Když Václav Havel před časem konstatoval, že u nás vládne blbá nálada, zřejmě netušil, že postupně ovládne celou Evropu a vlastně celý civilizovaný svět.

V roce 2017 vyšel sborník Velký regres, jehož autory bylo sedmnáct renomovaných sociologů, filosofů a politologů, mezi jinými Zygmunt Bauman, Slavoj Žižek a Václav Bělohradský, kteří konstatovali, že na západní svět “přichází bolestné prozření a deziluze, s níž je spojena nejistota, destabilizace, rozvrat a chaos. Symptomy regresu jsou všudypřítomné: nárůst populismu, nacionalismu, autoritářství, extremismu, xenofobie, výbuchy “lidového hněvu”, rostoucí (oprávněná) nedůvěra, ba odpor k etablovaným institucím, jakož i ke globalizovaným elitám, volání po nových zdích a nových hranicích, uzavírání se do sebe. Veřejný prostor je čím dál více zamořován demagogií a siláctvím, politická a mediální scéna se vulgarizuje a hysterizuje, snášenlivost a slušnost jsou považovány za slabost, ne-li zradu. Konspirační teorie jen bují, trollové řádí, hranice mezi pravdou a lží se stírají, postfakticita se stavá normou.”

Letos bylo publikováno něco ještě varovnějšího, článek „Bojuj za Evropu, nebo ji ztroskotanci zničí“ podepsaný tentokrát třiceti předními evropskými intelektuály, mezi nimiž nechyběl Milan Kundera. V něm se kromě jiného píše: „Na Evropu útočí falešní prorokové, kteří jsou opilí svou rozmrzelostí a omámení příležitostí vrhnout na vše jen své světlo. Evropa se nachází opuštěna spojenci jak za kanálem La Manche tak za oceánem, kteří ji již dvakrát zachránili před sebevraždou. Kontinent se nachází v permanentním ohrožení tvrdou botou Kremlu. Myšlenka Evropy se nám rozpadá před očima… Ti, kteří věří Erasmovi, Dantemu, Goethovi nebo Komenskému utrpí strašlivou porážku. Politika pohrdání zvítězí nad rozumem a kulturou. Dojde k výbuchu antisemitismu a xenofobie. Zasáhne nás katastrofa… Je to nová krize evropského svědomí, která může zničit vše velké, čestné a již třicet let prosperující.“

Přátelé nebuďme lhostejní, týká se to každého z nás. A každý proti tomu může něco udělat, třeba jen diskuzemi se svými známými.

A měl by pamatovat na to, že po dobrém se dosáhne víc než po zlém. Už Goethe věděl, že „učíme se zejména od těch, které máme rádi“.

(napsáno pro Přítomnost)