Život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít. (Sokrates)

Viděno lidskýma očima, svět vznikl stejně jako bůh: nikdo neví a nikdy nebude vědět jak, kdy a z čeho nebo z koho. U boha to zneviditelňuje ještě jeden problém: kdo stvořil Boha?
Vesmír podle současného lidského poznání vznikl nebo se proměnil Velkým třeskem před čtrnácti až osmnácti miliardami let. Země vznikla před necelými pěti, život před třemi miliardami let.
Svět je zde však možná od věčnosti do věčnosti, od nekonečna do nekonečna. Je stálý i stále se měnící. Zda je věčný i bůh, nelze doložit a nikdy to doloženo nebylo.
Podle Bible (jak se lze dopočítat) svět vznikl přibližně před šesti tisíci let. Vše bylo stvořeno Bohem a bylo jím dáno jednou provždy, bez možnosti vývoje.
Pračlověk vznikl před více než dvěma miliony let. Člověk vznikl před více než dvěma sty tisíci let. Nejméně před sto dvaceti tisíci let začal pohřbívat své mrtvé a pravděpodobně začal věřit v posmrtný život. Před padesáti tisíci let vytvořil první umění.
Existenci vývoje života a lidské společnosti si lidé začali dostatečně uvědomovat až v osmnáctém století. V devatenáctém století k tomu přispěla zejména Darwinova teorie. Nepřímým, avšak nezvratným důkazem vývoje života je lidský plod, neboť po svém početí nabývá všech stadií a podob živočišného světa.
Jedním ze základních principů rostlinného i živočišného života je boj o přežití. Silná rostlina vytlačuje slabší rostliny, silný živočich vytlačuje nebo požírá slabší živočichy. U moderního člověka tento princip naplňuje liberální kapitalismus a krajní nacionalismus.
Boj o přežití znamenal vždy především boj o potravu a o životní prostor.
Boj o potravu sebou u vyspělejších zvířecích druhů nesl potřebu vytvářet zásoby. U člověka se udržela mimo jiné v podobě potřeby hromadit majetek.
U zvířat boj o životní prostor obvykle ústil ve vyhnání slabší smečky. Dravci, pokud nebyli sytí, přemožené konkurenty požírali. Člověk, hladový i sytý, je obvykle pobíjel. Teprve později si uvědomil, že je výhodnější udělat si z nich otroky.
Otrokářství se v Evropě udrželo do renesance, ve Spojených státech amerických do druhé poloviny devatenáctého století, na některých jiných místech se udrželo dodnes.
První lidé a všichni jejich blízcí i vzdálení předchůdci žili stádně a téměř bezezbytku zachovávali chování, myšlení, city a vědomí zvířecí smečky.
Mezi vědomím člověka a ne-vědomím zvířete není ostrá hranice, podobně jako mezi vědomím a ne-vědomím kojence a dospělého člověka.
Není ani hranice mezi vědomím a nevědomím dobra a zla. Pro smečku bylo dobrem, žila-li v harmonii. Pokud harmonii nějaký člen smečky narušil, byl trestán. Tím (ale nejen tím) se začalo vytvářet svědomí.
Zvířecí smečka a lidský kmen poskytovaly svým členům pocit relativní jistoty, hlavně vůči vnějšímu světu. Již dva jedinci jsou mnohem víc než jejich aritmetický součet, jsou zejména sebejistější a agresivnější.
Uvnitř zvířecí i lidské skupiny vládl povětšinou soulad, avšak víceméně neustále tam probíhal také boj o moc.
(Podle Freudova žáka Alfreda Adlera je touha po moci dodnes hlavním motivem veškerého lidského jednání, politikou počínaje a manželstvím či jinou dyádou konče.)
Člověk, stejně jako vše živé počínaje prvoky, se vždy vyhýbal všemu, co ho ohrožovalo a všemu, co v něm vyvolávalo nepříjemné pocity a emoce. Vždy bažil po čemkoliv příjemném a vyvolávalo to v něm stejně silné emoce.
Žil neustále v menším nebo větším napětí, neboť byl stále ohrožován a sám ohrožoval.
Děsil se přírodních jevů, které si neuměl vysvětlit. Vypomáhal si tím, že vytvořil bohy, jiné nadpřirozené bytosti nebo některým pozemským bytostem přiznával nadpřirozené schopnosti. Jelikož šlo o věc mimořádné důležitosti, také do ní vkládal silné emoce, což značně oslabovalo jeho soudnost. Také tento sklon si udržel dodnes.
Lidské zvyky a tradice byly ve svých počátcích obvykle opodstatněné, avšak postupem času, zejména pokud se změnily okolnosti a svá opodstatnění ztrácely, přibíraly spíše záporné stránky. Náboženské a mnohé jiné nepodložení postoje se i dnes udržují s nesmírnou 'konzervatistickou' ulpívavostí a tvrdošíjností, neboť poskytují nejistému člověku oporu a mají výrazný archetypický náboj.
Lidské skupiny (rody, kmeny a jiné) převzaly od zvířecích smeček hierarchické uspořádání. Téměř absolutně se řídily vůlí svých vůdců, kterými se stávali nejdominantnější, obvykle fyzicky a psychicky nejsilnější, nejvýkonnější a nejrazantnější jedinci.
Vůdcové ovšem téměř neustále museli čelit konkurenci jiných dominantních jedinců. Dodnes to připomíná hra dětí na krále: vybíhají na kopeček a snaží se vystrčit dítě, které je právě na jeho vrcholu.
Tak jako je přírodě vlastní různost, v každé lidské skupině existovali různí jedinci. Vždy převažovaly ‚ovce‘, uzpůsobené k tomu, aby nekriticky věřily ‚pastýřům‘ a podřizovaly se jim.
Je to jedna z hlavních příčin, proč rozum člověku dodnes nevládne. Ani vůdci-pastýři totiž až na výjimky nebývali a dodnes nejsou rozumní či moudří. To je zase způsobeno tím, že dominance sebou obvykle nese negativní povahové rysy, mimo jiné sklon podléhat nedostatečnému sebenáhledu a pocitu všemohoucnosti.

(z připravované knihy Dějiny kritického myšlení, neomodernismus a nová víra)