Evropský středověk (přibližně 500 – 1500 n. l.) je možno charakterizovat jako údobí teologie, která zvítězila nad filosofií a téměř úplně ji potlačila. Znamenalo to stagnaci nejen filosofie, ale celé evropské společnosti. V zemích, ve kterých zvítězil islám, byl filosofům a ostatním učencům po několik století ponechán volný protstor, a proto křesťanské země v mnoha ohledech předběhly. Poté, co i v nich byla filosofie potlačena, však začaly též stagnovat, což trvá víceméně dodnes.

Mohamed (571 - 632) byl pravděpodobně přinejmenším stejně charismatický a autoritativní muž jako Ježíš, byl však střízlivější, pragmatičtější a vyznačoval se zřejmě ještě větší sociální inteligencí. Vyšel z převážně oprávněné kritiky judaismu a křesťanství a svůj ideový záběr rozšířil na politiku, právo a vojenství. Dokladem jeho pragmatismu je například to, že si vážil žen, avšak do svého učení to s ohledem na tehdy všeobecně přijímané názory zahrnul jen opatrně. K mnohoženství měl zdrženlivý postoj, avšak respektoval je, neboť bylo vzhledem k nedostatku mužů, zapříčiněným tehdejšími víceméně neustálými boji a válkami, racionálně podložené.

Stejně jako judaisté a křesťané vyznával jediného boha (Alláha), avšak pokládal se za pouhého zprostředkovatele jeho sdělení a odděloval je od vlastních názorů a zkušeností. Dokladem jeho střízlivého a účelného až účelového pragmatismu je i to, že jeho učení se v průběhu jeho života, v závislosti na měnících se okolnostech a na jeho narůstající moci a vlivu zřetelně vyvíjelo. Postupně nabývaly převahu politické ideje na úkor nábožensko-morálních.

Začal kritikou stávajících společenských nešvarů ve svém okolí, ale zaměřil ji pouze na nejbohaší vrstvy společnosti, čímž si zajistil širší okruh stoupenců než křesťané, které naopak kritizoval za to, že jejich učení je nepřirozené a nereálné, a proto je i sami sebe museli otupit a zdeformovat ve prospěch bohatých. Zatímco sebevědomí Židů bylo postaveno na přesvědčení, že jsou vyvoleným národem a sebevědomí křesťanů na přesvědčení, že jejich víra je ušlechtilejší než židovská, muslimské sebevědomí Mohamed postavil na tvrzení, že islám judaismus i křesťanství překonává. Důsledkem toho dodnes je, že muslimové se na křesťany i Židy dívají přezíravě a že jejich učení „drží jak turecká víra“.

Jeden z největších problémů, teze o nadpozemském ráji, u islámu snad ještě víc než u křesťanství dokládá, že také jeho původ byl především účelový, neboť chudým umožňoval snášet nelehký pozemský život a bohatým umožňoval je o to snadněji ovládat, k čemuž postupně, stejně jako u všech jiných původně pokrokových náboženských a politických hnutí, nakonec došlo i u islámu.

Nebýt tezí o užití násilí je Korán jako celek skutečně pokročilejší než Nový zákon, některé teze ho však vracejí přinejmenším na úroveň raného judaismu, který sice také hlásal „nezabiješ“, avšak při teritoriálních expanzích se toho nedržel.

Podobně jako Bible je i Korán mnohde nejednoznačný. Pokud dnes umírnění muslimové poukazují na to, že agresivní teze v Koránu jsou převážně obranné a bývají
jeho kritiky vytrhávány z kontextu, je třeba mít na paměti, že se slovy obrana a útok lze snadno manipulovat.

Rozdíly mezi judaismem, křesťanstvím a islámem upozorňují na závažný problém, komu vlastně věřit: jedné víře, všem nebo žádné? Kritickorealistické myšlení vede k závěru, že pokud všichni mají své „poznání“ od neomylného Boha, je to rozpor, který všechna náboženství znevěrohodňuje.

Citáty:
Není boha kromě Boha a Mohamed je Posel boží.
On je Bůh jediný, Bůh věčný, nezplodil ani nebyl zplozen.
Nejlepší z vás je ten, kdo neubližuje druhým jazykem ani rukama.
Zanechal jsem po sobě dvě věci: Korán a Mou sunnu, a pokud se jimi budete řídit, nikdy nesejdete z cesty.
Nepřejte si být jako kdokoli jiný, kromě dvou případů. Prvním je člověk, jemuž Alláh dal bohatství a on s ním spravedlivě nakládá; druhým je ten, jemuž Alláh dal moudrost a on podle ní jedná a učí jí ostatní.
Lidé, kteří byli před vámi, byli pro své otázky a své rozpory ohledně proroků zničeni. Takže když vám něco zakážu, držte se od toho dál. A jestliže vám něco nařizuji, abyste to dělali, pak to dělejte, jak jen můžete.
Víš, co je lepší než dobročinnost, půst a modlitba? Je to udržování míru a dobrých vztahů mezi lidmi, neboť hádky a špatné pocity idstvo ničí.
Je lepší sedět o samotě než ve společnosti špatných; a ještě lepší je sedět s dobrými než sám. Je lepší mluvit s hledačem poznání než mlčet; ale mlčení je lepší než planá slova.
Skromnost nepřináší nic jiného než dobro.
Bohatstvím není mít mnoho majetku, ale spokojenost duše.
Za laskavost ke každému živému tvoru je odměna.
Usilujte o poznání od kolébky až po hrob.
Věru, Bůh je mírný a má rád mírnost a mírným dává to, co nedává přísným.
Ten, kdo chce vstoupit do ráje nejlepší branou, musí potěšit svého otce a matku.
Ten, kdo má v srdci hořčičné zrno pýchy, do ráje nevstoupí.
Jak úžasná je situace věřícího. Ve všem je pro něj dobro, a to platí pouze pro věřícího. Přijde-li k němu blahobyt, vyjadřuje Bohu vděčnost, a to je pro něj dobré; a potká-li ho nepřízeň osudu, trpělivě ji snáší, a to je pro něj ještě lepší.
Nebuď jako pokrytec, který když mluví lže, když dá slib, poruší ho a když se mu důvěřuje, ukáže se, že je nepoctivý.
Přísahám, že peklo je jednou z nejvážnějších věcí; je varováním lidstva.
Oddaným Božím služebníkům, těm dostane se nám již známých darů: chutného ovoce, poctěni budou v rozkošných rajských zahradách sedíce proti sobě na pohovkách. Vedle nich budou dívky velkých očí, klopící cudně zrak, bílé jako ukrývaná vejce.
Muži jsou postaveni výš než ženy tím, čím je vyznamenal Bůh.
Řekni věřícím ženám, aby klopily cudně své zraky, střežily své pohlavní údy, neukazovaly své vnady a zakrývaly závoji svá prsa.
Zloději a zlodějce uřežte jejich ruce odplatou za to, co si zasloužili! Avšak kdokoli je kajícný, poté co spáchal zlo a polepší se, k tomu se obrátí i Bůh
Bojujte na stezce boží proti těm, kteří bojují proti vám, ale nebojujte bezprávně!... Potkáte-li ty, kdo nevěří, dejte se do stínání šíjí, dokud jich mnoho nepobijete! A zbylým upevněte pouta! Poté je omilostněte, nebo propusťte za výkupné, dokud válka nesloží svá břemena.
Neponižujte se zbaběle a nevolejte nevěřící k míru, když vy máte navrch. Vždyť Bůh je s vámi a neošidí vás o zásluhu vašich činů. Pobíjejte je, kdekoli na ně padnete a vypuďte je odtamtud, odkud oni vypudili vás, neboť pokušení modloslužby je horší než vraždění.
Znakem víry je laskavost; kdo není laskavý, nemá víru.
Není z nás ten, kdo není laskavý k malým a neváží si starých, a není z nás ten, kdo nenařizuje, co je dovoleno, a zakazuje, co je nedovoleno.
Každé náboženství má své výrazné rysy a výrazným rysem islámu je skromnost.
Bohatstvím není mít mnoho majetku, ale bohatstvím je být spokojený sám se sebou.
Když někdo platí na svou rodinu a hledá za to odměnu u Alláha, počítá se to od něj jako dobročinnost.
Drž se dál od závisti, neboť ta požírá a odnáší dobré skutky, jako oheň požírá a spaluje les.
Alláh zakryje v den vzkříšení chyby toho, kdo zakrývá chyby ostatních na tomto světě.
Když vidíš člověka, kterému bylo dáno více než tobě v penězích a kráse, pak se podívej na ty, kterým bylo dáno méně.
Nebojte se ničeho jiného než hříchů.
Největším džihádem je boj s vlastní duší, boj se zlem v sobě samém.
Milosrdenstvím je též pronést dobré slovo.
Nejlepší způsob, jak bránit islám, je islám praktikovat.
Když na sebe manžel a manželka hledí s láskou, Alláh na oba hledí s milosrdenstvím.
Zemřete tak, jak jste žili.
Bojte se Alláha, ať jste kdekoli; po špatném skutku udělejte dobrý skutek.
Na toho kdo je krutý a surový k nemuslimské menšině, omezuje její práva, přetěžuje ji nebo ji okrádá si budu v Soudný den u Boha stěžovat.
Každé vyslovení chvály Alláhovi je aktem dobročinnosti a dvě modlitby, které člověk vykoná v předpoledních hodinách, se tomu rovnají.
Jaké činy jsou nejskvělejší? Potěšit srdce lidí, nasytit hladové, pomoci trpícím, ulehčit smutek zarmouceným a odstranit utrpení zraněných.

Nejvýznamnějším arabským středověkým učencem byl lékař a filosof Avicenna (Ibn Síná, 980 - 1037). Jako filosof se opřel o Aristotela, který mu byl blízký i zájmem o přírodní vědy. Ve shodě s ním chápal Boha jako nehybného hybatele, z něhož vyvstávající formy se uskutečňují v látce. Formy vyvolává myšlení; Bůh má nejdříve ideu, potom tvoří a člověk si jeho výtvory pouze domýšlí.

Citáty:
To, jehož existence je nutná, musí být nutně jen jedna podstata.
V jediném Bohu se podstata (to, co je) a existence (to, že je) shodují.
Různých druhů šílenství je nespočet.
Šíře života je důležitější než jeho délka.
Poznání čehokoli, protože všechny věci mají příčiny, není nabyté ani úplné, pokud není poznáno podle svých příčin.
Lidký svět se dělí na ty, kteří mají rozum a nemají náboženství, a na ty, kteří mají náboženství a nemají rozum.
Ve vědách je nyní stanoveno, že žádné poznání není nabyté jinak než studiem jeho příčin a počátků, pokud má příčiny a počátky a ani není dokončené jinak než poznáním jeho akcidentů a doprovodných podstat.
Člověk je zvláště sváděn věcmi, které připomínají jiné, představují je nebo napodobují.
Z pout myšlenek a klamů jsem se osvobodil. Záhadu smrti rozuzlit neumím.

Zatímco Avicenna se proslavil zejména jako lékař, jiný lékař, Peršan Averroes (Ibn Rušd, 1126 - 1198), se proslavil spíše jako filosof. Také on vycházel hlavně z Aristotela a nevěřil v nesmrtelnost duše. Skutečnost podle něj vzniká tak, že k látce přistupují formy. V látce jsou ovšem formy již potenciálně obsaženy a krystalizují v ní vývojem. Stejně jako Avicenna a ostatní arabští a perští mudrci čerpal hlavně z řeckých, římských a židovských autorů.

Citáty:
Co je pravda ve filosofii, nemusí být pravda v teologii a naopak.
Ani armáda filosofů by nestačila k tomu, aby změnila povahu omylu a učinila z něj pravdu.
Víra vypráví jen pohádky k potřebě nevzdělaných davů. Skutečná pravda je jen pravda vědecká, pravda filosofická, pravda Aristotelova.
Nečiň, co odsuzuje tvé svědomí, a neříkej, co není v souladu s pravdou.
Nevědomost vede ke strachu, strach k nenávisti a nenávist k násilí.
Se ženami by se mělo zacházet jako s lidskými bytostmi, ne jako s domácími zvířaty.
Poznání je soulad předmětu a intelektu.

Pro islám bylo osudné, že své filosofy zavrhl a že se přiklonil k náboženské ortodoxii. Do té doby značně opožděná křesťanská Evropa měla naopak štěstí, že se koncem středověku začala náboženské ortodoxie zbavovat, což bylo hlavní příčinou toho, že islámskou kulturu i ekonomiku dalece předstihla.

Křesťanství vystoupilo se supraracionalismem, který ustanovil, že víra stojí nad rozumem a že je podmínkou lidského spasení. Apologetika tohoto tvrzení vycházela z přesvědčení, že křesťanství je jediná správná nauka, neboť byla potvrzena zázraky a zjeveními. Její autoři sice antickou, zejména Platonovu a později ani Aristotelovu filosofii nepřehlíželi, avšak přizpůsobili si ji.
K filosofii měla blízko katolická scholastika (školská učenost), jejíž počátky byly položeny v 9. století a která vrcholila ve 13. století. Učila převážně jen logiku, rétoriku, gramatiku, astronomii, geometrii a matematiku.

Nejvýznamějším myslitelem tohoto období se stal Ital Tomáš Akvinský (1225 - 1274). Proslavil se zejména svou zdánlivě přesvědčivou argumentací ve prospěch Boží existence: „Pozorujeme totiž, že některé věci, které nemají poznání, totiž přírodní tělesa, jsou činné pro cíl, což vyplývá z toho, že jsou vždy nebo velmi často činné týmž způsobem a dosahují toho, co je nejlepší. Je proto zřejmé, že k cíli dospívají nikoli náhodou, nýbrž z úmyslu dospět k cíli. Avšak to, co nemá žádné poznání, míří k cíli jen tak, že je k něčemu řízeno něčím, co poznání a rozum má, jako je šíp řízen střelcem.” Akvinského konečný závěr „existuje tedy rozumná bytost, která všechny přírodní věci nařizuje k cíli, a tu nazýváme Bohem“ ovšem není přijatelný. Předpokládá totiž boha jako nějakou bytost, a není v silách člověka, aby to mohl přezkoumat a potvrdit. Podobně neobhajitelný je i jeho výrok „nic se nemůže pohnout samo od sebe, musí existovat první hybatel, a první hybatel se nazývá Bůh“.

Citáty
Jakýkoli skutek lásky si zasluhuje věčný život.
Láska je přátelství člověka s Bohem.
Jedině Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti.
Jakkoli se zlo množí, nikdy nemůže vstřebat celé dobro.
Spravedlnost bez milosrdenství je tvrdost.
Kdo si vystačí sám sobě a nic nepotřebuje, je šťastný.
Kdo je dokonalý v lásce, je dokonalý v duchovním životě.
Pro ty, kdo mají víru, nejsou žádné důkazy nutné; těm, kdo ji nemají, žádné důkazy nestačí.
Věci, které milujeme, nám říkají, jací jsme.
Milovat znamená chtít dobro druhého.
Předstírat, že andělé neexistují, protože jsou neviditelní, je jako věřit, že nikdy nespíme, protože nevidíme sami sebe spát.
Strach je pro lidi tak silná emoce, že když mu dovolíme, aby nás ovládl, vytlačí nám soucit přímo ze srdcí.
Člověk nemůže žít bez radosti, a proto když je zbaven pravých duchovních radostí, je nutné, aby se stal závislým na tělesných potěšeních.
Pokud dokážete žít uprostřed nespravedlnosti bez hněvu, jste nemorální i nespravedliví.
Srdce člověka je dobré, když chce to, co chce Bůh.
Blažení, kteří budou ve slávě, nebudou mít soucit se zavrženými.
Poslední cíl člověka je tam, odkud vyšlo první dobro.
Tam, kde je duchovní poznání, je i svobodná vůle.
Všechny bytosti se domáhají dobra, ale ne všechny poznávají pravdu.
Dokonalejší je svítit než světlo jen vidět.

Jeden z největších básníků všech dob, autor Božské komedie Ital Dante Alighgieri (1265 - 1321), je považován za předchůdce renesance, neboť se v trojdílném eposu Božská komedie vyznal z náklonnosti k antice a k její kultuře. V traktátu O jediné vládě vyjádřil názor, že světská moc má převážit nad církevní a po Platonově vzoru v něm zobrazil ideální monarchii. Vládne jí vzdělaný a moudrý král, který se stará o blaho lidu.

Citáty:
Cesta do ráje začíná v pekle.
Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří si v době velké morální krize zachovají neutralitu.
Pokud dáte lidem světlo, najdou si cestu sami.
Láska dovede pohnout sluncem i hvězdami.
Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je žena a růže.
Jeden čeká, že se doba změní. Jiný ji pevně chytí a jedná.
Zachráncem lidstva byl vždy optimismus.
Z rozumu se rodí nové, ze srdce věčné.
Jak dlouho zůstaneme mladí? Tak dlouho, dokud jsme milováni.
Nevinnost najdete jen v maličkých.
Z ráje nám zůstávají tři věci: hvězdy, květiny a děti.
Nebe se nad tebou točí a ukazuje ti svou věčnou slávu, a ty máš stále oči na zemi.
Občané tu nejsou kvůli vládcům ale naopak.
Ten, kdo je nejlépe způsobilý vládnout, může i druhé nejlépe uzpůsobit.

Anglický teolog Jan Viklef (John Wycliffe, 1320 - 1384) vynikl sílou svých myšlenek a radikalismem. Zavhrl řadu církevních mýtů, kultů a nešvarů a požadoval, aby se církev vrátila ke svému původnímu poslání a stavěla pouze na skutečných duchovních a morálních hodnotách.

Citáty:
Samotné evangelium stačí k tomu, aby řídilo životy křesťanů na celém světě. Jakákoli další pravidla, jimiž se má řídit chování lidí, nepřidávají nic k dokonalosti, kterou již obsahuje evangelium Ježíše Krista.
Veškerý křesťanský život je třeba měřit Písmem; každým jeho slovem.
Písmo svaté je pro každého věřícího nejvyšší autoritou, měřítkem víry a základem pro reformu.
Laici by měli rozumět víře, a protože učení naší víry je v Písmu, měli by věřící mít Písmo v jazyce, který je jim známý.
Koruna a roucho nedělá kněze, biskupy a císaře.
Za hřích musí být vykonáno zadostiučinění podle Boží spravedlnosti. Osoba, která má toto odčinění vykonat, musí být Bůh i člověk.
Je mi jasné, že naši preláti se při udělování odpustků běžně rouhají Boží moudrosti.
Jsem připraven hájit svá přesvědčení až do smrti.

Prvním, kdo se Viklefovy myšlenky pokusil uvést v život a rozvinul je, byl český teolog Jan Hus (1371 - 1415). Dodnes se cituje úryvek z kázání, který ho charakterizuje: „Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zem, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí.“ Na konci života se Hus vydal na církevní koncil do Kostnice (Konstanze) řešící papežské schizma a jiné problémy související s tehdejším úpadkem katolické církve, aby tam své učení vysvětlil a obhájil. Nepodařilo se mu to, neboť cisařem Sigmundem mu přislíbená teologická polemika se změnila na zmanipulovaný církevní soud a byl ještě během koncilu upálen.

Citáty:
Věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, říkej pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od
hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně i od věčné smrti, která je odloučením od Boží milosti.
Nemá být věřeno v církev, poněvadž církev není Bohem
Papežové zajisté mohou lhát, ale Bůh nelže.
Nemohu-li pravdu osvobodit ve všem, nechci alespoň být jejím nepřítelem.
Nádherný šat nikdy nemiluj, jak jsem ho i já bohužel miloval.
Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme nemýlícím se rozumem. Je lepší za tuto trojí pravdu vytrpět smrt než získat obročí pochlebováním.
Boje se ublížit svému svědomí, být lhářem před Bohem a dát pohoršení svým posluchačům a učedníkům, nemohu svých učení a spisů odpřísáhnout ani odvolat.
Ne Mojžíš, ne pozemský král, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Krista.
Zlořečený ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.
Milosrdenství má být činěno každému, ať je to Žid, pohan nebo zlý křesťan.
Prosím pány, aby své chudině činili milostivě a spravovali ji správně.