Po Listopadu 1989 to probíhalo podobně jako za normalizace: každý rok se zdálo, že horší to už být nemůže, avšak stále se to zhoršovalo. Kauza střídala kauzu, jedna horší než druhá, začalo to být skoro jako na kolovrátku, stejně jako volební sliby vlád, že budou bojovat proti korupci.

Pro mne byla svého času vrcholem „VV blondýna“ Kočí („my máme justici“ atd.), později kauza Tluchoř, Schneider a Fuchsa, naposledy kauza „čistý pán“ Nečas a jeho nečistá milenka Nagyová.

Zatímco kauza Tluchoř etc. vyvrcholila nesprávným rozhodnutím N e j v y š š í h o s o u d u (což jsme dosud jen tušili, ale názoru Ústavního soudu a bývalé ústavní soudkyně Elišky Wagnerové lze jistě věřit), kauza Nečase a Nagyové na své vyvrcholení dosud čeká.

Avšak co kolovrátek předvolebních slibů a Sobotkova-Babišova vláda? Je třeba uznat, že věci se nedají lámat přes koleno a ze dne na den, avšak…

Jediné co mne těší, je rehabilitace vrchního státního zástupce Ivo Ištvána (že se jí snad dočká dřív než Jan Hus).

Snad to povzbudí i jeho dosud méně odvážné kolegy.

Jsou nesmírně důležití.