Nebo nějaký zbrusu nový design ve Škodovce či škodovácké motory. Anebo česká pobočka Honeywellu? A politika? Co si mám myslet o tom, že třeba nápad na „podporu“ obnovitelných zdrojů nám vytáhne příští rok z kapsy 48 miliard korun? Ano i vám a firmám ve vašem kraji přes účty za elektřinu a z daní přerozdělených státem na „zelené“ dotace.
Nemusíme kopírovat Finsko, podstata úspěchu reforem je jednodušší, než si připouštíme: Firmy by měly chrlit nové nápady, ale politici by s nimi měli šetřit a řadu z nich z rozpočtu vyškrtat. Tu 20procentní šanci na úspěšnou reformu je možné vyložit i tak, že na 80 procent to zvoráme.

PS
Alesina: "Large Changes in Fiscal Policy: Taxes vs Spending," Tax Policy and the Economy, forthcoming 2010, (with Silvia Ardagna).