Přesně před dvěma měsíci, 8.10.2019, jsme se jako poslanci sešli na neveřejném setkání s generálním ředitelem Dvořákem a Radou České televize, abychom probrali hospodaření ČT. Nezaznělo tu jediné téma, které by bylo o něčem jiném než o hospodaření. A je ostudné, že za dva měsíce nebyli členové Rady ČT schopni aspoň pár otázek zpracovat a odpovědět na ně.

Zřejmě se domnívali, že když budou mlčet, všechno se zapomene a pojede se dál. Tak jim to připomeňme.

Na většinu otázek odpovídal předseda Rady České televize, pan Bednář, a to, že neví; a pak předával slovo generálnímu řediteli nebo někomu z Rady České televize. Odpovědi byly povrchní a úřednicky vyhýbavé, nedozvěděli jsme se proto nic. Dalo by se očekávat, že předseda Rady České televize, kterému to bylo trapné, si následně dohledá informace, zadá si analýzu, zjistí si, co nevěděl, a pak přijde a řekne například: pane poslanče, vy jste měl otázku, kolik finančních prostředků dostala Česká televize v rámci smlouvy o propagaci a odpověď je tolik a tolik.

Namísto odpovědí jsme se jen následně z mnoha stran dozvěděli, že naše otázky na hospodaření České televize byly účelové, záměrné, v podstatě jsme byli obtížný hmyz, který si dovolil ptát se na konkrétní věci. Tak se ovšem nechová nezávislá organizace ani její kontrolní orgán, jejichž krédem je zajisté pracovitost, nestrannost a hrdost. Tak se chová sekta nedotknutelných, křičících při jakékoli kritice, že přece je nikdo kritizovat nesmí...

Třísku v očích druhých vidí, ale ne trám v oku svém
Podívejme se tedy znovu na problém Leica Gallery Prague o.p.s., kterou vlastní rodina generálního ředitele ČT. Byla to jediná kauza, na kterou jsme dostali po skončení semináře aspoň nějakou odpověď a to v podobě prázdné fráze tiskové mluvčí ČT, paní Blinková, že totiž "redakční nezávislost je základním pilířem fungování televize veřejné služby" a že proto generální ředitel nemůže zasahovat do vysílání, to dá rozum.

Nu, nedá. Navíc zrovna z toho pana Dvořáka nikdo nepodezíral. Mnohem pravděpodobnější se jevilo spíš to, že jde o hujerovskou aktivitu redaktorů ČT, kteří, jak se říká, dobře vidí třísku v očích druhých, trám v oku svém však ne. A to i když to je trám pregnantně popsaný v článku 22 Etického kodexu ČT, o kterém od začátku svého působení v čele ČT sám Petr Dvořák, jak ještě uvidíme dále, dobře ví.

Střet zájmů, který redaktoři ČT tak rádi kritizují u jiných (např. u pana Babiše), považují u pana Dvořáka za marginálii, ne-li snad přímo za čest (!), protože přeci – tím pomáhá kultuře. To naznačila i paní Blinková, když obhajovala svého šéfa argumentem, že on je přece nejenom ve správní radě Leica Gallery o.p.s., ale také ve správní rady Národního divadla, Českého vysokého učení technického nebo Cen Arnošta Lustiga. Jaksi při tom ale zamlčela, že agenturu Leica Gallery Prague o.p.s. oproti ostatním vyjmenovaným založila komerční firma LGP Services s.r.o., a že i toto eseróčko vlastní pan Dvořák a jeho partnerka M. Dubská. Takže propagace Leica Gallery Prague má zásadně jiný charakter než propagace Cen Arnošta Lustiga (kde je zakladatelem Česko-izraelská smíšená obchodní komora) nebo Národního divadla (kde je "obmyšleným" český národ).

Celé to je pikantní i v tom, že pan Dvořák už v roce 2011, ještě před svým zvolením generálním ředitelem ČT, na dotaz novinářů z E15 k tomuto svému střetu zájmů prohlásil, že „Udělám všechno, co bude potřeba. Po případném zvolení budu vše řešit s právníkem." Jen se k tomu po tom "případném zvolení" za osm let nějak nedostal. A všichni, kteří by to měli dávno řešit - kdyby ovšem měli nějakou profesní čest v těle, počínaje Wollnerovými investigativci z Reportérů ČT a předsedou Rady ČT, panem Bednářem, konče - dělají, jakoby tento trám v oku vůbec neměli.

Že státní televize je nedemokratická? Je snad Finsko nedemokratické?
Zajímavé také bylo, jak se většina médií vč. České televize vyhýbala ve svém zpravodajství ze schvalování výročních zpráv konkrétním výtkám, které při projevech od poslanců padaly. A pokud už některé jmenovaly, tak zásadně marginálie (např. vytištění výroční zprávy na křídovém papíru), zatímco dotazy na podivná výběrová řízení za milióny, jako byl implementační systém Helios Green, pokrytecky smlčely.

Zato jsme se okamžitě dozvěděli, jak je nebezpečné zpochybňovat nezávislost veřejnoprávních médií. Newsroom ČT24 například 20.10. publikoval varování "nezávislých novinářských organizací" před "zastrašováním a napadáním medií od politiků" a varoval před nápady na zestátnění televize (od V. Klause mladšího či Okamury).

Ve skutečnosti ale nikdo z nás, kteří jsme vystupovali v debatě, nezávislost ČT nezpochybnil. A údajný strach ze "státní televize" už vůbec není na místě. Podíváte-li se do výročních zpráv ČT, najdete tam tabulku "Struktura příjmů veřejnoprávních médií", ze které vyplývá, že ani jinde v Evropě si zřejmě nemyslí, že by financování prostřednictvím státu bylo něco nečistého a způsobovalo by to nízkou kvalitu vysílání. Tak třeba státní rozpočet financuje televizi ve Finsku téměř ze 100 %. Tvrdí snad bijci za nezávislost ČT, že ve Finsku je porušena veřejnoprávnost médií? Podobně v Nizozemsku je televize placena ze státního rozpočtu ze dvou třetin a částečné financování státem se děje i u řady jiných evropských veřejnoprávních médií. V české kotlině u nových ideologů je ovšem jakýkoli jiný stav než současný okamžitě "ohrožením demokracie".

Přitom se nebavíme o ničem jiném, než že veřejnoprávní instituce je povinna – protože žije z peněz daňových poplatníků – tedy ze svého druhu povinné daně ve výši 135 Kč měsíčně – své hospodaření mít transparentní a jasné. Jenže nemá.

Řekněte těm dolním deseti milionům, co vás platí, kolik doopravdy berete!
Všechny státní instituce, úřady a ministerstva jsou neustále tlačeny k tomu, aby byly efektivní, transparentní, aby vydávaly peníze racionálně, aby snižovaly počty zaměstnanců. Pouze Česká televize, která je rovněž placená z veřejných peněz, nic podobného nedělá. Nešetří, nechová se racionálně, a dokonce setrvale odráží jakékoli požadavky na to, aby veřejnost znala skutečnou výši například mzdových položek. Jako ministr jsem měl příležitost sledovat, kolikrát se u nás na ministerstvu kultury redaktoři ČT dožadovali přesných nákladů, kolik stojí provoz automobilů na ministerstvu, kolik stojí letenky, kolik se vydává na ubytování, kolik se vydává na odměny vedení ministerstva atd.

Kde jste vy všichni slovutní mravokárci, kteří jinak zasypáváte ministerstva stošestkami (podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím) – Frouzová z Hospodářských novin, Shabu z Lidových novin, Černá z DeníkuN, Konrád z Aktuálně, celá redakce Reportérů ČT...
Desítkám novinářů z České televize vůbec nevadí, že instituce, ve které pracují, není schopná oddělit náklady na ubytování a stravování svých reportérů, že odmítá odpovědět, jaké jsou odměny svých manažerů, a že generální ředitel dokonce vzkazuje těm, z jejichž peněz je on sám i se svými mnohamilionovými ročními odměnami živ, že prý ještě nedozráli na to, aby se tato čísla dozvěděli!

Neuvěřitelná arogance nové veřejnoprávní mediokracie!

Jestliže ČT odmítá rozklíčovat platy a náklady svých špičkových reportérů, není to určitě proto, že by se styděla, že jsou tak nízké – spíš opak bude pravdou. Nejspíše budou tak nestydatě vysoké, že samotné zveřejnění by dopálilo i ty, kteří ji tolerují. Tím spíše by to ale měli vědět ti, který mají celorepublikově nejnižší platy a přesto i oni musí na tuto novou televizní šlechtu přispívat!

Nelžete a nemanipulujte a nedělejte to, co kritizujete ve svých reportážích u druhých
Ale to jsou věci, které se všem bijcům za netransparentnost ČT nehodí do krámu. ČT o sobě neustále vykládá, jak je skvělá, ale co se jí nehodí, to prostě neřekne a neodvysílá. Nejenom otázky třeba na některá podivná výběrová řízení, ale i to, že důvěra veřejnosti ve zpravodajství ČT letí strmě dolů. Dá se to doložit tvrdými fakty – sledovanost Událostí, vlajkového zpravodajského pořadu ČT, se například v době schvalování jejích výročních zpráv už propadla téměř na úroveň sledovanosti Velkých zpráv na Primě (kolem 700tis. diváků) – věc čtvrt století zcela nevídaná!

(Statistika viz https://www.tyden.cz/rubriky/media/denni-sledovanost-5-10-2019_533546.html)

Důvěra v Českou televizi se nezlepší, dokud budou její obhájci lhát a zatloukat. A ještě víc poletí dolů, budou-li místo odpovědí arogantně tvrdit, že diskuse kolem hospodaření ČT je útokem na její nezávislost a proti jejím pracovníkům. To, že se bavíme o tom, jakým způsobem jsou vynakládány finanční prostředky České televize, není jen kritika té hrstky přeplácených nedotknutelných novinářů nahoře, ale má pomoci také té neviditelné většině televizních pracovníků dole, která je skryta hluboko za kamerami a bez jejichž skutečné pracovitosti by Česká televize nebyla tím, čím je v dobrém.

Vedení České televize se musí přestat chovat jako zpovykané primadony, kteří mohou, co u ostatních kritizují, a stoupnout si do řady mezi ostatní instituce, placené z našich daní. Jde o to, aby se nevyhazovaly peníze a nezatajovaly chyby, aby na konkrétní otázku dostal tazatel přímou odpověď (a ne osočení z nedemokratičnosti).

Jednoduše, aby měla Česká televize hospodaření stejně transparentní, jako vyžadují její reportéři od druhých.