Začal s tím Klaus, a to hlavně proto, že ho evropští politici už počátkem devadesátých let prohlédli a na rozdíl od Havla mu netleskali. To jeho narcismus neunesl, a tak se začal mstít. Druhým důvodem bylo, že to byl (a bylo a je to stále jasnější) bytostný autokrat a demokratická Evropa ho v tom rušila. Jeho Občanská demokratická strana byla neobčanskou nedemokratickou stranou, neboť to byla „strana jednoho muže“.

Bylo ovšem třeba vypořádat se hlavně s českými, přirozeně vesměs proevropskými demokraty - s Havlem, Pithartem a dalšími; později i s členy ODS a jinými pravicovými politiky, kteří se proti němu vzbouřili, se Zielencem, Pilipem, Rumlem, Marvanovou aj. Klaus toho dosáhl masivní, mimořádně obratnou, systematickou, demagogickou a lhaním prostoupenou kampaní, kterou zmanipuloval českou veřejnost a jejíž nedílnou součástí byly pomluvy Evropské unie. Podstatou této trvalé kampaně bylo zdůrazňování drobných nebo i větších nedostatků a chyb českých i evropských demokratů a naopak potlačování či zamlčovaní jejich předností, přičemž vlastní, často mnohem hrubší chyby Klaus bagatelizoval nebo zamlčoval a své úspěchy silně zveličoval. Lidem pak unikalo, že demokraté na tom c e l k o v ě byli p o d s t a t n ě lépe než on a jemu podobní - na každém a na všem se dá najít nějaká chyba a v tom byl Klaus nedostižným Mistrem.

Když ho v druhé polovině devadesátých let začala prohlížet i česká veřejnost a začal ztrácet na vlivu a moci, spojil se s jiným Mistrem, se Zemanem, neboť věděl, že je mu ve všem důležitém blízký a že za levičáka se pouze vydává, a uzavřeli spolu Opoziční smlouvu, která po Klausově Divokém západě znamenala další rozhoření korupce. Oba k ní byli „paradoxně“ tolerantní, neboť „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“. Proto nastal rok 1999, kdy se z veřejnosti ozvalo, „děkujeme odejděte“, vynořila se slova o ukradené revoluci a Česká televize natočila dokument Vládneme, nerušit, který lze dodnes snadno najít na internetu.

I to oba Mistři ustáli a mohli proto veřejnost dál ohlupovat. Výsledkem jejich dnes už dlouholetého působení je, že česká veřejnost je v Evropě nejeuroskeptičtější a že se u nás rozmohla antiimigrační hysterie.

A Mistři si též vychovali zdatné nástupce, další technokraty moci, Chovance a Babiše. Chovanec chce být předsedou ČSSD a půjde mu o to stejné nebo alespoň o něco velmi podobného jako kdysi Klausovi, ANO je od počátku stranou jednoho muže.

Kdybychom přijali aspoň pár desítek dobře prověřených uprchlíků, udělali bychom dobrý skutek, jistě bychom to unesli a hlavně, nemuseli bychom se vymezovat proti EU. Místo toho vřele přijímáme Ukrajince, aniž bychom mysleli na to, že si s nimi posilujeme ruskou morálku a korupci, neboť z tohoto hlediska Rusko a Ukrajina „jedno jsou“.

Neboť našim … jde v první řadě o to, vzdálit se Evropě. Neboť jim jde o „vládneme, nerušit“. Že na tom dříve nebo později těžce a po všech stránkách proděláme, je jim jedno, neboť jsou to patologičtí egocentrici a sobci. Vyhrávají proto, že lidé touží, aby tu už někdo konečně udělal pořádek a při tom (jako v dějinách snad už tisíckrát) sázejí na ty, kdo jejich důvěru dříve nebo později zneužijí.

Antievropanství poloskrytě znamená antidemokracii. Neopakuje se u nás teď „vysr..li se na Západ a z Východu přišlo ho.no. “?