Hlavní hradecký fotbalový stadion bude nyní postaven jen díky skvělé specifické metodě postupu, která byla vybrána.

Ještě před dvěma lety byl plán takový, že na zdemolovaném fotbalovém stadionu v hradeckých Malšovicích budou opraveny jen dvě tribuny. V současnosti naopak máme zcela připravenou komplexní rekonstrukci a navíc bude stadion multifunkčním centrem i pro hudební a jiné velké akce a obecně pro setkávání lidí. V čem tedy spočívá hlavní rozdíl mezi snahami v minulosti a úspěšně dokončenou kompletní přípravou v současnosti?

Naprosto klíčový pro úspěch celé této investiční akce byl výběr metody. Když chcete být při nákupu jakéhokoli výrobku či dokonce stavby ekonomicky odpovědní, máte dvě možnosti. Buď stanovit kvalitu a požadovat ji co nejlevněji, nebo naopak stanovit cenu a požadovat za ni co nejvyšší kvalitu.

V prvním přístupu je již na první pohled něco nepatřičného. Můžu získat něco skutečně kvalitního za málo peněz? Za ty je přece vždycky málo muziky.

Druhý přístup je evidentně racionálnější: stanovím cenu a požaduji maximální kvalitu. Sice se může stát, že se „něco“ do této ceny nevejde, ale spolehneme-li se na dodavatele, třeba budeme překvapeni.

Jakou metodu je pak nejlepší použít? Chvíle napětí, fanfáry - seznamte se, velectěné publikum, s metodou "Design & Build" čili "Navrhni a pak postav (nebo vybuduj)". Zjednodušeně řečeno, stadion do značné míry navrhnou přímo firmy, které soutěží o naši zakázku. My si samozřejmě některé podmínky předem nadiktujeme. Např. reflektory ve tvaru obřích lízátek, na která už jsou Hradečáci zvyklí. Nebo takové úpravy, aby stadion vyhovoval pravidlům UEFA. Samozřejmě taky vysokou bezpečnost. A v neposlední řadě multifunkční charakter stadionu, abychom z "pouhého" fotbalového stánku vykouzlili opravdový kulturní a společenský středobod (když ne vesmíru, tak aspoň východních Čech). Ale jinak firmy vše do detailu samy navrhnou a ta, která vyhraje, svůj vlastní návrh následně zrealizuje. Přitom se ale musí vejít do našeho cenového stropu!

Díky tomuto postupu firmy projekt naplánují přesně podle svých zkušeností a svých celkových možností. Stavba pak přesně pasuje na jejich stavební technologie, pracovníci jsou s postupem skvěle seznámení a celá stavební firma je zkrátka celkově lépe připravená, a to organizačně, finančně, ohledně plánu dodávek stavebního materiálu a tak podobně.

Možná vás tedy napadá zbývající nezodpovězená otázka: Když je všechno na této metodě tak úžasné, proč není využívána častěji?

Důvodů, proč se v řadě případů i tak na první pohled skvělá metoda nehodí, je více. Jak už název "navrhni a postav" napovídá, metoda je přinejmenším zbytečná (nebo dokonce zbytečně nákladná), pokud není téměř co navrhovat. Všimněte si, že třeba skoro všechny dálnice, silnice, cyklostezky a chodníky jsou si podobné jako vejce vejci. Na fotkách je rozeznáte nanejvýš podle okolních stromů. Tedy pokud se zrovna nejedná o vaši cestičku k domovu, která se známě vine a hezčí je, krásnější, než všecky jiné, jak se nechal slyšet Karel Václav Rais, když se ho manželka večer ptala, jestli měl problém najít cestu z práce rovnou domů. Nicméně velký fotbalový stadion může mít přece jen více "vychytávek", a to obzvláště v případě, že má být nejen sportovním, ale i společenským centrem.

Opačným extrémem je "umělecká" výzva (challenge). Pokud chcete třeba zrekonstruovat hradecké Velké náměstí, měli byste oslovit architekty ("umělecké vizionáře"). Pak vzniká problém, protože obrovské stavební a developerské firmy zpravidla nemají architekty, lépe řečeno nemají takové architekty, kteří by si mohli "hrát" s různými nuancemi a finesami. A zase naopak slavní architekti zpravidla nejsou vlastníky ani manažery mezinárodních (nebo zkrátka obřích) stavařských koncernů. Možná i proto, že by jim jako vlastníkům firem bylo líto platit za všechny ty nádherné, ale často drahé nápady. Metoda "Design & Build" je přitom založená právě na tom, že firma, která si navaří, si to také sní (čili z praktického hlediska je trochu v rozporu s vysloveně uměleckými projekty). Ale všimněte si, že dokonce ani největší evropský fotbalový stadion v Barceloně nenavrhl slavný Antoni Gaudí, který přitom v tomto městě působil, ani žádný jiný opravdu celosvětově uznávaný architekt. Fotbalový stadion by měl vypadat unikátně, nicméně se nemusí jednat vysloveně o umělecké dílo, jako je třeba nějaký zámek nebo Muzeum východních Čech. Takže ani v tomto ohledu není metoda "navrhni a vybuduj" pro fotbalový stadion, jako je ten v Malšovicích, nevhodná. Ale my jsme měli štěstí a náš stadion bude prostě nádherný…

Dalším problémem by mohl být nedostatek uchazečů o takovou zakázku. Metoda "Design & Build" zatím řadu firem odrazuje. Vyžaduje od nich totiž propojení "řemesla" (stavařského umění a šikovnosti) na straně jedné a nápaditosti s odvahou na straně druhé. Velmi často se proto takové soutěže neúčastní firma samotná, ale domluví se s kamarády. Pokud jsme chtěli být ekonomicky rozumní, museli jsme tedy nejprve vést tržní konzultace. Jejich cílem bylo jednak slyšet odborné názory od firem z praxe, jestli je popsaná metoda pro multifunkční stadion skutečně tak vhodná, jak jsme se domnívali, a jednak získat představu, jestli by měl o takový postup zájem dostatečný počet firem (ideálně dejme tomu alespoň tři, čtyři konkurenti).

V případě hradeckého stadionu měla zvolená metoda ještě jednu, pro někoho možná nečekanou obrovskou výhodu. V zadání jsme požadovali stavbu kompletního stadionu a nikoli jen hřiště se dvěma tribunami, jako to plánovali v minulosti. Přitom samotný fakt, že se podaří postavit vše najednou, je výhodný, a to bez ohledu na metodu, která to umožnila. Ušetří se tak totiž na celkové koordinaci a třeba i na materiálu. A fotbalisté už se nebudou muset později znovu stěhovat.

Kompletně připravená stavba nového fotbalového stadionu a dokonce jeho rozšíření na sportovní a kulturní centrum se tak nakonec vejde do našeho rozpočtu a v rámci možností přitom přinese nejen Hradečákům maximální nabídku i komfort.