Je to možná obskurní myšlenka, ale má racionální jádro: Zelení a Piráti jsou si ideově blízcí a jak to vypadá, do parlamentu se ani jedni ani druzí hned tak nedostanou. Při tom tam nepochybně chybějí.


Největší problém spočívá zřejmě v překonání názorových rozdílů, ale nepřeklenutelný by být neměl. V řadách obou stran jsou tak jak tak vnitřní rozdíly a na druhé straně jsou mezi jejich členy a sympatizanty jistě i ti, kdo jsou někde „mezi“.

Tím, že by se dokázali dohodnout, by dali najevo, že jim jde o věc a ne o hašteření, které je pro většinu našich ostatních politiků tak příznačné.

Jako masarykovec jim připomínám někdejší těsnou a velmi plodnou spolupráci mezi Masarykem a Švehlou. Osobně to cítím jako něco krásného a hlavně, byl to příklad pro celou společnost, platný, jak by řekl Masaryk, „sub specie aeternitatis“.