Babiš by měl své deníky darovat nebo prodat státu
Pokud Andrej Babiš nyní uvažuje, že své deníky převede na nějakou nadaci, mohlo by to být něco podobného jako když se ‚zbavil‘ Agrofertu, tj. jen kosmetická změna. Pokud to, jak opakovaně tvrdí, s Českou republikou ovšem myslí opravdu vážně, měl by svá média přenechat ne nějaké nadaci, ale státu (hin sa ukáže).
Protože jsem časově zaneprázdněn a též proto, že bych to dnes nenapsal o moc lépe, uvádím kapitolu Sen o veřejnoprávních novinách z knihy Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012:
"Vlna polistopadového privatizovat, privatizovat, privatizovat naštěstí nesmetla veřejnoprávní rozhlas a televizi, naneštěstí smetla státní noviny. Přitom po Listopadu mohly sloužit něčemu úplně jinému než za normalizace.
Nevýhodou privatizovaných (stranických apod.) novin je to, že jsou vždy více nebo méně tendenční, že se na problémy dívají jen z jednoho zorného pole a že mají jen dílčí kulturu. Tak jako se lidé liší podle politického smýšlení, dělí se, pokud se jedná například o televizi, i na diváky různých stanic. Zde potom platí nejen „na co se díváš (co posloucháš, co čteš), takový jsi“, ale hlavně „díváš se, posloucháš, čteš jenom to, co se ti hodí do ‚krámu‘, a to je velké mínus, protože ti to nerozšiřuje obzor“. Komplexní informace by přece měly být hlavním záměrem státu: podporuje kulturu, školství (i když podle mne málo), ale veřejnoprávní noviny – nic.
Přitom by mohly přijít na zanedbatelné peníze (kolik jich u nás vyletí komínem a kolik jich ještě k tomu zamoří vzduch?). Stačila by i jen internetová verze. Nemusely být nákladné ani v případě, že by nebyly podporovány reklamou. Pokud by si totiž vybudovaly dostatečnou prestiž, a to by neměl být problém, autoři by do nich přispívali zdarma a mohly by přebírat články z jiných novin, z jiných časopisů a různých jiných zdrojů.
Představuji si (naivně, hloupě, nereálně?), že redakce takových novin by byla nanejvýš zodpovědně vybrána, napříč politickým spektrem, že by byla nezávislá, že by zodpovědně vybírala nejen články, ale též diskusní příspěvky (čímž by odstranila nevýhodu diskusí na většině internetových novin, ze kterých bývá na zvracení) a že by vše posuzovala podle zásady ne kdo, ale co.
Hlavní výhodou takových novin by ovšem bylo, že by pravidelně přinášely pohledy z různých stran a že by překonaly všechny ostatní vysokou úrovní.
Mohly by v dnešní přehlcené době na svých stránkách shromažďovat vybrané relevantní informace.
Mohly by se stát ústředním celostátním diskusním fórem.
Mohly by pomoci vychovat tak potřebnou novou generaci elit, z řad novinářů, politiků, učitelů, duchovních, právníků, policistů i ‚obyčejných‘ lidí."
Připomínám výrok "pravičáka" Rašína: "Pro stát se pracuje zadarmo!"
A ještě něco: veřejno p r á v n í deník by měl být též investigativní (když vláda přece bojuje proti korupci). Proč asi poté, co Babiš převzal oba naše hlavní deníky, Sabina Slonková opustila post šéfredaktorky MF Dnes?
Protože jsem časově zaneprázdněn a též proto, že bych to dnes nenapsal o moc lépe, uvádím kapitolu Sen o veřejnoprávních novinách z knihy Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012:
"Vlna polistopadového privatizovat, privatizovat, privatizovat naštěstí nesmetla veřejnoprávní rozhlas a televizi, naneštěstí smetla státní noviny. Přitom po Listopadu mohly sloužit něčemu úplně jinému než za normalizace.
Nevýhodou privatizovaných (stranických apod.) novin je to, že jsou vždy více nebo méně tendenční, že se na problémy dívají jen z jednoho zorného pole a že mají jen dílčí kulturu. Tak jako se lidé liší podle politického smýšlení, dělí se, pokud se jedná například o televizi, i na diváky různých stanic. Zde potom platí nejen „na co se díváš (co posloucháš, co čteš), takový jsi“, ale hlavně „díváš se, posloucháš, čteš jenom to, co se ti hodí do ‚krámu‘, a to je velké mínus, protože ti to nerozšiřuje obzor“. Komplexní informace by přece měly být hlavním záměrem státu: podporuje kulturu, školství (i když podle mne málo), ale veřejnoprávní noviny – nic.
Přitom by mohly přijít na zanedbatelné peníze (kolik jich u nás vyletí komínem a kolik jich ještě k tomu zamoří vzduch?). Stačila by i jen internetová verze. Nemusely být nákladné ani v případě, že by nebyly podporovány reklamou. Pokud by si totiž vybudovaly dostatečnou prestiž, a to by neměl být problém, autoři by do nich přispívali zdarma a mohly by přebírat články z jiných novin, z jiných časopisů a různých jiných zdrojů.
Představuji si (naivně, hloupě, nereálně?), že redakce takových novin by byla nanejvýš zodpovědně vybrána, napříč politickým spektrem, že by byla nezávislá, že by zodpovědně vybírala nejen články, ale též diskusní příspěvky (čímž by odstranila nevýhodu diskusí na většině internetových novin, ze kterých bývá na zvracení) a že by vše posuzovala podle zásady ne kdo, ale co.
Hlavní výhodou takových novin by ovšem bylo, že by pravidelně přinášely pohledy z různých stran a že by překonaly všechny ostatní vysokou úrovní.
Mohly by v dnešní přehlcené době na svých stránkách shromažďovat vybrané relevantní informace.
Mohly by se stát ústředním celostátním diskusním fórem.
Mohly by pomoci vychovat tak potřebnou novou generaci elit, z řad novinářů, politiků, učitelů, duchovních, právníků, policistů i ‚obyčejných‘ lidí."
Připomínám výrok "pravičáka" Rašína: "Pro stát se pracuje zadarmo!"
A ještě něco: veřejno p r á v n í deník by měl být též investigativní (když vláda přece bojuje proti korupci). Proč asi poté, co Babiš převzal oba naše hlavní deníky, Sabina Slonková opustila post šéfredaktorky MF Dnes?