Je to přirovnání poněkud krkolomné, avšak s naším českým klausismem, zemanismem a babišismem vs. masarykismem, havlismem a „špidlismem“ své oprávnění má.

Nejde přitom jen o nás, o Američany a o naši dobu, jde o věčný boj zla s dobrem. Zlo se prosazuje demagogiemi, lhaním a podvody, dobro pravdou a slušností, resp. soudností a morální integritou. Jak se ovšem říká, slušní lidé to nemají (a nikdy neměli) lehké, byť obecně vzato se pravda sama o sobě prosazuje jednodušeji, a proto i snadněji než lež.

Realisté, v tomto ohledu však optimisté Masaryk a Havel si mysleli, že pravda vítězí, jejich ideový otec Karel Havlíček něco velmi podobného vyjádřil slovy „každý nepravdivý důvod přesvědčuje jenom v tom poměru, jak mnoho má za sebou silných paží“. Takových silných paží však vždy bylo a dodnes je příliš mnoho. (Jaroslav Hutka: „A podle litery ‚paragraf - šavle‘ teď dumej o právu, Havlíčku, Havle.“)

Havlíček bojoval proti přesile habsburské teokracie, Havel proti přesile komunistické a postkomunistické, Špidla proti přesile opozice, dokonce i proti přesile ve vlastní straně, a všichni proto prohráli. Masaryk vyhrál jen díky naprosto ojedinělé síle své inteligence a osobnosti, de facto ovšem hlavně proto, že se po „Velké válce“ vrátil z cesty kolem světa jako národní osvoboditel. Před válkou byl i on v defenzívě.

Slušní a soudní lidé to nemají lehké obzvlášť v politice. Politika je o emocích, a ti slušní a soudní jednak staví na rozumu, jednak bývají méně razantní a méně sebejistí. Jsou zvyklí uvažovat ze široka, opírat se o fakta, která bývají složitá a mnohdy protichůdná; věci pečlivě zvažují, snaží se o uměřenost a jsou sebekritičtí. Razance a sebejistota je v politice značnou výhodou, a čím je silnější, tím je i rigidnější. Americkým příkladem je zde Trump, českým příkladem jsou Klausové, Zemanové a Babišové. Všichni se drží zásady „jedeme dál“.

V táboře amerických demokratů je nyní euforie, neboť vyhrál jejich kandidát Biden, který má všechny znaky „slabého“ slušného a soudného člověka a Trump ho oproti předpovědi mnohých netrumfnul, "neslupl". Je to velké povzbuzení pro skutečně demokraticky smýšlejí politiky i řadové lidi. Je to průlom do současné pesimistické postfaktické doby.

Časem se ukáže, co všechno ze svého programu Biden prosadí. Bude to mít „samozřejmě“ nesmírně těžké a je pravděpodobné, že stejně jako Obama prosadí „we can“ neboli „my můžeme“ jen z malé části - protože nebude moci prosadit víc. Už ovšem jen to, že se svým programem vystoupil a zviditelnil ho, bude mít historický význam, a to pro celé lidstvo. Tím, že jak by řekl Václav Havel, „politik může žít v souladu se svým svědomím“, prolomil opačný trend projevující se už dlouhou dobu. Také tím, že obnovil zájem o ekologii a klimatické změny, potlačený ekonomisty s Trumpem v čele.

O Masarykovi kdysi francouzský premiér Léon Blum napsal: „Milován a ctěn víc než kterýkoli autokrat, nechtěl být nikdy víc než první občan mezi rovnými. Jeho autorita ve vlastním národě byla nesmírná, ale nevyplývala ani z jeho všemohoucnosti, které by se zmocnil, ani ze strachu, který by naháněl; jejím zdrojem byla vděčnost, důvěra a láska. Proto se všichni demokraté celého světa obdivovali jeho dílu, ctili jeho jméno a posilovali se jeho příkladem.“

Dočkáme se i my v dohledné době někoho podobného Bidenovi? Upíráme zraky k Mikuláši Minářovi a trneme, aby nezklamal. I on to bude mít velice těžké. Všichni slušní a soudní politici musí být zcela bezúhonní, protože demagogové a lháři jinak jejich případné drobné poklesky či chyby zveličí a „omlátí jim je o hlavu“. Nový americký prezident být bezúhonný dokázal.

(napsáno pro Přítomnost)