Představte si, že v 3D programu stvoříte báječnou partnerku, partnera. Vytisknete si svůj modýlek. A vydáte se na „lov“. Co víc, kalkulujete i s tím, že se stačí postavit, co já vím, například v Olomouci na nádraží, kam vlakem zítra přesně v 19.51 přijede 90-60-90. A předem bude říkat „ano“. Bez legrace, takto uvažuje řada ekonomů. Na naivních předpokladech o vztazích mezi subjekty staví své matematické modely a vytváří „pseudo“ předpovědi. Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získal Američan Oliver Williamson z Kalifornské univerzity. Ukázal, že ekonomika není jen o číslech. Není o tom, že tu „jen“ existují nějaké firmy, ale o mechanismu, jakým fungují. Že zahrnuje kupu transakcí a vztahů odehrávajících se v rámci podniků (ale i v domácnostech a ve vládě). A že motivace, partikulární zájem, osobní zainteresovanost tu ekonomiku někam směřují, ovlivňují ji - což standardní modely nezachytí. Naivkové s vaším dokonalým matematickým modelem, všechno je o lidech, ne o číslech. Nikam na nádraží nechoďte, zůstaňte doma na gauči a pusťte si film s Melem Gibsonem Po čem ženy touží.