Také často váháte nebo nevíte, jak tohle slovo psát? Já jsem to také dlouho nevěděl. Dnes možná vím, ale možná také „nevím, nevím“. Může se zdát, že je to nimrání se ve zbytečnostech, že je to hnidopišství, avšak možná ne – mohou s tím totiž být sice drobné, avšak docela frekventované nepříjemnosti. Například, když se soustředíte na obsah delšího textu a maně užíváte střídavě s a z a pak musíte celý text znovu projít a sjednotit to (nebo se na to vykašlat, ale to já nedokážu).

Je to ovšem i problém důslednosti myšlení, a ten někdy může mít vážné a dalekosáhlé důsledky: je dobré navyknout si myslet pokud možno důsledně a systémově. A tak si říkám, že napsat o bulharském hlavním městě, že se jmenuje Zofie nebo že něco je vysoce zofistikované, asi není v pořádku. A tak filosofické důsledně systémové myšlení velí: filosofie.

Jistě, když se cizí slova vstřebávají do rodného jazyka, obvykle se fonetizují. Je to ovšem pozvolný proces, ve kterém rozhoduje v dané době aktuální stav, jak je ta která fonetizace všeobecně pociťována. Například slovo tramvaj se za 1. republiky psalo tramway. A z němčiny k nám brňákům přešlo přes elektriku do šaliny - ale to mi na rozdíl od filozofie nevadí.

Avšak možná se k té filosofii přikláním též proto, že nemám rád Rusy a komunisty. Tuším, že vítr fonetizace češtiny v dobách naší bolševizace vane odsud. Rusové jsou v tom přece mistři, například z Elizabeth udělali Jelizavetu (což v mých vůči všemu ruskému nelibostí zdeformovaných očích závání Ježibabou).

A mám k tomu i malý příběh. Za mlada jsem miloval jednu krásnou Řekyni, která se jmenovala Zoja. Byla to dcera řeckých komunistů, kteří se k nám v padesátých letech přistěhovali. Ona však už komunistka v žádném případě nebyla (později dokonce podepsala Chartu 77). Když jsem jednou chtěl napsat její jména jako Zoja, skoro se naštvala: „Já se jmenuju Zoë!… Oni ti Rusáci mají skoro všechna jména od nás!... Já nejsu Zoja Kosmoděnjanskaja, já jsem Zoë E…!“

Pak už jsem jen přemýšlel a představoval si, jak se asi cítili naši univerzitní papaláši, když předělávali cedule na filosofických fakultách na Filozofické. Přemýšlení to ovšem dlouhé nebylo – byli to všechno buď komunisti nebo komunističtí a tudíž i ruští rektoskopové.

Tak se ovšem jen dohaduji. A taky jsem možná příliš staromilec.

Proto: nevím, nevím…