Ctěný pan docent práv Zdeněk Koudelka mne svou nesoudností dráždí už delší dobu. Dosud jsem mlčel, avšak tentokrát už nemohu; jeho plivání, nyní na Jiřího Dienstbiera, už přesáhlo únosnou míru.

S Jiřím Dienstbierem ne vždy souhlasím, nic mi to však nebrání v tom, abych si ho nevážil. Je to jeden z posledních mohykánů Charty 77 a je to podle mne zdárný syn památného otce Jiřího Dienstibera st. S velkým smutkem jsem po roce 89 sledoval, jak hlavní nositelé listopadových idejí postupně odpadávali, neboť byli vytěsňováni lumpy typu Klause st. (dnes i ml.) a Zemana, kteří místo aby naši společnost kulturně a morálně pozvedli, pouze její komunistický „normalizační“ úpadek jen dál prohloubili. „Samozřejmě“ nakonec odpadl i Jiří Dienstbier ml., svého času jeden z našich nejoblíbenějších politiků a docela úspěšný kandidát na prezidenta – jen proto, že si udržel morální integritu a že jako ministr bojoval za lidská práva, přestože nemohl nevědět, že v naší dnes již silně pokleslé společnosti to je jednoznačná cesta do politického hrobu.

Kde bere Koudelka tu drzost, aby si na takového člověka dovoloval? Aby ho nálepkoval a tahal argumenty proti němu víceméně ze vzduchu a argumenty svědčící v jeho prospěch bezezbytku zamlčel? Co to jsou za rozhodující, ve skutečnosti však převážně nepodstatné a zavádějící údaje jako „směšnost některých sociálně demokratických politiků, kteří dříve seděli ve vládě s Babišem, a nyní před společnou vládou varují“… „příkladem pokrytecké směšnosti je Jiří Dienstbier, jenž byl původně protežován Davidem Rathem a který byl podporovatelem koalice s hnutím ANO v Sobotkově vládě. Jako ministr bez portfeje - tedy ministr bez rezortu - seděl v této vládě s Andrejem Babišem 2014-16. Ministři bez portfeje jsou ve vládě zbyteční a zatěžují svým platem výdaje státu. Proto je premiéři, kteří myslí na úspornost svého vládnutí, do vlád nechtějí. V případě Dienstbiera se mu Bohuslav Sobotka za státní peníze odvděčil za vnitrostranickou podporu v krizi po Sobotkově volebním neúspěchu 2013. Takové jednání hodnotím jako politickou korupci. Když měl Dienstbier vládní koryto, koalici s Babišem podporoval. Když mu není nabízeno koryto, je proti Babišovi. Zřejmě si myslí, že lidé uvěří, že když byl Dienstbier s Babišem ve vládě, šlo o jiného Babiše, asi nějakého lidskoprávního Babiše. Ale jde o stejného Babiše. Tato politika je nedůvěryhodná."

Jen na okraj: David Rath, jednak dokud byl ještě u moci, dělal jistě i správné kroky (bez toho to nejde v politice ani těch největších gaunerů), jednak to jistě nebyl jen on, kdo významného funkcionáře ČSSD dostal „nahoru“ a nakonec do vlády. Sobotka se Dienstbierovi za podporu nakonec odvděčil mimo jiné tím, že ho bezdůvodně, v rámci svého „předsmrtného“ populistického kličkování, z vlády odvolal.

Jestliže na našich právnických fakultách (vůbec) existují takoví učitelé jako Zdeněk Koudelka (a nedělejme si iluze), nelze se divit, že v naší justici je tolik špíny.

Do mrtvých, ať už skutečných nebo jen politických a absolutních nebo jen relativních, kopou pane Koudelko jen grázli a ubožáci!