Na přelomu tisíciletí se začali uplatňovat též římští myslitelé. Ve filosfii zesílil stoicismus, skepticismus, eklekticismus a také probabilismus, vycházející z názoru, že lidské poznání nemůže dospívat k pravdě s jistotou, ale jen se k ní přibližovat s menší či větší mírou pravděpodobnosti. Uplatňoval se též synkretismus usilující o prolnutí či splynutí různých náboženských, filosofických a kulturních tradic. Významným příspěvkem této doby bylo vytvoření římského práva a vznik křesťanství.

Marcus Tullius Cicero (106 - 43) byl mimořádně vzdělaný, moudrý a výřečný římský politik, myslitel a spisovatel. Byl zastáncem demokracie a dožadoval se rozvoje lidských schopností a morálky. Za nejdůležitější považoval výchovu k právu a filosofii, v níž vyznával eklekticismus, avšak výběrové a s rozmyslem.

Citáty:
Dokud dýchám, doufám.
Každému, co je jeho. Spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří.
Těžké je mlčet, když cítíš bolest.
Přátelství může trvat jedině mezi dobrými lidmi.
Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého.
Devět desetin moudrosti je být moudrý včas.
Lidé nechápou, jak velkým příjmem je šetrnost.
Zamilovanému není nic obtížné.
Přátelství má větší cenu než příbuzenstvo.
Řečník si musí hledět trojího: co říká, kde to říká a jak to říká.
Nesnaž se převyšovat ostatní, ale sám sebe.
Sebe samého zná každý nejméně.
Život nemůže být příjemný, není-li čestný.
Tak jako naše těla bez mysli, tak vypadá i společnost bez zákonů.
Proti stáří je třeba bojovat jako proti nemocem.
Skutečný rozum bude u mne platit víc než mínění lůzy.
Lidé z pravdy uznávají málo, z veřejného mínění mnoho.
Žádná moc nesmí platit víc než zákony.
Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní.
Mezi zbraněmi zákony mlčí.
Stát tvoří shoda v zákonech a společné dobro.
Mýlit se je lidské, ale setrvávat v omylu je bláznovství.
Jak zaseješ, tak sklidíš.
Mír je svoboda, založená na uznání práv každého člověka.
Největším lákadlem ke špatným skutkům je naděje na beztrestnost.
Zákony jsou dány proto, aby silnější nemohli všechno.
Nejjasnější pojmy jsou často zatemňovány složitými úvahami.
Nikdo není moudrý, kdo není také statečný.
Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Filosof, literát a politik Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. - 65 n. l.) se přiklonil k stoicismu. Nepřišel s novými významnými idejmi, ale výstižně a srozumitelně je vyjadřoval. Projevoval soudnost, moudrost a hlubokou znalost lidí.

Citáty:
Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne.
Stojí za to nebát se smrti, protože pak se neumíš bát ničeho.
Průměrnost je nesmrtelná, podlost věčná.
Záleží na tom jaký jsi, ne na tom co máš.
Především se nauč mít radost.
Abys byl milován, miluj!
Člověk je zrozen k vzájemné pomoci.
Veškeré umění je napodobováním přírody
Osud nám nemůže vzít nic z toho, co by nám dříve nedal.
Zákon má být stručný, aby si jej nezkušení lidé snáze zapamatovali
Každá krutost pramení ze slabosti.
Úspěch dá leckdy čest i těžkým zločinům.
Nic není tak nepolapitelné jako pomluva; nic se neujme snáze a rychleji.
Cizí vady máme před očima, vlastní za zády.
Když nedokážeš přemoci hněv, přemůže on tebe.
Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu.

Ježíš (7-1 př. n. l. - 30-33 n. l.) byl iniciátorem křesťanství. Jeho učení není písemně doloženo, a je proto třeba k němu přistupovat s pochybnostmi, zvětšenými tím, že bylo dotvořeno až dlouho po jeho smrti autory evangelií, kteří se s ním osobně nikdy nesetkali.
Ježíš přejal židovský Starý zákon a v některých tezích ho modifikoval a rozšířil o své vlastní. Pokud se mu jako hlavní krédo přičítá „miluj svého bližního jako sebe samého,“ nebylo původní. V první tadě mu šlo o novou náboženskou ideologii.
Její kritickorealistický výklad nemůže než vycházet z informací, které lze označit za jisté nebo alespoň za věrohodné. Jisté je, že existoval, neboť je to doloženo i v jiných pramenech než v evangeliích. Stejně je jisté, že nebyl Božím synem, protože jako takový by se choval jinak a nepřijal by křest. Proto ani nemohl vstát z mrtvých a vstoupit na nebesa. Nelze také věřit tomu, že jeho matka Marie ho porodila jako panna. Věrohodné je, že byl mimořádně inteligentní, výraznou a charismatickou osobností.

Nepřímé citáty:
Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.
Já jsem cesta, pravda i život.
Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec.
Já dám žíznícímu z pramene vody života.
Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.
Kdo z vás je bez hříchu, první hoď (na jiného) kamenem!
Nesuďte, aby jste nebyli souzeni.
Chci milosrdenství, ne oběť.
Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky
Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.
Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.
Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Posílám vás jako ovce mezi vlky. Proto buďte chytří jako hadi a bezelstní jako holubice.
Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou to draví vlci.
Poznáte je po jejich ovoci.
Otče odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.

Plutarchos (48 - 120) byl řecký literát, historik a filosof se širokým záběrem. Zabýval se otázkami běžného života, hlavně etickými, a měl kladný postoj k ženám.

Citáty:
Nejstarší a největší je láska k životu.
Kdo bydlí u chromého, naučí se kulhat.
Luk se láme, když je napjatý, ale duše ztrácí své síly nečinností.
Práce je člověku jako vláha rostlině - živí ho, ale může ho i zatopit.
Je těžké souzený osud předvídat, ještě těžší je však uvarovat se ho.
Ctnost je dobrý zvyk.
Odpočinek je kořením práce.
Všem ctnostem nás učí láska.
Kdo nic nemá, má aspoň naději.
Dobrý manžel si zaslouží větší chválu než dobrý senátor.
Nejvíce péče je třeba věnovat tomu, aby si mladí lidé zvykli mluvit pravdu, neboť lhaní je otrocká nectnost, hodná nenávisti všech lidí.

Římský císař Marcus Aurelius Antoninus (121 - 180) byl jedním z posledních zastánců stoicismu. Pro své filosofické vzdělání byl nazýván „filosofem na trůně“. Jako jeden z mála starověkých vládců se snažil o prosazování morálky, o optimalizaci zákonů a mocenské správy a o zlepšení života níže postavených lidí včetně otroků, žen a dětí. Vůči nastupujícímu křesťanství zaujal zpočátku tolerantní postoj, avšak jak postupně sílilo a vyvolávalo nepokoje, začal křesťany pronásledovat.

Citáty:
Přijímej skromně, zříkej se bez reptání.
Kdo hřeší, hřeší na sobě, kdo ubližuje, ubližuje sobě, neboť se dělá špatným.
Nauč se pozorně poslouchat, co říká druhý, a ze všech sil usiluj vcítit se do jeho myšlení.
Konáš-li svou povinnost, budiž ti lhostejné, pokud přitom strádáš.
Na světě je jen jedna cenná věc: strávit život v pravdě a spravedlnosti.
Sám vzpřímen, nikoli vzpřimován!
Život se podobá zápasu. Musíš pevně stát a bez zakolísání přijímat nečekané rány.
Náš život je takový, jaký ho udělají naše myšlenky.
Čas věnovaný ženě není ztracený. Je pouze promarněný.
Přestaň už vykládat o tom, jaký má být dobrý člověk. Raději už jím buď!
Dobře činit a sklízet hanu je údělem králů.
I kdybys zlostí pukl, přesto budou lidé stále jednat stejně.
Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá.
K šťastnému životu potřebuješ velmi málo.
Pozoruj, čemu se rozumní lidé vyhýbají a o co usilují.
Úplně ocenit člověka mohou jen tí, kteří se mu vyrovnají nebo tí, kdo stojí výš než on.
Přijímej vše, co přichází, i to, co je nepříjemné, neboť vše je součástí zdraví, vesmíru a božího bohatství.