Když minulý týden poslanci odklepli rozpočet na rok 2012, vzpomněl jsem si na tři jednání skupiny NERV s ministerstvem financí. Měli jsme navrhnout protikrizová opatření pro Česko. Říkal jsem si, postavím to na dvou bodech: 1. Aby se v téhle zemi přestaly pořád měnit daně a aby se nezvyšovaly. Nechme prostě lidem i podnikům klid na práci - vědí lépe než stát, co dělat... 2. Každé ministerstvo, úřad napojený na státní rozpočet, povinně sníží provozní výdaje o 30 procent proti tomu, co je teď narozpočtováno na rok 2012. Bod jedna zamítnut. To nepřekvapí. A co bod dva? Šlo mi o to, že racionální by v téhle době bylo stlačit provozní výdaje o deset, dvacet, třicet procent. Ať si to každý ministr udělá, jak chce. Někdo propustí lidi, jiný ušetří na IT zakázkách, volání, elektřině, jak kdo umí... Sázím malé pivo na to, že mám minutu volání levnější než průměrný zaměstnanec úřadu. Oni si přece musí vysoutěžit fantastickou cenu! Sázím malé pivo na to, že na webovce zbozi.cz najdu levnější počítač, než za kolik ho nakupují ministerstva. Kdyby se srovnalo, kolik každý úřad platí za minutu volání, kilowatthodinu elektřiny a kubík betonu, našli bychom, kde šetřit bez škrtání investic a zvyšování daní. Rozpočet na rok 2012 by tak mohl být úspornější. Ale i bod dva mi byl zamítnut. Nevadí mi to. Stejně to jednou úředníci budou muset udělat tak jako tak.