Když jsem přišel do galerie s tím, že se podívám na obrazy, které budou vystaveny, vykládal právě Tomáš Měšťánek panu Hokynkovi a pak vlastně i mně, že když je jeho žena moc dlouho mezi jeho obrazy, začíná být neklidná. A pan Hokynek řekl, že když auto s obrazy přijelo do Prahy a Měšťánek z něho před Novou síní vylezl, byl taky takříkajíc nervózní, poněvadž měl celou dobu obrazy za zády. Ony tam, podle mého, čekaly na vhodnou chvíli, jak svému tvůrci skočit na záda, jak ho trochu zmáčknout, přitlačit, přidusit.
(Kancelář pražské radnice,u stolu sedí radní pro kulturní záležitosti Ritter, zpívá...)
Ritter: Jsem nejkrásnější, všechno jen já vím,
A nejchytřejší,všemu rozumím,
I děvče sobě hezké vybrat znám,
To vše dokážu lehce jen já sáááám....
Doslov ke sbírce básní (v pořadí již třetí) divadelného režiséra Jana Borny s názvem Krajina nad parapetem, který se do knížky nakonec nevešel.
Před lety jsem měl v ČT pravidelný pořad Za (Ve, Mezi) dveřmi je A.G., který se věnoval různým, všeobecně kulturním tematům. Jeden díl byl také věnován kulturním zájmům politiků, hovořili tam různí politici všech stran a výsledek byl pozoruhodný, aspoň pro mě a doufám, že tehdy i pro diváky. Že mají různé zájmy a různý vkus,to mě ani neudivovalo, ale že je to tak pokleslé a banální, případně prázdné, to jsem opravdu nečekal.