Když přehlédneme dějiny filosofie, nemůžeme než dojít k závěru, že mezi dnes už nekonečnými plejádami významných filosofů a přes jejich vesměs mimořádnou inteligenci a rozhled jich dostatečně zdravý rozum mělo jen pramálo. U teologů lze stejně zodpovědně říci, že mezi nimi nebyl a dodnes není ani jeden.

Je to vše dáno tím, že všichni jsme jen lidé, že jsme pouze posledními články přírodního vývoje, že našimi předchůdci jsou zvířata a že s nimi sdílíme řadu jejich kladných i záporných vlastností. Přechod od zvířat k homo sapiens by postupný a je dodnes velmi neukončený. Týká se to i filosofů, o politicích nemluvě.

Pro zvířata je příznačný boj o přežití a o životní prostor. Ta nejvyspělejší jsou povahově různá, avšak všechna podléhají emocím. Žijí většinou ve smečkách a dokážou být v jejich rámcích altruistická i bezohledně egoistická. Na rozdíl od člověka nemají svědomí, nebo ho mají jen v elementární podobě, a dokážou proto být i nesmírně krutá. Boj o přežití se odehrává jednak v polaritě smečka versus její okolí, jednak v polaritách mezi jednotlivci žijícími uvnitř smečky.

Můžeme se jen přít, kolik toho je v dnešním člověku. Má mnohem silnější rozum, je však povahově ještě různější než zvířata. I on podléhá emocím, které mu jitří i kalí soudnost. Je silně závislý na prostředí a době, ve které žije, jeho přírodní podstata však rozhoduje, a proto se od dob svého zrodu příliš nezměnil. Také on dodnes často bojuje o přežití a o životní prostor, žije ve „smečkách“, umí být altruistický i bezohledný. Má - byť v různé míře – vědomí a svědomí.

K jedné velké změně k lepšímu však přece jen došlo: k vzniku demokracie. Nikdy to však neměla lehké a nemá to lehké ani dnes. Od nedokonalé starořecké demokracie sice pokročila, je však udivující a zdánlivě nepochopitelné, že se dnes pouze blíží demokracii, kterou vytvořili Židé žijící na sklonku starověku po vyhnání do diaspor. Je to jejich pozapomenutý, avšak jeden z největších přínosů lidstvu. Vyznávali svobodu a rovnost mezi lidmi a krom jiného zavrhli otroctví. Jejich demokracie nebyla liberální, neboť byla vázána morálkou, odpovědností k ostatním lidem a k zákonům, jejichž ustanovení byla vymáhána důsledně a mnohy velmi tvrdě Obce nebyly finančně podporovány dobrovolně, neboť každý člen musel přispívat podle výše svého majetku. Nebyly spravovány jednotlivci, ale kongregacemi. Židovští mudrci učili, a bylo to všeobecně akceptováno, že žádný člen obce by své závazky neměl považovat za břímě, ale za projev lásky k Bohu a spravedlivosti (což od nich přejalo rané křesťanství).

Dnešní euroamerická demokracie se této demokracii nevyrovná. Mimo jiné proto, že dostatečně nepodporuje zdravý rozum. Z minulých filosofů v tom kladně vynikli zejména či pouze Konfucius, Sokrates a „filosofové na trůně“ Marcus Aurelius a Tomáš G. Masaryk.

Na dosud ideově vůdčím Severozápadě se na ně současná doba ohlíží nedostatečně. Proto jsou úspěšní jedinci typu Trumpa, u nás Klause, Zemana, Babiše a Okamury. Proto se naše společnost psychicky patologizuje, a nepřímo proto též došlo k masakru na Filosofické fakultě UK.