Dnes jsem se z ranních televizních zpráv dozvěděl, že na Slovensku zastřelili Ernesta Valka.

Můj syn, který se díval se mnou, poznamenal: „Tati, ten vypadá jako slušný člověk“ Jeho dojem byl správný. Ernest Valko byl slušný člověk, a k tomu statečný. A to se dnes nenosí. Je to v našich krajích nebezpečné.

Ernesta Valka jsem poznal jako federálního poslance v době, kdy se projednávaly a schvalovaly restituční předpisy. Měl jsem za úkol vysvětlovat je za předkladate, jímž tehdy byla federální vláda, poslancům ve výborech. Již tehdy Ernest každého oslovil svou odvahou, přímostí a právní erudicí.

Byla radost opírat se o poslance, jako byl on. Václav Benda na české straně a Ernest Valko na slovenské, to byli tahouni navracení spravedlnosti do českého práva.

Osvědčil se i jako předseda Ústavního soudu České a Slovenské Republiky. S ním v čele získala tato instituce autoritu a důvěryhodnost. A po rozpadu společného státu předvedl, že se dobře uživí sám, ale hlavně že bude prospěšný veřejnému životu, i když nebude za sebou mít mocnou instituci nebo úřad.

Proč se asi v nejkomplikovanějších a nejnebezpečnějších kauzách lidé na Slovensku obraceli na jeho advokátní kancelář? Protože věděli, že nebudou odmítnuti, že je nikdo neodkáže na jinou adresu, protože věděli, že Ernest Valko se nebojí, nekrade a umí své řemeslo.

Škoda, že zaplatil nejvyšší cenu. Jsem moc rád, že jsem ho poznal. Kéž je inspirací jiným, aby byli ochotni k nasazení i tam, kde z toho nekouká jen tučná odměna.