Jak se všeobecně ví, komunistická strana u nás vznikla počátkem dvacátých let minulého století, tím, že se oddělila od sociální demokracie. Její členy i vůdce sice ideově sjednocoval marxismus, jinak se ovšem různili, hlavně pokud se jedná o to, zda jim šlo v první řadě o ideály nebo o moc. Koncem dvacátých let komunistickou stranu ovládlo mocensky orientované probolševické křídlo v čele s Klementem Gottwaldem, vyjádřené jeho dodnes často citovaným výrokem: „Ano, našim nejvyšším revolučním štábem je Moskva a my se chodíme od ruských bolševiků učit, jak vám zakroutíme krkem. V tom neuhnem ani o krok. Budeme rozkládat tento kapitalistický stát až do jeho úplného zničení.“

Jinak ovšem byli komunisté součástí prvorepublikového parlamentního systému. Převážně se omezovali na své teze a kritizovali stávající poměry. Byla to výhodná pozice, zejména za hospodářské krize. Po nástupu Hitlera a za Protektorátu našli s našimi demokraty společného nepřítele a spolupracovali s nimi, avšak svůj dlouhodobý cíl, tj. rozbití kapitalismu a demokracie neopustili. Za Protektorátu u nich došlo ke značnému úbytku (svým způsobem charakterních) idealistů, neboť je likvidovali jednak nacisté, jednak u nás působící ruští tajní agenti a dubléři, kteří je udávali Gestapu, protože jim vadili stejně jako nacistům. Nemálo ostatních komunistů s Němci kolaborovalo, a protože měli po roce 1945 kvůli tomu máslo na hlavě, ochotně dělali pro KSČ i tu nejšpinavější práci. Jakým způsobem se KSČ dostala v letech 1945 až 1948 k moci, je to opět všeobecně známo. Je ovšem dobře, že jsme si to v minulých dnech připomněli. Je zde třeba jen zdůraznit, že komunisté hlavně slibovali (slibovali a slibovali) a své skutečné cíle tehdy dokázali téměř bezezbytku utajit.

Jistě nejsem sám, kdo si dnes klade otázku, zda jsou, resp. o kolik jsou naši dnešní komunisté lepší než ti minulí. Podle mne jsou možná lepší, ale víceméně jen proto, že doba pokročila a že dřívější excesy si již nemohou dovolit. Co zůstalo, je přinejmenším jejich neskutečné pokrytectví.

A jejich současná ideologie je ještě rozporuplnější než kdykoli v minulosti. Zatímco do roku 1989 se opírali „pouze“ o (značně) rozporuplný marxismus-leninismus, dnes toho mají „naskládáno“, a musí to proto tajit či zamlžovat ještě víc. Jsou sice stejně jako za 1. republiky jakoby součástí demokratického systému, avšak jejich ideologie je i nadále antidemokratická. O marxismu-leninismu nyní sice mlčí, avšak nosí ho v sobě stále. Nemenším rozporem je jejich přetrvávající láska k Rusku (a v tom jsou bohužel zajedno s naším prezidentem), dnes už ovšem nekomunistickému ale naopak kapitalistickému a imperialistickému. Totalitnímu, agresivnímu a zkorumpovanému, porušujícímu i ta nejelementárnější lidská práva, od práva na pravdivé informace po právo na život. Nejhorší je to, že ruská demagogie, lhaní a podvádění v našich současných komunistech dodnes hluboce tkví. Ačkoliv to všemožně překrývají svými „moudry“, tkví v nich to, co je pro Rusy odvěké a čemu se v civilizovaném světě dnes říká a současně mu ze všeho nejvíc škodí: postfaktismus.

O co našim dnešním komunistům šlo, když do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS kandidovali jednoho se svých nejskalnějších? O ideály nebo o moc?

A Babišovým stoupencům a ČSSD, lezoucí Babišovi do chřtánu: není to poslední „kapka“, abyste prohlédli?