„V koalici to vře“ jsme po Listopadu slýchali až příliš často a mimo jiné proto většina z nás držela a dosud snad drží palce Sobotkově vládě. Vzpomínám na ostré hádky Klause s Luxem a zejména se Zemanem (i když se dnes zdá, že ty byly přinejmenším napůl inscenované).

Přitom Josef Lux byl podle mého názoru slušný člověk, a jak jsem po jeho smrti několikrát zaslechl, jeden z mála našich polistopadových státníků. Státník se od sebelepšího politika odlišuje především tím, že má nadhled, uvažuje v širších a dlouhodobějších souvislostech a občas udělá i to, co mu nevynese s hlediska „od voleb k volbám“ úspěch či popularitu – jen proto, že to považuje za správné a že to správné i je.

Zdá se, že zatímco Pavel Bělobrádek v tomto na Josefa Luxe navazuje, pánové Sobotka a Babiš se občas neumí udržet na uzdě.

Jakoby se neuvědomovali, že po pětadvaceti letech frustrace naše společnost touží a zejména nutně potřebuje klid a stabilitu.

Že je jí víceméně jedno, zda v dalších volbách vyhraje ČSSD nebo ANO, že mnohem důležitější je, aby koalice, tak šťastně sestavená z hlediska pravolevé orientace společnosti, co nejdéle vydržela.

Aby nám naši politici konečně začali ukazovat, že ryba nesmrdí od hlavy, ale že tomu může být někdy a aspoň trochu i jinak.