Souhlasím s těmi, kdo volají po nové právní úpravě podmínek fungování znalců a tlumočníků. Moje představa je však radikálnější, než jsou dosud předkládané návrhy právní úpravy.

Znalec podává znalecký posudek jako důkazní prostředek v řízení soudním nebo správním. Jen k tomu je třeba mít soudní znalce.

Na vše ostatní ať jsou zde odhadci a odborníci jako volné povolání. Banky a peněžní ústavy mají své znalce, které doporučí klientům, a od jiných posudky neberou. Řada právnických osob má pro své potřeby své znalce. Je běžné, že cenu nemovitosti odhadují realitní kanceláře a podobně. V těchto případech, ale nejde o rozhodování soudním nebo správním řízení. Neprovádí se dokazování, tedy ani znaleckým posudkem jako důkazem. Není potřeba kulatého razítka.

Stejně i méně formální charakter rozhodčího řízení může obstát bez soudních znalců. Dokonce v nesporných soudních řízeních, jako je například dědické, postačí posudek realitní kanceláře.

Kámen úrazu je v „kulatém razítku“, resp. v tom, že seznamy znalců a tlumočníků vedou krajské soudy a ministerstvo spravedlnosti. Ti na seznamu mají kulaté razítko se státním znakem. Když se chcete stát znalcem nebo tlumočníkem, musíte se obrátit na ministra spravedlnosti nebo předsedu krajského soudu. Jen oni mají absolutní právo jmenovat a odvolávat soudní znalce a tlumočníky.

Uchazeč o funkci znalce se na ministerstvu, příp. na tom kterém krajském soudě dovídá, že seznam je pro potřeby krajského soudu nebo ministerstva plný. Formálně tomu tak je. Na seznamu je řada znalců, kteří tam jsou ještě z doby před rokem 1989, přitom mnoho z nich žádnou znaleckou činnost už nevykonává. Možná kvůli věku, možná, že jejich „socialistická“ odbornost neodpovídá dnešním nárokům. I soudy se obracejí na několik „osvědčených“ znalců. Seznamy se stávají nástrojem proti vstupu nových znalců do oboru. Seznamy obsahují mnoho mrtvých duší. Tím si drží monopol vybraná skupina znalců, která mezi sebe nikoho nepustí. Tato skupina vytváří poradní sbory u krajských soudů a u ministerstva spravedlnosti. Nikdo je nezná. Nemají odpovědnost a radí předsedům krajských soudů a ministru spravedlnosti.

Doporučuji radikální dělení na odhadce a soudní znalce. Odhadcem může být kdokoliv, kdo má odbornost a je způsobilý posoudit nějakou skutečnost, např. i cenu. Ať jde o volné podnikání za tržní odměnu, protože stejně záleží na účastnících obchodních, občansko-právních nebo jiných vztahů, jestli zjištěnou skutečnost vezmou nebo ne.

Tím se radikálně sníží potřeba soudních znalců a tlumočníků a jejich počet z dnešních více než devíti tisíc klesne na řádově desítky, možná stovky.

Všechny dnešní soudní znalce je třeba prověřit jak z hlediska odbornosti, tak z hlediska jejich faktického výkonu. To může udělat za tím účelem zřízená komora soudních znalců, která by byla garantem jejich odborné způsobilosti. Komora musí mít odpovědnost. Stačí určit přechodné období dvou let a radikální prověrkou zatřást sítem.

I soudní znalec by mohl vykovávat svobodné povolání odhadce za tržní cenu, ale jen kulaté razítko by ho opravňovalo podávat znalecké posudku v soudním nebo správním řízení. Znalců s kulatým razítkem má být jako šafránu, odhadců může být libovolně mnoho.