První ucelenou filosofickou soustavu vytvořil jeden z nejobdivovanějších myslitelů antiky, Platon (427 - 348). Své ideje vepsal do přibližně třiceti mimořádně literárně vyspělých dialogů, v nichž moudrý Sokrates beseduje o otázkách etiky, estetiky, noetiky, přírodní filosofie, politiky a dalších. Věnoval mu též posmrtnou soudní Sokratovu obranu. Založil filosofické učiliště Akademii, která trvala až do uzavření předkřesťanských filosofických škol v roce 529.

Byl tvůrcem idealistického světového názoru. Pravé jsoucno podle něj náleží nepoznatelným podstatám či substancím. Věci kolem nás jsou jen jejich nápodobou, obrazem. K objasnění této myšlenky použil přirovnání: představme si, že jsme v osvětlené jeskyni, zády k východu, díváme se na protější stěnu a vidíme na ní různé tvary. To jsou ovšem pouze stíny skutečných věcí a dějů, které existují za našimi zády. Pokládáme je za skutečnost, protože o pravém stavu věcí se po celý život přesvědčit nemůžeme.
Lidskou mysl přirovnal k dvojspřeží. Vozatajem je rozum, jeden kůň je naše vnímavost, druhý naše žádostivost. Vnímavost je ochotná poslouchat rozum, ale smyslná žádostivost strhává spřežení ze správné cesty a ohrožuje ideální bytí.
Otázky státu, jeho uspořádání a praktické etiky občanského života ho zaměstnávaly po celý život. Pravý zákon je dílo zdravého rozumu, jeho účelem je blaho státu a duševní a tělesná zdatnost občanů. Péči o duši náleží přednost před péčí o tělo. Zákonodárce má zamezovat sporům tříd, zavádět svornost a mír, které udržují stát a zabraňují, aby se stát nerozpadl. Nerovnost jmění je nebezpečná. Politika se zakládá na mravnosti a k ní má též vychovávat občany, nejen k statečnosti, ale též k uměřenosti, spravedlnosti a moudrosti. Účelem států je mír, ne válka. Zákonodárcovo dílo začíná péčí o mládež. Vláda se má řídit ideami, cílem je všestranná vyspělost člověka. Snahy o materiální prospěch a zisk jsou nízké. Proto také v ideálním státě vládci nemají mít soukromý majetek, aby pro soukromé zájmy nezanedbávali veřejné úkoly.
Platon byl podobně jako nemálo filosofů před ním též ctitelem matematiky. Nad vchodem do jeho Akademie, byl nápis Nevstupuj, neumíš-li geometrii.

Citáty:
Pravda je krásná a trvalá věc.
Snadno odpustíme dítěti, které se bojí tmy. Opravdovou životní tragédií však je, když se lidé bojí světla.
Kdo se vzdělává jen tělesně, stává se příliš hrubým, kdo se omezuje na múzické vzdělání, stává se změkčilejším než je mu prospěšné.
Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí, co to znamená žít. Lidé se smrti bojí, jako by uznávali, že je největším zlem.
Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.
Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jsou jedno.
Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskrytějším místům duše.
Starajíce se o štěstí druhých nacházíme své vlastní.
Raději trpět bezpráví nežli je činit.
Moudří lidé mluví, protože mají co říci, hlupáci mluví, aby něco řekli.
Spravedlivý bude bičován, mučen, vržen do okovů, oslepen a přibit na kříž, aby si uvědomil, že není žádoucí chtít být spravedlivým, nýbrž se tak jen jevit.
Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filosofie než tento.
Člověk je nejmírnější a nejbožštější živočich, je-li zjemněn pravým cvičením. Pakli žádným nebo klamným, je nejdivočejší ze všech tvorů, jež země rodí.
Všechno co chceš, budeš mít, nešťastniče!
Nikdo, kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, co necítí.
Muž a žena jsou dvě poloviny, které spějí k tomu, aby vytvořily celek.
Nezacházej s dětmi při učení násilně, nýbrž ať se učí formou hry, abys také lépe mohl pozorovat, k čemu se kdo svou přirozeností hodí.
Znalost slov vede ke znalosti věci.
Láska je nejstarší a nejušlechtilejší božství, prazdroj ctnosti.
Pouze smrt končí válku.
Jistě nikdy nebývá opouštěn bohy ten, kdo se s dobrou vůlí snaží, aby se stával spravedlivým a aby se tím, pokud člověku možno, připodobňoval konání ctnosti.
Chrabrost se neobejde bez vědění čeho je třeba a čeho je netřeba se bát.
Kde není rovnosti, přátelství nemá trvání.
Ženy mají mít s muži stejná občanská práva a stejnou výchovu.
Náleží k tomu nemnoho umění a práce, aby byl člověk počat, jakmile se však narodil, je na sebe třeba vzít pilnou a úzkostlivou péči, aby byl dobře odchován a vychován.
Každý, kdo se snaží být velikým, musí ukázat, co velikost vyžaduje.
Všechny války vznikají pro hmotné statky.
Pravda je božská, je zdrojem všeho dobra bohům i lidem.
V lásce získáváme největší blaženost, která kdy na světě byla.
Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.
Člověk musí poznávat podle eidos, pojmového druhu, který pochází z mnoha vjemů a je rozumovým myšlením sbírán do jednoty.
Nastala jakási špatná theatrokracie, vláda hlediště.
Nastalo u nás jakési sucho na poli moudrosti.
Demokracie je vládou lůzy, je podřízením rozumu vášni.
Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, kdo se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.
Všechno dění má ten účel, aby bylo životu veškerenstva uskutečňováno šťastné bytí, takže se neděje kvůli tobě, nýbrž ty jsi pro veškerenstvo.
Nebude konce běd, dokud se filosofové nestanou vládci nebo vládci filosofy.

Hedonik Aristippos (435 - 355) učil, že cílem života je slast a že vše co je příjemné, je dobré a užitečné. Moudrý člověk pěstuje klid mysli a vědění o tom, jak se vyvarovat nepříjemných zážitků. Působení slasti, strasti a jejich nepřítomnosti přirovnal k působní moře: mírný pohyb mořských vln je slast, rozbouřené moře je strast, klidné moře je stav bezbolestnosti a absence rozkoše. Připravil půdu individualismu.

Citáty:
Náš je jen přítomný okamžik.
Za všech okolností si zachovej vnitřní svobodu.
Jako ti, kdo velmi mnoho jedí, nejsou zdravější než ti, co jedí jen tolik, kolik potřebují, nejsou moudří ani ti, kteří čtou mnoho, ale ti, kteří čtou užitečné věci. Předmětem vědění může být pouze prakticky dosažitelné dobro.
Slast je nejvyšší dobro.
Bolest je největší zlo.

Kynik Diogenes (413 - 322) dovedl Sokratovo „na světě je tolik věcí, které nepotřebuji“ do krajnosti. Učil, že člověk je tím šťastnější, čím méně má potřeb. Označení za kynika (cynika neboli psa) získal proto, že zdůrazňoval lidskou přirozenost a odmítal společenské konvence. Bydlel v sudu, odmítal stud a choval se „jako pes“.

Citáty:
Raději kapku štěstí než bečku rumu.
Čím je člověk moudřejší, tím méně má potřeb.
Jak může být smrt zlá, když v její přítomnosti o ní nevíme?
Lichotivá řeč je smyčkou natřenou medem.
Závistníkům se nejlépe pomstíš, budeš-li den ode dne lepší.
Člověk je nejinteligentnější z živočichů, avšak též nejpošetilejší.
Člověka dělají peníze.
Žaludek je charydbou (nebezpečnou obludou) života.
Nejsem nerozumný. Jenom nemám týž rozum jako vy.

Aristoteles (384 - 322) byl především systematik. Jeho pokračovatelé utřídili a rozčlenili množství jeho spisů na Organon (logické spisy), Fyziku (spisy o nebi, meteorech, anatomii a fysiologii zvířat, o duši, o vnímání, o paměti, o spánku, o snech, o dechu, o životě a smrti apod.), „První filosofii“ či Metafyziku (dnes tento pojem chápeme poněkud jinak) neboli nauky o bytí, Etiku, Politiku, Rétoriku, Poetiku a jiné.
Zatímco Platon umísťoval ideje (obecné jsoucno) mimo tento svět, Aristoteles učil, že jsou v předmětech. V logice pokračoval v rozvíjení základů položených jeho předchůdci. Nejvyšší pojmy, pod které lze všechny věci podřazovat, nazval kategoriemi (například substance, kvantita, kvalita apod.).
Aristoteles byl polyhistor, ale jeho vlastním oborem byla biologie. Duši chápal jako formu těla. Zpočátku nevědomý životní princip se pozvedá k vědomí po stupních: duše rostlinná, vegetativní (asimilace potravy a rozmnožování) a smyslová (schopnost vnímání, žádosti a pohybu). U člověka přistupuje rozum, který je božský a nesmrtelný.
V etice a v politice hlásal střed mezi krajnostmi. Blaženost spočívá v naplnění lidského účelu, v dokonalosti duše, která rozumem udržuje žádostivosti a vyznačuje se ctnostmi jako jsou statečnost, moudrost, zdrženlivost a spravedlivost. Ctnost je úmyslné jednání na základě rozumové úvahy. Je svobodná a je podléhá pouze mravním cílům.
Umění povznáší mysl, ušlechtile baví a umělým vyvoláváním vášní paralyzuje jejich zhoubný vliv, katarzí neboli očištěním.
Ve společnosti mají vládnout střední vrstvy.

Citáty:
Co je přítel? Jedna duše ve dvou tělech.
V neštěstí poznáš přítele.
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Není možné, aby člověk žil slastně, nežije-li rozumně, krásně, spravedlivě, a není možné, aby žil rozumně, krásně a spravedlivě, a nežil přitom šťastně.
Je mi přítelem Platon, ale ještě větší přítelkyní je mi pravda.
Vzdělanost má trpké kořínky, ale sladké plody.
Velká láska je téměř bezpohlavní.
Dokazovat je povinen ten, kdo něco tvrdí, nikoli ten kdo vyvrací, neboť vyvracením se jen udržuje rozmluva.
Jedna vlaštovka jaro nedělá.
Zákon je rozum zbavený vášně.
Člověk, který dovede vytvořit metaforu, dovede rozpoznat i to, co se sobě vzájemně podobá.
Přítel všech je přítelem nikoho.
Nic tak neničí lidské tělo jako trvalá nečinnost.
Mít přátele znamená být vážen pro sebe samého.
Kdo chce správně poznávat, musí nejprve správným způsobem pochybovat.
Lidé obecně touží po dobru.
Všichni lidé touží po poznání.
Touha po přátelství vzniká rychle, avšak přátelství nikoliv.
Příroda nečiní nic bezdůvodně.
O všem se má pochybovat.
Milovat znamená přát bližnímu to, co považujeme za dobré z lásky k němu a nikoli k sobě.
Protivy se dotýkají.
Člověk a mysl se čistí tragédií.
Naděje je sen bdícího.
Štěstí náleží těm, kdo si sami sobě dostačí.
Zlo lidi spojuje.
Lepší je to, co je blíž k nejlepšímu.
Ne vždy je to samé být dobrým člověkem a být dobrým občanem.
Pravděpodobná nemožnost má vždy přednost před nepřesvědčivou možností.
Ctižádostiví lidé bývají závistivější než lidé bez ctižádosti.
Člověk je svou přirozeností politický živočich.
Lidé začali filosofovat, protože se něčemu divili.
Ve všech věcech přírody existuje cosi nádherného.
Základní podmínkou dobrého života v obci je vláda zákonů, nikoli lidí.
Ušlechtilé skutky můžeme vykonat, aniž vládneme zemi a moři.
Člověk je tvor společenský.
Zkušenost na rozdíl od vědění ví, ale neví proč.
Lidé, kteří na sebe nechají působit nabyté bohatství, bývají zpupní a nadutí.
Zlo sobě připravuje, co chystá jinému.
Krása je jednotou v rozmanitosti.
Pravá moudrost je v štěstí okrasou, v neštěstí oporou.
Být spravedlivý v mysli ještě neznamená být spravedlivý v činech.
Kdo pokračuje ve vědách, ale upadá v mravnosti, víc upadá než pokračuje.
Lidé silní rozumem ovládají jiné přirozeně.
Vládnout by měli ti, kdo jsou schopni vládnout nejlépe.

Pyrrhon (360 - 275) obnovil skepticismus sofistů, neboť zdůrazňoval nejistotu lidského poznání. Smyslové vnímání dodává člověku jen to, jak se věci jeví, ne jaká je jejich skutečná podstata, a jeho myšlení zdaleka není neomylné. Moudrý člověk se proto zdržuje soudů, protože jedině tak může dosáhnout vnitřního klidu. Žije podle zvyků a mravů svého okolí, ale nepřiznává jim statut pravdy.
Pyrrhonovo písemné dílo, pokud vůbec nějaké vytvořil, se nedochovalo.

Epikuros (341 - 270) navázal na Demokritovo učení, že celý svět, včetně bohů a lidské duše, se skládá z atomů. Člověk touží po slasti, ale musí se řídit rozumem. Jsou různé slasti, nad nimi však stojí nepřítomnost strasti, tj. klid duše (ataraxie). Bezuzdné poživačství není rozumné. Cílem života není rozkoš, ale blaženost. Blaženost dodává život v kruhu přátel, přemýšlení a besedy o moudrosti, vzájemná podporu a pomoc v rodině a mezi přáteli. Sobectví ničí lidské štěstí, „milovat je být šťastný, být šťastný je milovat“.

Citáty:
Není důležité, jak dlouho žijeme, ale jak šťastně
Nepomáhá nám tolik pomoc našich přátel jako jistota, že by nám pomohli.
Nemůžeš žít moudře, čestně a spravedlivě, když nejsi šťastný.
Účast neprojevujeme přátelům pláčem, nýbrž starostí o ně.
Komu nestačí málo, tomu nestačí nic.
Lépe je se ctí někoho ztratit než hanbou získat.
Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem.
Největším ziskem na soběstačnosti je svoboda.
Nízká duše se ve štěstí nadýmá a v neštěstí je ničena.
Umění dobře žít a dobře umřít je totéž.
Prosit bohy o to, co si člověk může opatřit sám, je bláhové.

Zenon z Kithia (336 - 264) založil nauku stoicismu. V praktické životní filosofii navázal na kyniky a soudil, že záleží pouze na tom, co má člověk ve své moci, což je především stav mysli, svobodný úsudek a ctnost. Všechno zlo, které člověku přináší doba a politické poměry, je moudrému člověku lhostejné. Ideálem je žít ve shodě s přírodou a kosmickým řádem, nést bez odporu svůj úděl, na ničem nelpět, oprostit se od afektů a být klidný. Ctnost dodává člověku blaho a vnitřní svobodu.

Citáty:
Osud je příčinná spojitost věcí.
Klidu se nejlépe dosáhne lhostejností k radostem i strastem.
Závist je zármutek nad cizím dobrem.
Proto máme dvě uši a jedna ústa, abychom více poslouchali a méně mluvili.
Přítel je druhé já.
Proč by neměl svět být pokládán za oduševněný a moudrý, když ze sebe vydává oduševněné a moudré bytosti?
Cestou ke svobodě je život shodný s přírodou a rozumem.