Naše společnost je cibule. Nahoře a dole jsou výhonky bohatství a chudoby. Tělo je střední třída. O kom že to mluvím? No, pravděpodobně přímo o vás. Střední třída, tělo ekonomiky, to nejsou ani chudáci, ani boháči – prostě mezi. Člověk ze střední třídy stojí na vlastních nohách.
Není vyžírač sociálních dávek. Nepotřebuje šrotovné k tomu, aby se rozhodl, zda si koupí auto. Rodinu neplánuje podle výše porodného. Řekl bych ale, že nechce, aby mu stát podrážel nohy. Jedna partaj snížila v minulém volebním období nejvíce daně nízkopříjmovým lidem. Z rozhodnutí té druhé v tomto volebním cyklu nejvíce ušetřili zase ti nejmajetnější. Piplali jsme se s výhonky. A zároveň hráli značně nefér vůči střední třídě, která jako celek odvádí na daních nejvíce. Nehraji si na sociologa. Říkám pragmaticky – pokud dnes nebo kdykoliv příště poslanci odklepnou jako hlavní část balíčku k „záchraně rozpočtu“ zvýšení daní a nikoliv výdajové škrty, pak své tažení proti střední třídě završí. Vyšlou poselství: Sorry, za ty poslední dvě období, kdy jsme na vás kašlali, ale teď ten účet musíte ještě zaplatit - teď jsme všichni v kopru!