Nechte děti být
Dospělý má sílu zničit spontánní hru dítěte. A využívá ji, dobrovolně nebo nevědomě, s myšlenkou, že to dělá pro jeho dobro. A místo toho způsobuje škody, většinou nenapravitelné. Děti by měly mít právo žít a malovat svobodně. - Arno Stern
Během let a vzdělávání jsme se my dospělí dozvěděli mnoho informací o dětské kresbě, o výchově a vzdělávání dětí i dospělých. Existuje spousta teorií, různé přístupy, informace, fakta. Můžete studovat (víceméně roky a roky) vývoj dětské kresby, učit se dítě rozvíjet a podporovat.
Měli bychom ale mít na paměti, že učit dítě kreslit, kresby interpretovat je jen jeden z přístupů. Máme také jinou možnost. Prostorem pro skutečně svobodnou tvorbu se léta zabývá francouzský pedagog Arno Stern. Inspiruje svou praxí a svými knihami stovky lidí po celé Evropě. V čem spočívají jeho teorie?
Dítě kreslí nějaký obrázek. Velmi často se stane, že k němu přijde dospělý a říká:
- To je krásný obrázek! Co to kreslíš?
Dítě se zastaví. Dosud si hrálo s barvami a štětcem, hra ale najednou zmrtví, je přerušena. Dítě se dívá se na dospělého (možná na svou matku, otce či učitelku) a neví, jak reagovat.
- Je to slunce? Vážně, povedlo se ti krásné slunce! A tohle? To je asi domek, co?
Dospělý trvá na výkladu. Svůj zájem dítěti vnucuje, chce o obrázku mluvit. Dítě to dosud nenapadlo, kreslilo zcela spontánně, tvar, který mu jaksi přišel pod ruku, kulatý tvar s odstředivými linkami. Na naléhání dítě přikývne, chce uspokojit dospěláka, jelikož se ve věku tří let už naučilo, že souhlas s dospělými mu usnadňuje život. Od toho dne kreslí slunce.
- Ale domy mají okna, nemyslíš, že tomu chybí okno? Podívej se na tenhle jiný dům, má dvě okna, ty čtverečky. Nakresli tomu svému taky okna!
Při takových, dobře míněných, intervencích od dospělého člověka od dětské hry při kreslení objeví den, kdy dítě vyhoví dospělému. Příště už mu svůj výtvor samo ukáže, protože očekává, že dostane pozornost a uznání, a tak bude chtít naplňovat očekávání dospělých.
Brzy se tak stane a my můžeme už jen říci, že jsme zničili spontánní dětský projev.
Tato situace, kterou jsem právě popsala, není nic víc než každodenní situace, kterou může každé dítě zažít doma s rodiči, ve škole, v mimoškolní třídě, na kroužku...
Proto v Closlieu – prostoru kde probíhá Hra malováním Arno Sterna – necháváme děti kreslit a malovat v klidu a míru.
Dítě nepracuje, aby potěšilo někoho jiného. Dítě nevytváří díla v uměleckém slova smyslu, ani prapůvodně nechodí za dospělými, aby nám něco ukázalo a nebo sdělilo. Při svobodné malbě jen poslouchá sebe, naslouchá svému vnitřnímu hlasu.
Proto v Closlieu dítě nemaluje, aby komunikovalo, ale protože naslouchá svému vnitřnímu puzení ke ztvárnění svého světa. A činí to naprosto svobodně. Jakýkoliv vnější zásah dospělého tento svět naruší a zničí.
Práce Arno Sterna o dětské kresbě
Arno Stern celých 70 let pozoroval děti při kreslení, viděl kreslit tisíce a tisíce dětí mnoha kultur a ras. Cestoval po celém světě, maluje s dětmi padesátku let stále ve stejných podmínkách prostoru „Closlieu“. Na základě svých pozorování zformulovat své teorie.
Po studiu a analýze tisíců kreseb dětí dospěl Arno Stern k závěru: dítě kreslí pohybem vnitřní potřeby, která je řízena univerzálním kódem, který nazval formulací. K pochopení myšlenek formulace je potřeba hlouběji proniknout do sternovy terminologie, nicméně je důležité, že v každém z nás dříme univerzální systém, který přímo potřebuje být vyjádřen barvami a štětcem. Malé dítě tak začíná kreslit tečky a vírky, ze kterých se později rodí další a složitější tvary. Takový vývoj je obdobný u všech dětí světa, nezávisle na kulturních a sociálních podmínkách.
Dítě postupně objevuje a zkoumá svět uvnitř sebe, a začíná jej (spolu)vytvářet. To je velmi posilující a osvobozující. Učí se svobodě v daných hranicích, učí se spontaneitě, kreativitě. Nabývá sebejistoty.
Jak bychom měli k dětským kresbám přistupovat?
- Respektujte jej. Nic nevystavujte bez jejich souhlasu, neposuzujte, nechvalte ani nekritizujte.
- Nesnažte se z dětí vymámit, cože to kreslí. Účelem jejich kreslení není něco sdělovat.
- Nemějte za cíl vytvořit něco hezkého. Spíš si jen hrajte malováním a kreslením.
- Buďte s ním. Buďte svědkem, jak se formulace rodí a klíčí jako semínko fazolky. Aby se dítě mohlo rozvinout ve vyváženou osobnost, potřebuje prostor pro takovéto svobodné vyjádření.
V současné době tréninků dětí, kdy je učíme a trénujeme i přirozené věci (třeba komunikaci) je velmi užitečné připomenout si, že někdo považuje svobodné výtvarné vyjádření za hodnotu samu o sobě, kterou je potřeba nechat volně plynout, nikoliv uměle tvarovat.
Během let a vzdělávání jsme se my dospělí dozvěděli mnoho informací o dětské kresbě, o výchově a vzdělávání dětí i dospělých. Existuje spousta teorií, různé přístupy, informace, fakta. Můžete studovat (víceméně roky a roky) vývoj dětské kresby, učit se dítě rozvíjet a podporovat.
Měli bychom ale mít na paměti, že učit dítě kreslit, kresby interpretovat je jen jeden z přístupů. Máme také jinou možnost. Prostorem pro skutečně svobodnou tvorbu se léta zabývá francouzský pedagog Arno Stern. Inspiruje svou praxí a svými knihami stovky lidí po celé Evropě. V čem spočívají jeho teorie?
Dítě kreslí nějaký obrázek. Velmi často se stane, že k němu přijde dospělý a říká:
- To je krásný obrázek! Co to kreslíš?
Dítě se zastaví. Dosud si hrálo s barvami a štětcem, hra ale najednou zmrtví, je přerušena. Dítě se dívá se na dospělého (možná na svou matku, otce či učitelku) a neví, jak reagovat.
- Je to slunce? Vážně, povedlo se ti krásné slunce! A tohle? To je asi domek, co?
Dospělý trvá na výkladu. Svůj zájem dítěti vnucuje, chce o obrázku mluvit. Dítě to dosud nenapadlo, kreslilo zcela spontánně, tvar, který mu jaksi přišel pod ruku, kulatý tvar s odstředivými linkami. Na naléhání dítě přikývne, chce uspokojit dospěláka, jelikož se ve věku tří let už naučilo, že souhlas s dospělými mu usnadňuje život. Od toho dne kreslí slunce.
- Ale domy mají okna, nemyslíš, že tomu chybí okno? Podívej se na tenhle jiný dům, má dvě okna, ty čtverečky. Nakresli tomu svému taky okna!
Při takových, dobře míněných, intervencích od dospělého člověka od dětské hry při kreslení objeví den, kdy dítě vyhoví dospělému. Příště už mu svůj výtvor samo ukáže, protože očekává, že dostane pozornost a uznání, a tak bude chtít naplňovat očekávání dospělých.
Brzy se tak stane a my můžeme už jen říci, že jsme zničili spontánní dětský projev.
Tato situace, kterou jsem právě popsala, není nic víc než každodenní situace, kterou může každé dítě zažít doma s rodiči, ve škole, v mimoškolní třídě, na kroužku...
Proto v Closlieu – prostoru kde probíhá Hra malováním Arno Sterna – necháváme děti kreslit a malovat v klidu a míru.
Dítě nepracuje, aby potěšilo někoho jiného. Dítě nevytváří díla v uměleckém slova smyslu, ani prapůvodně nechodí za dospělými, aby nám něco ukázalo a nebo sdělilo. Při svobodné malbě jen poslouchá sebe, naslouchá svému vnitřnímu hlasu.
Proto v Closlieu dítě nemaluje, aby komunikovalo, ale protože naslouchá svému vnitřnímu puzení ke ztvárnění svého světa. A činí to naprosto svobodně. Jakýkoliv vnější zásah dospělého tento svět naruší a zničí.
Práce Arno Sterna o dětské kresbě
Arno Stern celých 70 let pozoroval děti při kreslení, viděl kreslit tisíce a tisíce dětí mnoha kultur a ras. Cestoval po celém světě, maluje s dětmi padesátku let stále ve stejných podmínkách prostoru „Closlieu“. Na základě svých pozorování zformulovat své teorie.
Po studiu a analýze tisíců kreseb dětí dospěl Arno Stern k závěru: dítě kreslí pohybem vnitřní potřeby, která je řízena univerzálním kódem, který nazval formulací. K pochopení myšlenek formulace je potřeba hlouběji proniknout do sternovy terminologie, nicméně je důležité, že v každém z nás dříme univerzální systém, který přímo potřebuje být vyjádřen barvami a štětcem. Malé dítě tak začíná kreslit tečky a vírky, ze kterých se později rodí další a složitější tvary. Takový vývoj je obdobný u všech dětí světa, nezávisle na kulturních a sociálních podmínkách.
Dítě postupně objevuje a zkoumá svět uvnitř sebe, a začíná jej (spolu)vytvářet. To je velmi posilující a osvobozující. Učí se svobodě v daných hranicích, učí se spontaneitě, kreativitě. Nabývá sebejistoty.
Jak bychom měli k dětským kresbám přistupovat?
- Respektujte jej. Nic nevystavujte bez jejich souhlasu, neposuzujte, nechvalte ani nekritizujte.
- Nesnažte se z dětí vymámit, cože to kreslí. Účelem jejich kreslení není něco sdělovat.
- Nemějte za cíl vytvořit něco hezkého. Spíš si jen hrajte malováním a kreslením.
- Buďte s ním. Buďte svědkem, jak se formulace rodí a klíčí jako semínko fazolky. Aby se dítě mohlo rozvinout ve vyváženou osobnost, potřebuje prostor pro takovéto svobodné vyjádření.
V současné době tréninků dětí, kdy je učíme a trénujeme i přirozené věci (třeba komunikaci) je velmi užitečné připomenout si, že někdo považuje svobodné výtvarné vyjádření za hodnotu samu o sobě, kterou je potřeba nechat volně plynout, nikoliv uměle tvarovat.