Ve sněmovně jsme začali projednávat nový trestní zákoník, jež by měl nahradit dosavadní více než 40 let starou normu i celkově modernizovat české trestní právo.
Návrh obecně zpřísňuje postihy za nejtěžší trestné činy. Naopak pro lehké trestné činy zavádí alternativní tresty, například domácí vězení.
Máme zde tedy základní a správný duch této úpravy: vyšší tresty pro nejtěžší trestné činy, u lehčích trestných činů pak přechod k alternativním trestům. Ovšem s jednou výjimkou: tou jsou návykové látky – drogy.

Navrhovaná úprava zavádí rozlišení na drogy na „měkké“ a „tvrdé“, přičemž u obou skupin navrhuje nižší tresty. U „měkkých“ drog dokonce výrazně nižší tresty, než jak je tomu ve stávající právní úpravě. V rámci základních skutkových podstat se pro „měkké“ drogy stanovuje poloviční horní sazba trestu odnětí svobody (jeden rok) oproti drogám „tvrdým“ (dva roky). U marihuany se dokonce horní sazba stanovuje na šest měsíců. Nová norma navíc přesně určuje, jaké množství drogy lze u sebe mít, aby ještě nešlo o trestný čin, ale pouze o přestupek, který se trestá pokutou.
Navrhované rozlišování drog může u veřejnosti vyvolat falešný dojem, že konzumace „měkkých“ drog je pro společnost akceptovatelná, a že samotné „měkké“ drogy již nepředstavují reálné riziko. Opak je přitom pravdou; i měkké drogy mohou pro své konzumenty a posléze i pro jejich okolí představovat rizika. Pokud se toto členění drog dostane i do kodexu trestního práva hmotného, půjde de facto o „legalizaci měkkých drog“ pro vlastní potřebu, což je dle mého názoru důsledek rozhodně nežádoucí. Užívání jakékoli drogy totiž poškozuje zdraví a může vést - a často také vede - k závislosti.
Mnozí argumentují tím, že současná úprava kriminalizuje polovinu středoškoláků, kteří si dali „šluka“. Není to pravda! Kdyby to totiž pravda byla, tak by ona polovina seděla ve vězení, nebo měla alespoň podmíněný trest. Ovšem to se vůbec neděje, nikdo z uživatelů snad není ve výkonu trestu. Policie totiž zákon správně chápe jako nástroj k postihu dealerů, a tak ho také aplikuje. Proto neexistuje důvod ke změně tohoto zákona. Obhájci užívání drog snášejí další argumenty: „Stát, respektive politici, by měli respektovat realitu takovou, jaká je – drogy se prostě užívají a budou užívat, tak s tím nebojujme, ale jenom ošetřeme např. zdravotní rizika. ..“
Tento argument je pro mne nepřijatelný ze dvou hledisek. Za prvé: tolerovat realitu takovou, jaká je, znamená rezignovat na posuzování společenské nebezpečnosti. Jezdí většina řidičů v obci osmdesátkou? Tak to budeme respektovat a zavedeme hranici povolené rychlosti na osmdesát...? Chce většina patnáctiletých pít alkohol? Musíme to tedy respektovat a stanovíme hranici konzumace alkoholu na patnáct let....? Jak vidno, tolerovat realitu znamená rezignovat na základní principy výchovy a bezpečnosti společnosti. Rodič se těchto principů nikdy nevzdá; a nesmí se jich vzdát ani stát, který určuje míru společenské nebezpečnosti. Za druhé: dosavadní právní úprava v tomto směru není zásadně nijak problematická a v jednotlivých kauzách mají soudy možnost i povinnost zohlednit v rámci přísné individualizace sankce veškeré relevantní okolnosti případu včetně toho, o jakou návykovou látku a v jakém množství se jednalo.
Podle dostupných statistik se řadíme mezi ty státy, které mají jeden z nejnižších podílů osob stíhaných za vlastní držení nebo přechovávání drog pro svoji potřebu. Současná právní úprava tedy nepostihuje uživatele a navržené změny v novém trestním zákoníku jsou proto zbytečné a nebezpečné.
Pokud se současná úprava změkčí, policie bude mít mnohem obtížnější cestu, jak postihovat skutečné dealery a výrobce drog. Nelze přece snižovat tresty těm, kteří distribuují drogy!! Stát nesmí vůči dealerům drog změkčit vlastní pozici v tom smyslu, že bude muset pracně dokazovat například účel držby drogy a podobně! Konzumenti nesmějí být rukojmím dealerů. Současná právní úprava nemá za cíl postihovat a kriminalizovat jednotlivé uživatele. Navrhované změny tedy v této oblasti nepřinesou žádnou změnu k lepšímu. Usnadní pouze život skutečným dealerům.
Což si já pochopitelně nepřeji a předpokládám, že stejně smýšlí většina naší společnosti. Proto podám pozměňovací návrhy k této ministerstvem spravedlnosti předkládané normě.