Zdá se, že ať se kdo chce snaží jak chce, na zákonitosti evoluční psychologie dobře zamířená strategie boduje. Zvláště pokud jde o těsný výsledek voleb. Opravdu stačí v pravou chvíli zatlačit na pravé emoce - v tomto případě na strach – a máte lidi tam, kde potřebujete.

Strach si jako volební strategii oblíbili nejen fašisti a komunisti, najdete ho u extremistů všech zemí, ale také u „lidových kandidátů“ jako je náš současný a bohužel přetrvávající prezident. Strach z neznámého, tedy xenofobie, je nedůvěra až odpor ke všemu cizímu. Jenže to, co nás staletí chránilo, nás nyní hubí.

Dlouhá staletí seděli Češi uprostřed lesnaté kotliny obklopené příjemnými horami. Dost na to, aby je jen tak někdo nepřekročil, ale ne tolik, aby tvořily náročné a nebezpečné životní prostředí. Češi si v klidu sedí v kotlině, kožešin, vody a obilnin dost, mají na práci leda tak sbírat med, sem tam skolit divočáka a samozřejmě vařit chmel. Nic jim nechybí, jediné nebezpečí pro lovce představuje, že kly divočáka skončí v jeho zadku.

Zato za horami se dějí věci. Z jihu může přijít morová epidemie, z východu hladové loupeživé hordy, ze severu násilníci, z východu zas třeba chřipka… vše cizí představuje potenciální ohrožení. Každý kdo přichází je narušitel teplého klídku, co na tom, že občas nese vzdělanost a pokrok. Vždy se setkal s nedůvěrou. Ta se hluboko zakořenila do našeho obranného systému.

A správný stratég – a to současný prezident nehledě na jeho kondici a morálku je – dokáže v pravou chvíli zatlačit na tu pravou slabost. A rozhodný moment je tu: stačí spojit neznámého člověka s jakýmkoliv významným nebezpečím (Stop migrantům), byť to nemá racionální základ, a strach je tu. A tak není důležité, že ta osoba nedělá špatné věci, naopak, je velmi slušná, ale je podstatné, že je neznámý a je spojen s strachem. Velký, staletý strach z neznámého přemůže všechny racionální argumenty a potvrdí to, co je psychologům známé již dávno – že rozhodují emoce, nikoliv informace.

Kdo se bude za pět let chtít stát prezidentem, musí začít už teď. Musí být známý, musí popíjet v zapadlých hospůdkách, musí být vidět v celostátních novinách, musí rozptýlit možné obavy okolo svojí osoby. Nebo se také – nedejbože – může stát, že budeme volit mezi Andrejem a Tomiem, jelikož za ta léta chlapce celkem známe.