Pokud OdemokratickáS chce být konečně opravdu demokratická…
Psal to už Karel Havlíček: názvy politický stran mnohdy neodpovídají skutečnosti a je třeba se tím nenechat mýlit. Dnes se to u nás týká hlavně ODS a polofašistické SPdemokracie.
Demokracie sice není vládou lidu, neboť to je neuskutečnitelné, avšak její nejdůležitější a neoddiskutovatelnou daností je, že má lidu sloužit. Masaryk by dodal, že její hlavní daností je, že musí respektovat zásady morálky. Václav Havel by dodal, že „politik může žít v souladu se svým svědomím“. Moje maličkost dodává, že jeho svědomí by mělo být otevřené.
ODS tyto základní danosti nikdy nenaplňovala. Za Klausovy éry byla autokratickou „stranou jednoho muže“ a byla programově amorální. Mimo jiné proto Klaus vyhlásil „napřed reforma, potom zákony“. Poté, co se ODS od něj odklonila, se to sice postupně a s mnoha peripetiemi zlepšovalo, avšak sloužit lidu dosud dostatečně nezačala. Dodnes je příliš pravicová, v jejích řadách je stále mnoho „starých struktur“ vyznávajících Hayekovsko-Thatcherovsko-Klausovské zásady pustého ekonomismu a navíc náchylných ke korupci.
Demokracii sice vymysleli Řekové, avšak ta jejich byla nedokonalá. Mnohem lepší demokracii vymysleli staří Židé, v době, kdy žili v diasporách. Byla to zřejmě nejlepší demokracie, jaká kdy spatřila s v ě t l o světa (dnešní izraelská demokracie se jí zdaleka nevyrovná). Byli tehdy obklopeni převážně nevstřícným až nepřátelským okolím, a to je nutilo, aby se semkli a navzájem se podporovali. Bohatí členové diaspor považovali za samozřejmé, že musí podporovat chudé členy, aby i oni mohli vést důstojný život a aby se mohli vzdělávat. Dnes tomu odpovídá koncept progresívní daně a v širším či mezinárodním smyslu snaha Evropské unie pomáhat chudším zemím.
Nynější předseda ODS Petr Fiala to coby široce vzdělaný politolog jistě dobře ví. Stojí však před nejméně dvěma mimořádně těžce řešitelnými problémy, možná ještě těžšími než zvládnout covidovou pandemii, inflaci, schodek ve státním rozpočtu a problém změny klimatu.
Prvním a prvořadým problémem je ten jeho vnitřní: přiznat, že dosud pravicová orientace ODS není v pořádku, že je v podstatě chybná a že hlásání rovné daně je nedemokratické. Připustit si, že přiznání chyby je i u politiků projevem ne slabosti, ale síly. Že progresívní daň je jedna z (nemnoha) věcí, ve kterých má ČSSD pravdu. Že je to jedno z řešení, které významně napomůže zmenšení schodku ve státním rozpočtu a že je jistě významnější a realističtější než potlačení korupce i všechna jiná opatření, která nově nastupující vláda dosud navrhuje.
Druhým problémem je prosadit to ve vládě a zejména v ODS. Naplnit to, že se její předseda v předvolební kampani odvolával na Masaryka a že slíbil, že nová vláda bude myslet na všechny. Může to snadno obhájit tím, že situace se v posledních týdnech natolik změnila, že je to nezbytné. (I Klaus kdysi v nouzi „skákal“ zprava do leva, byť vždy jen dočasně. Ještě větším skokanem v tomto smyslu byl Babiš a na voličích mu to neubralo.)
Česká společnost byla vždy převážně levicová. Za 1. republiky byla údajně pravicová Agrární strana stranou velkostatkářů i řadových zemědělců. Po Listopadu 89 Klaus využil obvyklého dějinného střídání pravo-levé společenské orientace, a to ještě s pomocí hrubých manipulací, demagogií a lží. Jev střídání může ODS potkat i za příštích voleb a může je prohrát; je to dokonce docela pravděpodobné.
Posunout svou stranu ke středu bude pro Petra Fialu sice převelice těžké, ale bude to pro něj též šancí ukázat, že je silným, moudrým, morálně integrovaným, konzistentním a razantním vůdcem.
Jsou lidé „openmind“ a „shutmind“. Fiala se jistě chce stát politikem-státníkem, tedy mužem s otevřenou myslí.
Může být nadstranický podobně jako Masaryk a Havel. Může se tím na rozdíl od Klause, Zemana a Babiše kladně zapsat do českých dějin.
Přispěje to k souladu nejen v Pětikoalici, ale též v celé naší společnsti.
V š i ch n i to v naší kotlině budeme moc potřebovat.
Demokracie sice není vládou lidu, neboť to je neuskutečnitelné, avšak její nejdůležitější a neoddiskutovatelnou daností je, že má lidu sloužit. Masaryk by dodal, že její hlavní daností je, že musí respektovat zásady morálky. Václav Havel by dodal, že „politik může žít v souladu se svým svědomím“. Moje maličkost dodává, že jeho svědomí by mělo být otevřené.
ODS tyto základní danosti nikdy nenaplňovala. Za Klausovy éry byla autokratickou „stranou jednoho muže“ a byla programově amorální. Mimo jiné proto Klaus vyhlásil „napřed reforma, potom zákony“. Poté, co se ODS od něj odklonila, se to sice postupně a s mnoha peripetiemi zlepšovalo, avšak sloužit lidu dosud dostatečně nezačala. Dodnes je příliš pravicová, v jejích řadách je stále mnoho „starých struktur“ vyznávajících Hayekovsko-Thatcherovsko-Klausovské zásady pustého ekonomismu a navíc náchylných ke korupci.
Demokracii sice vymysleli Řekové, avšak ta jejich byla nedokonalá. Mnohem lepší demokracii vymysleli staří Židé, v době, kdy žili v diasporách. Byla to zřejmě nejlepší demokracie, jaká kdy spatřila s v ě t l o světa (dnešní izraelská demokracie se jí zdaleka nevyrovná). Byli tehdy obklopeni převážně nevstřícným až nepřátelským okolím, a to je nutilo, aby se semkli a navzájem se podporovali. Bohatí členové diaspor považovali za samozřejmé, že musí podporovat chudé členy, aby i oni mohli vést důstojný život a aby se mohli vzdělávat. Dnes tomu odpovídá koncept progresívní daně a v širším či mezinárodním smyslu snaha Evropské unie pomáhat chudším zemím.
Nynější předseda ODS Petr Fiala to coby široce vzdělaný politolog jistě dobře ví. Stojí však před nejméně dvěma mimořádně těžce řešitelnými problémy, možná ještě těžšími než zvládnout covidovou pandemii, inflaci, schodek ve státním rozpočtu a problém změny klimatu.
Prvním a prvořadým problémem je ten jeho vnitřní: přiznat, že dosud pravicová orientace ODS není v pořádku, že je v podstatě chybná a že hlásání rovné daně je nedemokratické. Připustit si, že přiznání chyby je i u politiků projevem ne slabosti, ale síly. Že progresívní daň je jedna z (nemnoha) věcí, ve kterých má ČSSD pravdu. Že je to jedno z řešení, které významně napomůže zmenšení schodku ve státním rozpočtu a že je jistě významnější a realističtější než potlačení korupce i všechna jiná opatření, která nově nastupující vláda dosud navrhuje.
Druhým problémem je prosadit to ve vládě a zejména v ODS. Naplnit to, že se její předseda v předvolební kampani odvolával na Masaryka a že slíbil, že nová vláda bude myslet na všechny. Může to snadno obhájit tím, že situace se v posledních týdnech natolik změnila, že je to nezbytné. (I Klaus kdysi v nouzi „skákal“ zprava do leva, byť vždy jen dočasně. Ještě větším skokanem v tomto smyslu byl Babiš a na voličích mu to neubralo.)
Česká společnost byla vždy převážně levicová. Za 1. republiky byla údajně pravicová Agrární strana stranou velkostatkářů i řadových zemědělců. Po Listopadu 89 Klaus využil obvyklého dějinného střídání pravo-levé společenské orientace, a to ještě s pomocí hrubých manipulací, demagogií a lží. Jev střídání může ODS potkat i za příštích voleb a může je prohrát; je to dokonce docela pravděpodobné.
Posunout svou stranu ke středu bude pro Petra Fialu sice převelice těžké, ale bude to pro něj též šancí ukázat, že je silným, moudrým, morálně integrovaným, konzistentním a razantním vůdcem.
Jsou lidé „openmind“ a „shutmind“. Fiala se jistě chce stát politikem-státníkem, tedy mužem s otevřenou myslí.
Může být nadstranický podobně jako Masaryk a Havel. Může se tím na rozdíl od Klause, Zemana a Babiše kladně zapsat do českých dějin.
Přispěje to k souladu nejen v Pětikoalici, ale též v celé naší společnsti.
V š i ch n i to v naší kotlině budeme moc potřebovat.