Lisabonská smlouva není navzdory různým tvrzením mrtvá, naopak žije a prospěje nám. Tuto skutečnost de facto potvrzují i naši podnikatelé, žádající vstup do eurozóny. Vyjadřují tak vůli vstoupit do nejhlubší možné integrace - tedy jít dále než jen dle smlouvy z Lisabonu.

Tváří tvář finanční krizi se opět ukazuje, jak je důležité řešit takové problémy společným úsilím. Země eurozóny se budou scházet (i když neformálně) a my budeme - i jako předsednická země - jen „přizváváni“, abychom pouze naslouchali doporučením zemí kompletně integrovaných, tedy členů eurozóny. A váha eurozóny je velká: od začátku roku zahrnuje nejen 16 členských zemí; je na ni díky fungování eura v různých zemích navázáno 44 dalších států a 8 území s celkem 485 miliony obyvateli.

Které uskupení bude mít asi rozhodující vliv na vypracování návrhu rozpočtu Unie na příštích pět let? Kdo bude mít rozhodující vliv na budoucí unijní příjmy a výdaje, na ono pověstné „má dáti – dal“? Samozřejmě ti, kdo jsou v eurozóně (a Velká Británie vzhledem ke své velikosti). Jaký asi my budeme mít manévrovací prostor? Toto viditelné dělení EU není ovšem diskriminační: nikdo nás přece nevylučoval, nevylučuje - do zóny eura můžeme bez omezení vstoupit a mít tím větší vliv. V tomto kontextu nelze než blahopřát Slovensku k vítězství na naší zemí. Slováci budou mít platný hlas ve většině, která bude navrhovat a doporučovat - a my budeme mezi těmi, kdož budou naslouchat.

Chci, aby měla Česká republika kredit, aby se na její slovo dalo dát, aby bylo na nás spolehnutí; chci aby bylo jasné, co chceme. Chci, abychom měli vliv. Proto tak záleží na dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy ještě do konce roku. Zvládnout to lze. Stačí jen, aby k tomu byla skutečná vůle jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu. Koneckonců zde lze počítat i s deklarovanou podporou sociálních demokratů.

Uvědomme si prosím závažnou skutečnost: i my, tedy zástupci ČR, jsme text smlouvy vyjednávali. Tato vyjednaná smlouva byla na základě mandátu vlády podepsána. Unie nám navíc vyhověla schválením zvláštní deklarace, kterou jsme dodatečně požadovali.....i proto nelze neratifikovat. Evropa se nyní zcela oprávněně diví, proč jsme dosud smlouvu neratifikovali a ptá se, kdy bude na Českou republiku spoleh.

Prezident republiky jako hlava státu jistě smlouvu ratifikuje, vysloví-li obě komory Parlamentu svůj souhlas. Vůle našeho Parlamentu je víc než postoj jednotlivých politiků. Proto znovu říkám: nesouhlasím s tím, že smlouva je mrtvá. Životnost smlouvy vyplývá z projevené vůle všech zemí Unie - dosud tedy kromě Irska a nás. Argumenty, týkající smlouvy, jsou v celé Evropě dobře známy. A my nemáme patent na rozum v tom smyslu, že tomu rozumíme lépe než téměř všechny ostatní členské země. Část Irů vyjádřila svůj názor referendem - země svůj podpis z dojednané smlouvy ale na základě tohoto referenda nestáhla.

Ratifikace Lisabonské smlouvy nám opravdu prospěje. Navíc máme jedinečnou šanci přizvat Iry ke stolu a tím definitivně zapsat naše předsednictví do dějin Unie. Lidovou stranou navrhovaný text: “Pražské výzvy“ je šancí najít politické řešení nejen pro Iry a pro nás, ale pro celou Evropu; a to bude oceněno, protože to je správné a prospěšné. A myslím, že už je konečně čas mít odvahu dělat správná a prospěšná rozhodnutí. Nechci už o nás číst věty typu "Česko zůstalo jedinou zemí, která se k Lisabonské smlouvě nevyjádřila".....