Parafrázuji lidovou píseň: „Muzikanti co děláte, máte husličky a nehráte?!“ Když jsem, stejně jako mnoho jiných, přemýšlel o nynější situaci v ČSSD, vzpomněl jsem si na Idealisty.cz, a protože jsem o nich toho moc nevěděl, našel jsem si je na Wikipedii:

„Idealisté.cz, z. s. je samostatný spolek sociálně demokratické orientace. Spolek oficiálně vznikl dne 2. ledna 2015, ale organizace má za sebou už delší historii. Původně Idealisté byli pouze součástí mládežnické organizace ČSSD… Dnes je nezávislou organizací, tudíž nemá formální vazby na Českou stranu sociálně demokratickou... Idealisté se dostali do povědomí široké veřejnosti, když iniciovali demonstrace na podporu Bohuslava Sobotky po takzvaném Lánském puči podzim 2013… Spolek se hlásí k sociálně demokratickým hodnotám svobody, solidarity a spravedlnosti a hájí ideu sociálního státu. Idealisté kladou důraz na veřejné investice, především do rozvoje infrastruktury, vzniku pracovních míst, zdravého životního prostředí či vzdělávání. Ekonomicky lze tedy jejich názory klasifikovat jako keynesiánské či post-keynesiánské. Kriticky se staví ke globalizaci… V sociálních otázkách se identifikují s progresivismem a mají blízko ke kulturnímu liberalismu. V otázce fungování veřejných institucí podporují opatření zvyšující transparentní financování. Mnoho členů je také nestraníků či lidí sympatizujících i se Stranou zelených… Členem spolku je i bývalý ministr Jiří Dienstbier… Na prvním setkání všech členů a členek v listopadu 2016 v Praze bylo zvoleno nové vedení. Post předsedy spolku obhájil Radim Hejduk. Dalšími členy vedení se stali Andrea Suzović, Stijn Croes, Michaela Hadravová a Eva Vergosová… Občasníkem Idealistů je časopis Idea, jehož tisk a publikaci si financují sami.”

Husličky tedy nějaké mají, ale buď na ně nehrají nebo hrají tak málo, že mezi falešně hrajícími sociálními demokraty, kterých je dnes bohužel většina, je téměř není slyšet. Především však: Uvědomují si dostatečně, že ČSSD je ideově a morálně vyprázdněná, že se už zajímá víceméně jen o technologii moci, že je prolezlá klientelismem a korupcí a chronicky neboli neléčitelně rozpolcená, tedy nereformovatelná?

Že je proto jediným řešením založení nové strany nebo hnutí? Nebo, což je ovšem možná utopické, přidat se k nezkorumpovaným Zeleným?

A že je třeba vrátit se nejen k Masarykovu „nekrást“, ale v daném případě hlavně k „nebát se“. A dávat si pak velký pozor, aby nedopadli jako svého času Unie svobody, když se oddělila od podobně upadlé ODS, a nalezli do ní noví kariéristé.

Písnička končí slokou: „Zahrajte nám na tu basu a rozveselte našu chasu!“

(napsáno pro Přítomnost)