Nejsem jistě sám, kdo v sobě dosud nosí obraz Zemana, jak spolu s Putinem prochází dveřmi kremelského sálu a říká, že novináře je třeba likvidovat. Těžko říci, co si o tom Putin tehdy pomyslel, ale kdybych si měl tipnout, tak nějak či asi: „Jistě, ale to se ty … přece na kamery neříká!“ Byl to jeden z nemála Zemanových úletů, projev toho, co jsem před nedávnem označil za emoční inkontinenci, tedy projev počínající demence u degradující anomální-anetické osobnosti.

Když už jsme v Rusku, je třeba též připomenout, že prvním sovětským čelním politikem, který přežil svůj pád, byl Chruščov. Doba tehdy pokročila a jevilo se to už jako neúnosné. Byl to ovšem jen velmi okrajový příznak „zlepšení“, neboť perfidnost ruské politiky se za Brežněva ani v nejmenším nezměnila - jak jsme se sami mohli přesvědčit v roce 1968. Používala jen o něco méně drastických metod, avšak v zásadě stejně účinných nebo ještě účinnějších. Nevíme, kolik svých odpůrců sovětský režim v té době fyzicky zlikvidoval, víme však, že si kontrolu nad nimi stejně efektivně udržoval tím, že je posílal do vězení nebo do psychiatrických ústavů. (Ostatně italská mafie také doma či v USA postupně omezovala vraždění svých nepřátel, jak je známe z Chicaga dvacátých let nebo z filmu Někdo to rád horké, ale svůj vliv na politiku si také udržela nebo ještě posílila.)

A do těchto vod nás náš staronový prezident táhne: do Ruska, na východ. Přeháním, když si myslím, že je to vlastizrádné? Sám Putin své nepřátele sice fyzicky nelikviduje, ale kolik jich v Rusku bylo v posledních letech zavražděno? Kde může, škodí Evropské unii, je s ní v hybridní válce, která pouze vystřídala válku studenou. A Evropa nejsou "oni", ale přece i my!

Jak to napsal Zdeněk Mlynář, mráz přichází z Kremlu, a jak to později napsal Michal Vieweg, mráz přichází z Hradu. Myslel tím sice Klause, ale Zeman je stejný nebo ještě horší. Když si ho připomenu, zachvěji se zimou.