„Pravoslaví je nejmýtičtější“ napsal kdysi jeden z našich největších evangelických myslitelů a masarykolog Josef L. Hromádka. „Rusa naučila jeho církev přijímat hotové, objektivně dané zjevení… Pravoslavný kněz je především vykonavatelem zázraků, čarodějem, vodičem Boží milosti, pasivním prostředníkem, nikoli učitelem… Smutný je fakt, že církev posvěcuje carský absolutismus a v odměnu jím je chráněna. Poslušný sluha, ale ne Páně, ale každého pána chlebodárce… Proto i ruský filosof věří v různé -ismy a věří ve svého Marxe a Lenina – církevní a náboženské ovzduší tak zdeformovalo mentalitu pravoslavného člověka…“

A vychovalo člověka se zakrnělým kriticko-realistickým myšlením. Mohu-li pravoslaví srovnat s ostatními křesťanskými proudy, tak je na tom nejhůř, pak následují katolíci, potom protestanté. Nejlépe jsou na tom unitáři, ale protože staví právě na kritickém rozumu, jsou co se týče ohlasu nejslabší, neboť jak to říkal Masaryk, rozum člověku dodnes nevládne, nebo jak to říkal Jung, když vysvětloval „náboženství“ nacismu, člověk je dodnes ovládán archaismy, archetypy.

Kritické myšlení rozhoduje téměř ve všem, od náboženské či politické víry po věci každodenního života, včetně ekonomických, technických aj.

Proto žasneme, jaké mýty a jaké lži a podvody jsou schopni produkovat ruští a řečtí politici a média a jak jim to řadoví lidé „žerou“.

Proto jsou Rusové a Řekové tak zkorumpovaní a proto mají tak neproduktivní ekonomiky.

Pro nás, odkojené katolicismem, marxismem-leninismem a klausismem, je ovšem jen slabou útěchou, že tak hluboko jsme nikdy neklesli.

Hus by dnes byl, pane Duko, s největší pravděpodobností unitářem.