Neexistuje pravda, které bych se bál nebo kterou bych si přál ukrýt před světem. Thomas Jefferson

Všechna úspěšná náboženství se prosadila a udržela hlavně proto, že lidem přinášela naději na lepší život. Tvůrci a nositelé náboženství jim přinášeli pocit jistoty, osvobozovali je od vnitřního napětí a ulehčovali jim život.

Jak se lidstvo vyvíjelo a stále lépe svět poznávalo, emocionálně podmíněné teze a přesvědčení postupně ubývaly na významu. Boj racionality s iracionalitou byl ovšem urputný, neboť jak zastáncům racionality, tak i zastáncům iracionality šlo o hodně. Tento boj dodnes neustal a zdá se, že ani nijak výrazněji nepolevil. V průběhu dějin se jeho bitevní pole pouze rozšířila do jisté míry o metafyziku a značně o politiku.

Politika byla v minulosti stejně jako náboženství převážně ‚bez diskuze‘, protože političtí vůdci se vesměs prosazovali silou. Náboženští vůdci to nahrazovali tvrzeními, že jim jejich ‚pravdy‘ zjevil bůh. Aby udrželi řadové lidi v poslušnosti a poddanství, vytvářeli zázraky, rituály apod., vymýšleli stále nové a nové nepravdy a jim odporující pravdy naopak potlačovali.

Proto jsou náboženské ideologie nepravdami prosyceny dodnes. Pokud se o politice říká, že je především o emocích, o náboženstvích to platí neméně nebo snad ještě víc. Přestože lidské racionální myšlení dosáhlo během posledních staletí značného pokroku, náboženství se to dotklo jen v nedostatečné míře. Člověk dodnes potřebuje věřit v mýty, neboť jeho iracionalita od nich stejně jako v minulosti mnoho očekává. Proto unitarismus (unitářství), jediné náboženství oproštěné od naprosté většiny mýtů, demagogií a nepravd, se dodnes zřetelněji neprosadilo. A to přesto, že jeho ideologii nelze téměř nic vytknout a přesto, že mezi jeho vyznavače patřili tak výjimeční myslitelé jakými byli Isaac Newton, Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Charles Darwin, Marcel Proust, Mahátma Gándhí, Ernest Hemingway, Albert Schweitzer a řada dalších.

Základními ideovými kameny unitarismu jsou etika, realismus a svoboda myšlení, což znamená zejména svobodu svědomí, používání zdravého rozumu a citu, dále toleranci, soucítění a snahu o porozumění druhým, respektování hodnoty a důstojnosti každého člověka, hlásání rovnosti a spravedlnosti v mezilidských vztazích, úcty k životu a přírodě, podmínek pro harmonický rozvoj osobnosti, sociální odpovědnosti, ochoty pomáhat potřebným a demokratický způsob uvažování a rozhodování.

Unitarismus přibral i některé teze z mimokřesťanských náboženství, zejména z buddhismu. Předpokládá sice existenci boha, mezi jeho stoupenci však jsou též agnostici a ateisté. Jediné, co mu lze vytknout, je přílišná tolerance ke zlu, názorová rozvolněnost a nedostatečná občanskopolitická aktivita.

Ideologie Nové víry klade se shodě s unitarismem důraz na etiku jako na nejdůležitější a nejpragmatičtější jádro jakékoli lidské životní filosofie i víry. Vytvořila a proklamuje nové, univerzalistické Desatero:

1. nelži
2. nekraď
3. nepodváděj
4. žij střídmě
5. vzdělávej se
6. hledej pravdu
7. respektuj svědomí
8. chraň člověka
9. chraň přírodu
10. prosazuj morálku

Nechť si pokud možno každý uvědomí obsah a smysl nejen tohoto desatera, ale opodstatněnost unitarismu, Masarykova náboženství a celé nemodernistické ‚nové víry‘. Má-li být tato víra zdravá, musí pochybovat o tom, že lidstvo zápas se svou archaickou podstatou vyhraje a musí též pochybovat i sama o sobě. Je pouhou vírou, neboť poté, co popřela transcendentna dosavadních teologií a metafyzik, se může opřít pouze o přitažlivost svých ideálů, z nichž řada je nedosažitelná nebo dosažitelná jen v daleké budoucnosti.

Nová víra znamená nový obrat k nadosobním ideálům a k odvaze a úsilí je prosazovat. Ve svých konečných důsledcích znamená realismus, humanismus a skutečnou demokracii – demokracii kladoucí důraz na morálku, odpovědnost, lidskou solidaritu a ohled na přírodu.

Její nadějí je ústřední archetyp pohádek, vítězné dobro.

Spoléhá na každého, kdo uznává, že neodporovat zlu znamená být spoluviníkem, vytvoří si z toho imperativ a svůj život zasvětí poznávání a aktivnímu a neochvějnému prosazování pravdy a dobra. Pomůže tím druhým a jemu samému to dodá dříve netušenou duševní sílu a vyrovnanost.

Nová víra hlásá potřebu celosvětové změny ,myslí a srdcí‘, neboť jak to řekl už Masaryk, „krize moderního člověka je obecná, je to krize celého člověka, všeho duchovního života; celý moderní život, všechny instituce, názor na svět a na život vyžadují revizi“.

S jistou nadsázkou lze říci, že nic na světě není tak relativní jako materiální bohatství. Odhlédneme-li od vyslovené chudoby, člověk si zoufá jen tehdy, daří-li se mu materiálně hůř než dříve. Nejbolestněji to pociťují ti, kteří na svůj hmotný prospěch vsadili jako na nejdůležitější životní hodnotu a nemají žádné jiné alternativy či rezervy. Aniž si toho byli vědomi, nejvíc riskovali: vsadili na jedinou kartu. Člověk, který vsadil na duševní a mravní bohatství, vsadil na mnohočetný zdroj životního štěstí a na to, co pokud má, mu už nikdo nikdy nevezme.