Je nezpochybnitelné, že hlavním úkolem veřejnoprávních médií by mělo být napomáhat rozvoji naší dosud nerozvinuté demokracie, tj. sloužit demokratickýcm pilířům pravdě a morálce, podporovat kulturu a kulturou myšlení prostoupenou politiku a naopak nepodporovat její pokleslost.

Pokleslé kultury a ještě pokleslejší politiky jsme si po Listopadu 89 užili rozhodně „víc než zdrávo“, a přispěla a přispívá k tomu, zejména co se týče politiky, bohužel i Česká televize.

V rámci zvrácené „liberálně demokratické“ „teorie vyváženosti“ na obrazovkách vidíme stále víceméně stejné tváře: na jedné straně komunisty Vojtěcha Filipa, zkorumpovaného Jiřího Dolejše aj., na druhé straně o nic lepší pravičáky Miroslava Kalouska, Miroslavu Němcovou aj. Kromě toho se nám, „národu neznabohů“, neustále vnucují katoličtí „svatí“ lháři v čele s kardinálem Dukou. Moudří a morálně integrovaní politici, jakými jsou Táňa Fišerová, Eliška Wagnerová a bezpočet jiných jako kdyby u nás neexistovali.

Podobná „vyváženost“ existuje i mezi politickými komentátory neboli „experty“: i zde až příliš často platí z extrému do extrému neboli z bláta do louže. Zde byli a jsou nejhorší makroekonomové v čele s Václavem Klausem, a těch jsme si po Listopadu coby výsměchu demokracii „užili“ snad nejvíc. Jednak je makroekonomie očividná „pavěda“ (jak nám to komunisté čtyřicet let vtloukali o humanitních vědách), neboť je v ní pravidlem, že jeden „expert“ tvrdí opak toho, co říká jiný „expert“, jednak má naprostá většina ekonomů omezený rozhled a při tom se bezostyšně vyslovuje k věcem, kterým nerozumějí.

A proč si Václav Moravec do svých debat zve téměř výhradně politiky ze stran, které v parlamentních volbách překročily pětiprocentní hladinu? Kde toto pravidlo vůbec vzal?

Těžko říci, zda to všechno Česká televize dělá proto, že chce diváky upoutat ubohým polickým fotbalem od branky k brance (aby si pokud možno co nejčastěji mohli zakřičet „gól!“ nebo zda v tom není ještě nějaký ještě přízemnější či ještě temnější záměr.

V každém případě je výsledkem desorientovaný divák, desorientovaný občan a rozpolcená společnost.

Neustálý nárůst negativních společenských jevů.

Jistě, nový Masaryk se hned tak nevyskytne. Ale proč dělat opak toho, co hlásal a čím žili naši nejlepší otcové, dědové a pradědové?