Václav Havel se u nás musí dostat tam, kde je dodnes na Západě – obdivován a uctíván. Musí zvítězit jeho donedávna našimi amorály přebíjené „pravda a láska, musí zvítězit nad lží a nenávistí“ a „úkolem nadcházející éry je radikální obnova lidské odpovědnosti - naše svědomí musí dohnat náš rozum, jinak jsme ztraceni“.

Jiřího z Poděbrad a Masarykovo „pravda vítězí“, poprvé vyslovené již přinejmenším ve starověku, je sice jen heslem, ale měli bychom ho mít neustále na paměti. Zejména ti, kdo už tolikrát ztráceli naději.

Jsme v krizi a krize mívá dva konce, dobrý a špatný. Naše společnost má nyní šanci dobrat se toho dobrého: prolomit konečně postkomunismus a vrátit se ke své dlouhodobé, přinejmenším od doby obrození - vyjma zvenčí implantovaných výkřiků komunistického socialismu a liberálního kapitalismu - trvající středolevé až středové orientaci a sjednotit se na ní, neboť naše současná vláda situaci neřeší a jako pravicová nás stále štěpí.

Jak to ovšem napsal Masaryk, „i nejlepšího práva musí hájit lidé činní, nemá-li zůstat na papíře“. Sociální demokraté se nezvetí, dokud se nezbaví svých nešvarů a dokud si nenajdou vůdce Masarykova a Havlova sebenáhledu a charakteru.

Klaus skončil, Zeman končí. Babiš by měl jít ne jen „někam“, ale do vězení.