Memorandum o udržitelné společnosti

08. 01. 2020 | 22:07
Přečteno 3171 krát
Každá společnost žije podle nějakých pravidel. Některá jsou psaná, jiná nepsaná, všechna jsou však důležitá. U všech také platí, nebo by alespoň platit mělo, že jsou dodržována nikoli kvůli hrozbě sankce za jejich porušení, ale především proto, že jejich dodržování je obecně pokládáno za užitečné.

(Společný text poslanců za sociální demokracii Jaroslava Foldyny a Antonína Staňka k vývoji naší země a západní civilizace obecně, který vyšel původně na Parlamentních listech.)

Platí také, že podoba všech pravidel je výsledkem tisíciletého vývoje, a některá z nich nám dokonce byla vlastní ještě dříve, než jsme začali cítit potřebu si je přesně formulovat (i ta úplně první lidská společenství musela žít podle nějakých pravidel) a tak se můžeme domnívat, že nepsaná pravidla jsou ještě o něco důležitější a trvalejší, než ta psaná. Je také zjevné, že obecná pravidla a zvyklostí jsou jedním ze základních zdrojů identity společnosti.

Příchod cizinců mezi domorodce měl vždy svá pravidla
Po celou dobu lidské historie se každý, kdo se hodlal usadit v cizí zemi, nebo dokonce jenom v cizí obci, snažil poznat místní zvyky a přijmout je za své. Takto se vždy choval každý, kdo měl přátelské úmysly, protože pokud by jednal jinak, byl by oprávněně podezírán z toho, že chce stávající a obecně akceptovaný řád rozbořit. A proč by měl být vítán ten, kdo přišel zbořit něco, co místní považují za dobré?

S bouráním zaběhlých pravidel nevyhnutelně přichází zmatek, se zmatkem násilí, a proto je zachování místních pravidel rozumné nejen pro domácí, ale i pro nově příchozí, protože těch je obvykle méně než místních a tak by zmatek a násilí odnesli nejvíce. Pokud ale počet nově příchozích přesáhne jistou mez, tak je přirozené, že si začnou prosazovat pravidla svá, jelikož jsou podle nich zvyklí žít, a žijí podle nich nejspíše proto, že je pokládají za dobrá. Pokud si nově příchozí svá pravidla na cizím území prosadí, tak se toto území stává jejich vlastním. Někdy se tomu říká anexe, jindy dobytí, či ovládnutí, nebo možná ještě jinak, avšak ať už tento proces nazveme jakkoli, obyčejně se neobejde bez konfliktů, jež jsou tím prudší čím jsou soupeřící pravidla rozdílnější. Je proto přirozené, že se obyvatelé každého území vždy dívají na každého nově přišedšího a priori s nedůvěrou, protože neví, co od něj mohou čekat – neví, podle jakých pravidel je zvyklý se chovat a zda tato pravidla nejsou v konfliktu s pravidly v místě zaběhlými. Dříve se takovému chování říkalo zdravý rozum, dnes se nazývá xenofobií a dalšími módními slovy, které mají za úkol zdravý rozum z našich životů odstranit. Dále je rovněž přirozené, že dokud nově příchozí dostatečně neprokáže, že se sžil s místními zvyky, tak nemůže být plnohodnotným členem společnosti se všemi právy, jež z takového členství vyplývají. Musí tomu tak být proto, že s právy jsou spjaty také povinnosti a z nich je akceptování místních zvyků a pravidel povinností základní. Pokud by nebylo, tak by přestala platit jakákoli pravidla a společnost by tak byla uvržena do chaosu a všeobecného násilí.

Rizika cizorodých prvků v normotvorném společenském stroji
Každý konstruktér ví, že vnášení nových, či dokonce cizorodých prvků do funkčního a zaběhlého systému je vždy rizikové. Nikdy si nemůžeme být jisti tím, jak přesně bude systém na změnu reagovat, a proto vždy hrozí havárie, jejíž rozsah je tím obtížněji predikovatelný, čím složitější je celek, jež má nový prvek absorbovat. A lidská společnost – zejména ta západní – je zřejmě nejsložitějším technologicko-sociálním celkem, který kdy na světě vznikl. Havárie stroje obyčejně znamená ztrátu peněz, havarie společnosti obyčejně znamená krveprolití. Jako důkaz nám mohou posloužit arabské země, které, po takzvaném „arabském jaru“, nepřijaly pro ně cizorodý prvek – demokracii – a od té doby se zmítají v sérii nepřehledných a krvavých občanských válek.

„Skutečnost, že hidžáb je v naší společnosti cizorodým prvkem, neznamená porušení norem společenského chování, mravnosti, respektive morálky.“ Tímto výrokem Nejvyššího soudu se dostáváme k případu Somálky a jejího sporu se zdravotní školou o nošení hidžábu. Detaily sporu nechme bez komentáře, protože nejsou podstatné a pokusme se na věc podívat v obecnější rovině.

První, co stojí za pozornost, je tvrzení, že cizorodý prvek ve společenském chování neznamená porušení norem společenského chování. Jak tomu rozumět? Definiční podstatou jakýchkoli norem je jejich závaznost, a proto prvek, který není v souladu s parametry, jež tyto normy specifikují (jinými slovy: je cizorodý), musí znamenat porušení norem samotných. V důsledku tohoto porušení se pak nutně musí měnit charakter celku, jehož fungování z daných norem vychází. Co to znamená z praktického hlediska?

Našimi pravidly sice pohrdají, náš životní standard se jim ale líbí...
Do ČR přijela Somálka, která odmítá akceptovat naše pravidla (normy) a naopak se nám snaží vnutit ta svá, somálská. Našimi pravidly sice pohrdá, náš životní standard se jí ale líbí, a proto by jej chtěla získat také pro sebe a později pravděpodobně i pro své somálské kamarády a příbuzné. Potíž je v tom, že náš životní standard není jakýmsi nadpřirozeným jevem, který nám jen tak spadl do klína, ale jde o výsledek tvrdé práce a nesčetných obětí nás a našich předků, přičemž platí, že platformou, která nám naši práci umožňuje a která jí dává smysl, jsou právě naše pravidla, jejichž formulování a uvedení do praxe stálo Evropany celé řeky krve. Naše pravidla a náš životní standard jsou spojené nádoby a je zjevné, že máme dost dobrých důvodů je hájit. Nejvyšší soud to ale vidí jinak. Rozhodl, že jediným pravidlem naší společnosti je, že žádná vlastní pravidla nemá a že je povinna akceptovat všechna pravidla, která si kdo přiveze, nebo si je svévolně stanoví. Podle Nejvyššího soudu k nám tedy mohou přijet Eritrejci, Somálci a další Afričané, pak i obyvatelé Blízkého východu a také Afghánci, Pákistánci, zkrátka všichni obyvatelé třetího světa a zavádět u nás svá pravidla, protože my žádná vlastní nemáme? Asi ano. Pak je ovšem nevyhnutelné, že se z České republiky stane nové Somálsko, či Afghánistán, a to se vším, co k tomu patří.

Pro společnost jsou nejdůležitější ty zákony, které jsou nepsané
Dá se samozřejmě namítnout, že přece máme nějaké zákony, které musí každý dodržovat. Ano, máme. Jak už ale bylo uvedeno; pro společnost jsou podle všeho nejdůležitější zákony nepsané a je zřejmé, že především ty nás odlišují od zemí třetího světa.

Někdo se možná může zeptat, co hidžáby v ulicích našich měst přinesou zlého. Na to se dá nejlépe odpovědět otázkou, co přinesou dobrého. Pokud se podíváme na zkušenosti evropských zemí, které tuto „civilizační vymoženost“ importovaly na své území, tak nic, o co bychom měli stát, nevidíme a totéž (snad s výjimkou neexistence feminismu) platí i pro země, kde je tato „civilizační vymoženost“ na domácí půdě. Proč bychom tedy měli zavádět něco, co nám, podle všech dostupných poznatků, nepřinese užitek? Proč bychom měli riskovat havárii společnosti se všemi jejími důsledky?

Kdybychom se chovali podle somálských norem, tak vtrhneme do budovy Nejvyššího soudu a soudce, s jejichž rozhodnutím nesouhlasíme, přivážeme k autu a usmýkáme k smrti. Nejspíš by to šlo, protože ta budova není nijak zvlášť chráněná, avšak naše nepsaná pravidla nám brání nad tím byť jen uvažovat, natož se o něco takového pokusit. Doufejme, že to tak i zůstane a že za čas na každém rohu nebudou muset hlídat ozbrojenci. Naše (psaná i nepsaná) pravidla nám ale dovolují proti zmíněnému rozhodnutí podat ústavní žalobu. Pokud i Ústavní soud potvrdí, že naše pravidla nejsou hodna ochrany, nebo že neexistují, tak bude potřeba napsat a schválit takové zákony, které to změní.

Při jejich tvorbě budeme mít dvě možnosti. První z nich je přesně, a to až do sebemenších detailů, popsat všechny naše normy, a to včetně těch dosud nepsaných, a tvrdě vyžadovat jejich dodržování. To na první pohled sice možná zní dobře, ale ve skutečnosti je to cesta do otroctví. Je potřeba si uvědomit, že lidský život je natolik rozmanitý, a doufejme, že takovým i zůstane, že jej ve všech jeho odstínech nejsme schopni do paragrafů vměstnat, a ten, kdo by o to usiloval, je v lepším případě utopistou, v tom horším tyranem. S obojím máme dost zkušeností na to, abychom potřebovali další. Nezbývá tedy, než se i do budoucna spolehnout, že kromě psaných budou dál v platnosti také naše pravidla nepsaná, tedy ta pravidla, jejichž znalost si po staletí předáváme z generace na generaci a jejichž dodržování se nám dlouhodobě osvědčilo.

Multikulturalismus měl být obohacením, nyní je ale o podřizování se
Představa, že multikulturalismus znamená exotická jídla, jež nám na rohu ulice prodávají usměvaví Somálci, Afghánci a další obyvatelé třetího světa, kteří příchodem do Evropy přijali naše pojetí lidských práv, obecných (psaných i nepsaných) norem sociálního chování a demokracie, je sice hezká, ale v praxi nefunguje. Důkazem je situace evropských zemí, které se podle této absurdní teorie chovaly. Dokazují to také, již jednou zmiňované, důsledky pokusu importu našich norem do muslimských zemí. Dokazuje to i stav všech afrických zemí, kde pokusy o zavedení našich norem selhávají více než sedmdesát let a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom něco mělo v dohledné době změnit. A dokazuje také somálská studentka, jejímž prvním krokem po příchodu do naší země byla žaloba namířená proti našim pravidlům.

Je to ale logické. Proč by se ti lidé měli u nás chovat jinak, než u sebe doma? Proč by se měli chovat jinak, než podle svých norem, podle nichž žijí po celé generace a o kterých jsou přesvědčeni, že jsou lepší než ty naše? Proč (a jak) by měli svá, tisíce let vytvářená a zažitá, pravidla najednou zahodit a přijmout cizí? Kdo si myslí, že to udělají, prokazuje zvláštní kombinaci naivity a arogance. Fakt, že naše normy mají platnost u nás, skutečně neznamená, že budou automaticky přijímány všude. Proto bychom měli skončit s jejich vývozem do zahraničí a zároveň bychom měli skončit také s dovozem těch cizích k nám. Čím dříve se takto začneme chovat, tím dříve bude svět, včetně Evropy, bezpečnějším místem.

Udržet evropskou kulturu je i v zájmu těch, co ji chtějí násilím přizpůsobit svým pravidlům
Pokud nechceme, aby se naše společnost rozpadla a následně přeměnila v jakousi mutaci mezi Afrikou a Blízkým východem, tak musíme každého nově příchozího při sebemenším podezření, že není schopen, či ochoten bez výhrad přijmout naši kulturu, okamžitě vykázat z ČR. Naše země nemůže být k volnému použití každému, kdo si to zamane. V opačném případě totiž pojem „naše země“ přestane existovat a totéž nakonec bude platit i pro nás. Aby bylo jasno: nevoláme po zastavení vývoje společnosti – něco takového ani není možné – voláme však po vývoji, který vychází z našich pravidel, jež nám zčásti byla dána a zčásti jsou výsledkem dlouhodobého vývoje, protože se prokázalo, že jsou to pravidla, alespoň pro nás, ta nejlepší. Voláme po dlouhé, obezřetné a pomalé evoluci a odmítáme revoluci, jíž jsme dnes, bohužel, svědky a zároveň i účastníky. Nejprve je potřeba odstavit od moci všechny revolucionáře…

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy