(Kancelář pražské radnice,u stolu sedí radní pro kulturní záležitosti Ritter, zpívá...)

Ritter: Jsem nejkrásnější, všechno jen já vím,
A nejchytřejší,všemu rozumím,
I děvče sobě hezké vybrat znám,
To vše dokážu lehce jen já sáááám....

(Vtom se ozve klepání na dveře)

Ritter: Dále!

(Vejde Tyl,ošumělý,servilně shrbený,hubený atd)

Ritter: No, co je?!

Tyl: Chtěl jsem se zeptat...

Ritter: Ale fofrem, nemám jenom vás! A vůbec,kdo jste ?

Tyl: Já jsem Josef Kajetán Tyl.

Ritter: No a? Co má být? Co chcete?

Tyl: Víte, velkomožný pane, myslel jsem si, kdyby jednou přišla ta doba a my, Češi, jsme měli tu možnost...rád bych napsal něco jako takovou hymnu, slova víte? Kde domov můj..třeba tak nějak.. A hru nějakou, divadelní, možná o dudákovi, jak šel do světa nebo něco jiného, mám toho v poznámkách moc...

Ritter: Pište si co chcete, jenom mě neotravujte. Co já s tím?

Tyl: Rád bych to uvedl na divadle, skupinku takovou bych sestavil, pár herců a tak...nechci vás rozčilit...potřeboval bych něco do začátku...

Ritter: A kolik vám přijde lidí?

Tyl: Jé, to já nevím,to je takový pokus,víte... možná nikdo nepřijde. A ani třeba hymnu nebudeme nikdy mít ani divadlo, české... ale rád bych to zkusil, když byste laskavě...

Ritter: Můžu si sundat kaiserrock?

Tyl: Ježíšmarjá, velkomožný pane, to se nežinýrujte, jak je libo.

(Ritter si sundá kabátek, odhalí mladou, vysportovanou postavu)

Tyl: Vy jste jako antický bůh, pane!

Ritter: Máte taky cvičit! A měl byste jet k moři, jste nějakej bledej!

Tyl: Já na to nemám, nemůžu si to dovolit.

Ritter: No vidíte?! A já zas nemám na ty vaše fantasmagorie! Pište si, dělejte si divadlo ale ne za ty moje... teda naše, obecní peníze! A vůbec,už je plno hodin, já už na vás nemám čas. Vypadněte, už jsem se s váma bavil dýl, než si zasloužíte. Hymnu... to jsou teda...Tak alou! Ty lidi se zbláznili!

(Tyl smutně odejde, Ritter se postaví k zrcadlu a zpívá)

Ritter: Jen v celém světě celičkém
já nejlepší a nejchytřejší jsem....

(zaskočí mu v krku...pak pro sebe..)

Ani nebudu mít chuť na oběd, žebrota jedna...peněz by se jim zachtělo! No,už musím běžet, čeká na mě v restaurantu ředitel Velké zábavné dívčí podívané nahoře bez...dáme mu nějakou malou podporu, pár miliónků...to je totiž aspoň divadlo, to je podívaná!

(Obleče si kabátek, nasadí klobouk, vezme špacírku a vyrazí)