Hlavní ideje a teze neomodernismu
Neomodernismus je nový ideový směr překonávající postmodernismus a neoliberalismus a nabízející nová řešení současných i dlouhodobých problémů lidstva. Vychází zejména z těchto tezí:
I. Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval chyby, jejichž důsledky postupně narůstaly a vyústily v nynější postfaktismus.
II. Neoliberalismus převzal klam liberalismu, který pod pláštíkem svobody většinu řadových lidí znesvobodňoval.
III. To podnítilo vznik ještě horšího ideového směru, komunismu, postaveného na tezi, že kapitalismus je třeba odstranit. Kapitalismus přitom odpovídá živočišné podstatě člověka, v různých formách provází lidstvo téměř od počátků jeho existence a je tudíž neodstranitelný.
IV. Pojem liberální demokracie je zavádějící, protože optimální demokracie je jen jedna a žádné přívlastky nepotřebuje. Vyžaduje sice maximální svobodu při rozhodování, avšak to, co se rozhodne, se musí nesvobodně a do důsledků uskutečňovat.
V. Kapitalismus je principiálně antidemokratický, a proto je nutné ho neustále omezovat. Důsledkem toho, že se tak v posledních desetiletích nedělo, je skutečnost, že malá skupina lidí dnes ovládá naprostou většinu světového majetku. Pro další osud lidstva jsou nebezpečné hlavně podobně propastné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.
VI. Největší nebezpečí pro budoucnost představuje průběžně narůstající přemnožení lidstva a s tím související devastace přírody. Současné návrhy na protiopatření jsou opožděné, nedostatečné a nejsou a nebudou dostatečně naplňovány.
VII. Neomodernismus upozorňuje na nepochopený a s výjimkou environmentalistiky dodnes nepřekonaný ideový systém českého polyhistora a politika Tomáše Garrigua Masaryka a objasňuje a rozvíjí ho. Navazuje též na ideje jeho pokračovatele Václava Havla. Vítá hodnoy, které nyní na Slovensku prosazuje prezidentka Zuzana Čaputová.
VIII. Na neomodernismus navazuje nová víra. Staví na unitarismu a připouští teismus, agnosticismus i ateismus, avšak přednost dává agnostickému „nevím”. Jelikož Mojžíšovo Desatero je neudržitelné, formuluje nové, univerzalistické Desatero: 1. nelži, 2. nekraď, 3. nepodváděj, 4. žij střídmě, 5. vzdělávej se, 6. hledej pravdu, 7. respektuj svědomí, 8. chraň člověka, 9. chraň přírodu, 10. prosazuj morálku.
IX. Jako své hlavní krédo neomodernismus konstatuje, že pravda existuje. Protože však existuje v různě složitých a měnlivých podobách, je člověku mnohdy nedostupná. Na její neustálé a co nejusilovnější hledání však nelze nikdy rezignovat a její poznávání musí být provázeno z něho plynoucí společenskou angažovaností.
X. Neomodernismus zavádí novou nauku o poznání a v jejím rámci koriguje dialektiku na multilektiku. Upozorňuje na to, že pedagogika, sociologie a politologie si na rozdíl od psychologie a lékařských věd dosud nevypracovaly obory analogické psychoterapii.
I. Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval chyby, jejichž důsledky postupně narůstaly a vyústily v nynější postfaktismus.
II. Neoliberalismus převzal klam liberalismu, který pod pláštíkem svobody většinu řadových lidí znesvobodňoval.
III. To podnítilo vznik ještě horšího ideového směru, komunismu, postaveného na tezi, že kapitalismus je třeba odstranit. Kapitalismus přitom odpovídá živočišné podstatě člověka, v různých formách provází lidstvo téměř od počátků jeho existence a je tudíž neodstranitelný.
IV. Pojem liberální demokracie je zavádějící, protože optimální demokracie je jen jedna a žádné přívlastky nepotřebuje. Vyžaduje sice maximální svobodu při rozhodování, avšak to, co se rozhodne, se musí nesvobodně a do důsledků uskutečňovat.
V. Kapitalismus je principiálně antidemokratický, a proto je nutné ho neustále omezovat. Důsledkem toho, že se tak v posledních desetiletích nedělo, je skutečnost, že malá skupina lidí dnes ovládá naprostou většinu světového majetku. Pro další osud lidstva jsou nebezpečné hlavně podobně propastné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.
VI. Největší nebezpečí pro budoucnost představuje průběžně narůstající přemnožení lidstva a s tím související devastace přírody. Současné návrhy na protiopatření jsou opožděné, nedostatečné a nejsou a nebudou dostatečně naplňovány.
VII. Neomodernismus upozorňuje na nepochopený a s výjimkou environmentalistiky dodnes nepřekonaný ideový systém českého polyhistora a politika Tomáše Garrigua Masaryka a objasňuje a rozvíjí ho. Navazuje též na ideje jeho pokračovatele Václava Havla. Vítá hodnoy, které nyní na Slovensku prosazuje prezidentka Zuzana Čaputová.
VIII. Na neomodernismus navazuje nová víra. Staví na unitarismu a připouští teismus, agnosticismus i ateismus, avšak přednost dává agnostickému „nevím”. Jelikož Mojžíšovo Desatero je neudržitelné, formuluje nové, univerzalistické Desatero: 1. nelži, 2. nekraď, 3. nepodváděj, 4. žij střídmě, 5. vzdělávej se, 6. hledej pravdu, 7. respektuj svědomí, 8. chraň člověka, 9. chraň přírodu, 10. prosazuj morálku.
IX. Jako své hlavní krédo neomodernismus konstatuje, že pravda existuje. Protože však existuje v různě složitých a měnlivých podobách, je člověku mnohdy nedostupná. Na její neustálé a co nejusilovnější hledání však nelze nikdy rezignovat a její poznávání musí být provázeno z něho plynoucí společenskou angažovaností.
X. Neomodernismus zavádí novou nauku o poznání a v jejím rámci koriguje dialektiku na multilektiku. Upozorňuje na to, že pedagogika, sociologie a politologie si na rozdíl od psychologie a lékařských věd dosud nevypracovaly obory analogické psychoterapii.