„Pražská kavárna“ je podle mne jednou z nejsprostších a bohužel i nejúčinnějších nálepek, které si sedlina naší společnosti po Listopadu vymyslela. Je demagogicky záludná, protože část našich intelektuálů je sice opravdu „mimo“, avšak účelově je stírá všechny, včetně těch, kdo pro národ odvádějí tu nejlepší a nejdůležitější práci.

Na lidi tohoto druhu a této úrovně jsme dodnes a oprávněně hrdí, počínaje Husem a Václavem Havlem a jinými příkladnými lidmi ze současnosti nebo nedávné minulosti konče. Od Protektorátu jich však evidentně ubývalo a dál ubývá. Česko už dávno není „hrnéčkem vař“ produkujícím lidi úspěšné po celém světě. Kde jsou ty doby, kdy Hanzelka se Zikmundem jezdili v technicky i esteticky(!) obdivuhodné Tatře, kde je Expo 58, kde je kulturní i (doznívající) technická úroveň našich „zlatých šedesátých“?!

Je třeba důsledně rozlišovat mezi elitami skutečnými a zdánlivými. Ty skutečné elity jsou a nutně musí být i morálně a charakterově na výši – a právě ty nejvíc nacisté, komunisté a postkomunisté likvidovali. Proto jsme dnes tam kde jsme, nezajímavou a přehlíženou zemí, a má to i značné ekonomické důsledky. Náš český hrneček sice pořád vaří, ale zoufale málo.

Příkladem propojení "pražské kavárny" s ekonomikou jsou Janek a Ester Ledečtí. Zejména jsou však i příkladem intelektuální elity, neboť v pozadí jejich mezinárodních úspěchů stojí především „mozek“ a charakter. Oběma bych přál, aby hodně zbohatli.