Vystihl to francouzský historik Alain Soubigou když napsal, že řada lidí Masaryka milovala a jiná řada ho nenáviděla, aniž by mu ovšem obě strany dobře rozuměly. Samotný Masaryk si (ne)jednou postěžoval: „Nejvíc jsem musel čelit lidem, kteří nevěděli, co říkám.” Týkalo se to hlavně politiky a náboženství, avšak při rozsahu a integritě jeho ideového systému to platilo obecně. Co se týče jeho nauky o poznání a jeho pochopení úlohy psychologie a umění, neporozuměla mu ani naprostá většina filosofů.

Přitom podle českého pedagoga a filosofa Bohumíra Blížkovského „Masaryk dal národu i světu to, co dnes chybí nejvíc: spolehlivou hodnotovou orientaci, potřebné a jisté ideály i reálný program, jak je naplňovat“. Pokud se dnes nejasně a rozporně hovoří o evropských hodnotách, měly by to být především ty jasné, nerozporné, nadčasové a tedy dodnes platné Masarykovy.

Problém vystihl též český filosof Erazim Kohák když napsal, že Masaryk měl na rozdíl od Sokrata mezi svými žáky hodně Xenofontů, ale žádného Platona, a že to byli spíše jen studenti než žáci v pravém slova smyslu. Popsali o něm sice tisíce stran, avšak rozsahu a vnitřní logice jeho myšlenkového systému přes jeho srozumitelnost neporozuměli, a proto ho ani nedocenili.

Je to především jejich vina, hlavně těch českých, že Masaryk je opomíjen. Že dodnes není „doma prorokem“. O tom, že by ho prosadili ve světě, nemluvě.

Nejhorší byl Kosatík, který šel v duchu doby jen po povrchu a marketingu.

Najde se konečně někdo, kdo půjde do jader věcí a uchopí Masaryka v plné hloubce a šíři, tak jak si zaslouží?

Masaryk dnes světu chybí, snad víc než kdy jindy.

(napsáno pro Přítomnost)