Táhne se to s námi od Rakouska-Uherska, byla to jedna z vad na kráse 1. republiky a posílilo se to za „normalizace“ a za „postnormalizace“: málo respektujeme stát a jeho nařízení, nejsme dostatečně ukáznění a máme sklon přinejmenším v malých věcech podvádět. Podceňujeme, že se to nakonec vrací k nám samotným.

Typickým příkladem je naše nynější situace stran covidové epidemie. Nemůže za ni jen Babišova vláda.

Ještě horší je náš příítup k ekologii. Covid dříve nebo později ustoupí, avšak příroda nám prohřešky vůči ní neodpustí, tady nic neošidíme. Česko je i tady potížistou a vinu na tom nenese pouze náš polistopadový triumvirát Klaus, Zeman a Babiš.

Tady je třeba zásadní změny. Hodiny bijí ne za minutu dvanáct, jak to řekl britský premiér Johnson, ale dvanáct.

Padesát let po prvních vědeckých zprávách, že Zem v jedenadvacátém století čekají nezvratitelné a stále narůstající katastrofické změny, zaviněné člověkem.

I tady záleží na každém z nás, vlastně v nás.

Nic se nám samotným nevyhne.