Sešli se tam moudří muži Pavel Rychetský, Michal Horáček a David Klimeš; nelze k nim ovšem počítat donedávna prozemanovského Michala Stehlíka (viz jeho nejčtenější blog zde na Aktuálně), který si neodpustil pro něj příznačný výrok „probůh, přestaňme zaprvé hledat Masaryka!“.

Pořad vyzněl především do požadavku, aby nový prezident naplnil slib, že bude věrný České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Což žádný z komunistických a polistopadových prezidentů vyjma Václava Havla nenaplnil.

Co je ovšem pozoruhodné: všichni diskutující pokračovali ve vytěsňování Masaryka, započatého za 2. republiky, pokračujícího za Protektorátu a dovršeného komunisty. (Ještě v roce 1968 pamětníci i studenti na demonstracích volali „Masaryk, Masaryk“, v roce 1989 to už slyšet nebylo.) A pokud si někdo po Listopadu myslel, že Masaryk a jeho odkaz se bude opět ctít, škaredě se zmýlil. Pro Klause, Zemana a jejich přečetné klakery byl nepřítelem č. l a komunistické tažení proti němu ještě prohloubili.

Probůh, může se k nim připojit snad ještě větší a nestydatější demagog, lhář a podvodník Babiš.

Chtě nechtě k vytěsňování Masaryka ovšem přispěl i Václav Havel. Sice se k němu hlásil a obecně vzato říkal to stejné, avšak připisoval to sobě. U nás se od demagogů, lhářů a podvodníků dočkal toho stejného jako Masaryk, avšak Západ ho naštěstí zachránil.

Tedy, co v pořadu nezaznělo: nový prezident by se měl přinejmenším po svém zvolení otevřeně přihlásit k nemódnímu Masarykovi a k „zprofanované“ morálce, poctivosti, soudnosti a slušnosti.

Ke zdravé demokracii. K takové, jakou chtěl Masaryk a jakou nechtěli a dodnes nechtějí naši gauneři. Proto o něm i dnes mlčí nebo ho pomlouvají.

A jak to řekl Einstein, je snadnější rozbít atom než pomluvu.